Brusel - Za studené války byl vyhlášeným místem nadměrného výskytu špionů a agentů nejrůznějších tajných služeb rozdělený Berlín.
Dnes je situace jiná. Hlavním městem špionáže se stal Brusel. Město, kde sídlí evropské instituce a Severoatlantická aliance.
Rozsáhlou síť agentů, snažících se získat informace například pro Rusko, Čínu, Írán, Izrael, Spojené státy a další země, poprvé veřejně přiznal v rozhovoru pro server EUobserver.com šéf belgické kontrarozvědky VSSE Alain Winants.
Belgie je malá země, ale její tajné služby patří patrně mezi nejvytíženější na světě.
"V Belgii je ruská, čínská a další špionáž na stejné úrovni, jako bývala kdysi za studené války. Nemluvím o desítkách lidí, ale o stovkách, několika stovkách," uvedl Belgičan.
Podle něj agenti mají krytí jako diplomaté, lobbisté, novináři, byznysmeni, tlumočníci, studenti nebo zaměstnanci různých soukromých agentur. Do Bruselu je přivádí zdejší velké množství institucí Evropské unie a NATO, stejně tak jako rozsáhlý a pro zahraniční kupce stále zajímavý belgický zbrojní průmysl.
"Číňané a Rusové mají zájem o obchodní a politické informace, stejně tak jako o klasická tajemství týkající se obrany. Jedna z věcí, o kterou je v zahraničních rozvědkách velký zájem, je energetická politika Evropské unie," uvedl Winants.
Evropská unie a NATO mají své bezpečnostní služby, ale jejich působnost se omezuje jen na prostory těchto organizací. Vše kolem spadá pod pravomoc belgické VSSE.
"Pokud se někdo z cizí tajné služby pokusí naverbovat někoho z NATO nebo Evropské unie, je málo pravděpodobné, že by to dělal na půdě těchto institucí. Dochází k tomu na jiných místech, což znamená, že to spadá do naší kompetence," říká ředitel belgické kontrarozvědky.
V Bruselu pracuje odhadem více než tisíc novinářů, skoro šedesát tisíc diplomatů, studuje tam přes pět tisíc lidí z celého světa a k tomu je nutné připočíst také několik tisíc tlumočníků a překladatelů.
Už loni oddělení bezpečnosti Evropské komise vydalo varování, že se agenti snaží infiltrovat do orgánů komise s tím, že bylo odhaleno několik případů.
V roce 2003 nalezli v budově Evropské komise odposlouchávací zařízení, výsledky vyšetřování ale nebyly zveřejněny.
Největším špionážním skandálem v NATO posledních let bylo odhalení pracovníka estonského ministerstva obrany Hermana Simma jako ruského agenta.
Simm měl na starosti komunikaci a výměnu informací mezi estonskou vládou a Severoatlantickou aliancí. Moskvě předal více než tři tisíce dokumentů. Za vlastizradu jej estonský soud v roce 2009 potrestal dvanácti a půl lety vězení.
