Rio de Janeiro - Pro většinu Brazilců je nadcházející mistrovství světa ve fotbale svátkem nejoblíbenějšího sportu planety, se vším leskem a pompou, která se k němu pojí.
Šampionát má ale také svou stinnou stránku. Na obří investice do infrastruktury, výstavbu stadionů a zázemí v nejlidnatější jihoamerické zemi doplatili ti, kdo měli smůlu a narodili se do slumů, jimž se v Brazílii říká favely.
19 200 rodin bez střechy nad hlavou
Na předměstích dvanácti pořadatelských měst byly srovnány se zemí celé chudinské čtvrti. Podle neziskové organizace Amnesty International muselo jen v Riu de Janeiru opustit domovy nejméně 19 200 rodin.
Lidé byli násilně vystěhováni, přestože nemají kam jít. Úřady jim nemusejí nabízet náhradní přístřeší, protože jsou chatrče ve favelách ve většině případů stavěny načerno a pozemek pod nimi majitelům nepatří.
Vyhnané rodiny sice dostávají kompenzaci ve výši 22 tisíc dolarů (přibližně 445 tisíc korun), za to si ale v zemi, kde ceny pozemků neustále rostou, nové bydlení nepořídí.
Z hlediska práva tak jde o neoprávněné zábory pozemků. To, že si příslušníci nejnižší sociální třídy improvizované příbytky často postavili vlastníma rukama a bydlí v nich celý život, nikoho nezajímá.
Ve slumech žije 11 milionů Brazilců
V brazilských slumech žije na 11 milionů lidí a šampionátem jejich likvidace nekončí. Další vlny nuceného vystěhovávání přijdou po turnaji, v rámci příprav na letní olympiádu, kterou Brazílie hostí za dva roky.
Nemůžu jen tak nečinně čekat, až přijdou a řeknou mi, že budu vystěhován.
Ti, kdo nebyli vystěhováni, žijí v nejistotě. "Nemůžu jen tak nečinně čekat, až přijdou a řeknou mi, že budu vystěhován," řekl deníku The Washington Post obyvatel favely v Riu de Janeiru For Knevitz, jenž uživí své tři děti jen díky tomu, že vzal tři zaměstnání.
Vznikají masové squaty a v nich vlastní samosprávy
Vyhnaní obyvatelé favel končí různě. Část na ulici, ti šťastnější našli střechu nad hlavou v některém z masových squatů, povětšinou v opuštěných fabrikách či jiných velkých budovách. Jednou z nich je někdejší továrna vlastněná společností Oi telecoms, kde se usadila skupina squatterů, kteří si říkají Tufi.
Bez jakékoliv pomoci úřadů v ní žijí tisíce lidí. Aby mohli na tak malém prostoru fungovat, museli ustanovit něco jako vlastní samosprávu.
Žijeme v totální chudobě. Není tu kanalizace, pitná voda. Lidé si ale musejí vybrat, zda budou mít jejich děti kam složit hlavu.
"Žijeme v totální chudobě. Není tu kanalizace, pitná voda a jen pár lidí má přístup k elektřině. Lidé se sem ale stěhují, protože si musejí vybrat, zda budou mít jejich děti kam složit hlavu, nebo ne," vysvětlila reportérovi britského deníku The Guardian jednatelka asociace místních obyvatel Marianne Christina da Silvaová.
Kvůli nekompromisním policejním zásahům, při nichž strážci zákona neváhají používat slzný plyn, už se její komunita od března stěhovala třikrát.
"Vláda chce uspořádat báječné mistrovství světa a chce, aby město vypadalo hezky, pořád ale vídáme děti spící na chodníku. Jak hezké je tohle?" dodává da Silvaová, která krom jiného v masovém squatu ubytovává nově příchozí, určuje služby na úklid toalet a hlídá, aby obyvatelé nebyli příliš hluční.
Následky nekompromisní brazilské politiky už se projevují. Například do ulic Sao Paula minulý měsíc vyšly tisíce rozzuřených lidí, kteří zapalovali auta a autobusy.
Zemi hrozí humanitární katastrofa
Amnesty International tvrdí, že se v zemi schyluje k humanitární katastrofě. Zabránit jí chce kampaní "Dost bylo násilného vystěhovávání".
"Brazílie je s přehledem největším 'odborníkem' na nucené vystěhovávání světa. Půjde nepochybně o světový šampionát s nejdalekosáhlejšími následky v historii," nechal se před nedávnem slyšet Christopher Gaffney, hostující profesor na katedře geografie Univerzity v Riu de Janeiru.
Na nehumánní zacházení s obyvateli favel loni upozornila i Organizace spojených národů. Její zpráva varovala, že v Porto Alegre hrozí vystěhování 1500 rodinám a 32 000 lidí.
Někteří brazilští představitelé tvrdí, že likvidace chudinských čtvrtí nebyla nutná a pořádání dvou největších sportovních událostí světa vládě posloužilo jen jako záminka.
