Svědectví z cesty do Evropy: V Sýrii lidskost nikoho nezajímá. Moře však zabíjí

Zahraničí Zahraničí, Lékaři bez hranic
10. 9. 2015 12:00
Kdo jsou lidé, kteří strávili na útěku mnohdy i několik let. Co je vedlo k tomu, že opustili rodnou zemi? A proč se - na vratkých přeplněných lodích - vydali na nebezpečnou cestu do Evropy přes Středozemní moře?

Valletta - Na jih Evropy jen od začátku roku dorazilo přes 100 000 uprchlíků z Blízkého východu a Afriky.

Na útěku někteří stráví i několik let. Co je vedlo k tomu, že opustili rodnou zemi? A proč se - na vratkých přeplněných lodích - vydali na nebezpečnou cestu přes Středozemní moře?

Přečtěte si autentické výpovědi - zprostředkované humanitární organizací Lékaři bez hranic - těch, kteří cestu přes moře zvládli.

Čtyřiadvacetiletý Somálec Muchtár.
Čtyřiadvacetiletý Somálec Muchtár. | Foto: (c) Natasha Lewer / Lékaři bez hranic

Muchtár (24) ze Somálska

Své svědectví podal před táborem Moria na řeckém ostrově Lesbos.

"Somálsko jsem opustil v prosinci 2014. Cesta byla velice dlouhá a nebezpečná. Vydal jsem se přes Jemen, Saúdskou Arábii a Turecko. Tam jsem šel do kanceláře OSN, abych získal legální status, ale v Turecku pro uprchlíky není nic: žádná práce ani někdo, kdo by pomohl, když máte problémy. Turecká policie mě čtyřkrát zadržela a dala mi dopis o deportaci zpět do Somálska. Já se tam ale nemůžu vrátit kvůli válce. Proto jsem přijel sem, abych se dostal ke svobodě a spravedlnosti.

Předtím, než jsme se dostali na loď do Řecka, jsme na tureckém pobřeží čekali čtyři dny bez jídla a vody. Zaplatili jsme tureckým pašerákům celkem málo peněz, ale cesta byla velice nebezpečná.

Kamarád mi řekl, ať cestuju po moři, ale neměl jsem s tím žádné zkušenosti a měl jsem velký strach. Turecká policie nás zmlátila – podívejte, moc to bolí – a snažila se nás zastavit. Ale my jsme řekli ne! My nechceme zpátky! V Somálsku není žádný život, žádná spravedlnost.

Když jsme dopluli ke břehu, byli jsme šťastní. Lidé nám dali nějaké jídlo a šaty - všechno moje oblečení skončilo v moři. Také nás sem odvezli autobusem. Včera jsme spali venku, protože tábor je přeplněný. Situace je velice špatná, nemáme ani sprchu, ani záchod. Budeme se ale snažit najít si v táboře místo. Může to být zítra nebo taky za dva nebo tři dny. Doufám ale, že brzo, protože včera jsme se vůbec nevyspali.

Jakmile dostaneme doklady, pojedeme do Atén a zavoláme svým příbuzným. Neviděl jsem je už 20 let. Někteří jsou v Norsku, někteří ve Finsku. Zavolám jim a zkusím se za nimi co nejdříve dostat.

Rád bych v Norsku dokončil své vzdělání a získal diplom, abych si mohl získat práci. Doufám, že tam najdu svobodu a mír."

 

Právě se děje

Další zprávy