Analýza - Jestli bylo na kampani před loňskými prezidentskými volbami v USA něco paradoxního, šlo o rozdíl v názorech obou protagonistů na pokračování amerických vojenských aktivit v Pákistánu.
Zatímco republikánský kandidát John McCain - považovaný za jestřába - chtěl raketové útoky z bezpilotních letadel na předpokládané skrýše islamistických radikálů u afghánské hranice odvolat, jeho demokratický konkurent Barack Obama v nich slíbil pokračovat.
A hned ve svém prvním týdnu v úřadu dokázal, že to myslí vážně. Dva útoky raketami Hellfire zabily tehdy na pákistánských kmenových územích pod federální správou (FATA) 17 lidí.
Bylo jasné, že časy předvolební rétoriky jsou pryč. Obama po Bushovi zdědil ohromný aparát "války proti teroru" a začal jej využívat. Z protivníka republikánského prezidenta se stal jeho následníkem.
Pákistán ústředním bodem války
"Dovolte mi říci jen jedno: jak prezident Bush, tak prezident Obama jasně vyjádřili, že půjdeme po Al-Káidě, kdekoliv Al-Káida je. A budeme v tomto konání pokračovat," řekl staronový ministr obrany Robert Gates na svém prvním slyšení před senátním výborem pro ozbrojené síly.
Ponechání Gatese ve funkci šéfa Pentagonu životnost odkazu Bushovy éry jen demonstrovalo. Post poradce pro otázky národní bezpečnosti navíc převzal odpůrce rychlého stažení z Iráku James Jones a republikánský prezident svému demokratickému nástupci odkázal také armádní velitele Mika Mullena (předseda sboru náčelníků štábů) a Davida Petraeuse (šéf velitelství Střed, které má Pákistán na starosti).
A je stále jasnější, že právě Pákistán - a nikoli Afghánistán nebo Irák - bude ústředním bodem Obamovy války s terorismem.
"Pokud selžeme, čelíme skutečně hrozivým vyhlídkám: teroristická svatyně, ekonomický kolaps a radikalismus. Vše v národě se 170 miliony obyvatel a plným arzenálem jaderných zbraní," prohlásil předseda zahraničního výboru Senátu John Kerry, který propaguje radikální strukturální změnu americké zahraniční pomoci Pákistánu.
Více civilní pomoci
Podle Vládního kontrolního úřadu (GAO) poskytly USA vládě v Islámábádu od roku 2002 více než dvanáct miliard dolarů, většinou vojenské pomoci. Zpráva GAO však hovoří o tom, že se pomoc minula účinkem a "Al-Káida obnovila svou schopnost napadat Spojené státy a stále si udržuje bezpečné útočiště na pákistánských kmenových územích (FATA)".
Pro pořádek je třeba uvést, že podle zprávy Kongresu z roku 2008 utratily USA v sousedním Afghánistánu za posledních pět let 172 miliard dolarů a v Iráku dokonce celých 700 miliard.
Senátoři podporují Obamův a Gatesův záměr zvýšit nevojenskou pomoc, která má zlepšit životní poměry běžných Pákistánců a posílit tak v jejich očích oblíbenost centrální vlády.
Nedávný report americké armády varuje před celkovým kolapsem pákistánských státních struktur a zhroucením státu. To, že analytici ve stejném ohledu zmiňují jedním dechem Somálsko a Zimbabwe, hovoří samo za sebe.
Obama již ve svém novém rozpočtu navrhl zvýšení nevojenské zahraniční pomoci Pákistánu na 1,5 miliardy dolarů ročně. Dalším bodem by měl být mimořádný letošní balík pěti miliard pro pákistánský boj s dopady celosvětové hospodářské krize, která hrozí zhoršit ekonomickou a tím i bezpečnostní situaci v zemi.
Hillary Clintonová se také bude pravidelně s Afghánci a Pákistánci trilaterálně scházet.
Prekérní situace
Nový americký prezident však bude muset postupovat obezřetněji než Bush. Místo vojenského diktátora Parvíze Mušarafa jedná s demokraticky zvolenou vládou a fungující opozicí, které budou citlivěji reagovat na požadavky veřejného mínění.
"Je jasné, že strategie, která byla uplatňována v posledních sedmi letech, musí být znovu promyšlena, pokud máme zvýšit naši bezpečnost," citovala agentura AFP demokratického šéfa senátního podvýboru pro zahraniční pomoc Roberta Menendeze.
Analytici se však shodnou, že jakékoliv zlepšení situace v Pákistánu je běh na dlouhou trať.
Sám nový speciální vyslanec USA pro Afghánistán a Pákistán Richard Holbrooke přiznal, že o ničem jiném se v bezpečnostní komunitě tak horlivě nedebatuje jako o napojení pákistánských tajných služeb na islamistické extremisty.
Spojené státy, Saúdská Arábie a Pákistán v osmdesátých letech podporovaly mudžáhedíny v boji proti Sovětům v Afghánistánu. Bushova administrativa ale po jedenáctém září donutila Islámábád, aby se svého dítka Talibanu zřekla.
Pákistánská schizofrenie
Různé proudy v armádě a tajné službě ISI to však dosud neučinily a podle pákistánských novinářů si tak například vůdce Talibanu Mulla Omar nerušeně žije pod ochranou ISI v Kvétě v pákistánském Balúčistánu.
Rovněž představitelé skupin jako Laškar-e Taiba (obviněné z loňského teroristického útoku v Bombaji, při kterém zahynulo 165 lidí) běžně poskytují interview a provádějí novináře výcvikovými tábory.
Svým lidem zřejmě nevěří ani pákistánský prezident Ásif Alí Zardárí, který útoky USA na území Pákistánu navenek kritizuje, bezpilotní letadla však paradoxně startují z letiště v Šamsi nedaleko Kvéty, podle všeho s jeho požehnáním.
Predatory pak zamíří do Federálně spravovaných kmenových území (FATA) na afghánské hranici, kde se podle některých zpráv skrývá také vedení Al-Káidy s Usámou bin Ládinem. Vojenskou kampaň ve FATA vede i pákistánská armáda, například v regionu Bádžaur zahynulo od loňského léta podle dostupných zpráv 1500 lidí.
Boj s islamisty v údolí Svát však skončil a Islámábád jim nyní dovolil, aby zde zavedli islámské právo šaría. A to k velké nelibosti Obamovy administrativy. Byl to právě Holbrooke, kdo se neudržel a prohlásil, že Pákistán údolí předal "vrahům, hrdlořezům a válečníkům".
Ukázkově tak demonstroval, že je pohled Islámábádu a Washingtonu na strategii při postupu proti expanzi militantního islámu velmi rozdílný.
Toto je první díl seriálu Aktuálně.cz o Obamově válce proti teroru. Další budou následovat.
