Když na víkendové bezpečnostní konferenci v Mnichově americký ministr obrany Donald Rumsfeld burcoval, že je třeba zvýšit armádní rozpočty, tím, kdo mu nejusilovněji přitakával, byla francouzská kolegyně Michelle Alliotová-Marieová.

Ve stejný čas schvalovala ve Vídni Mezinárodní agentura pro atomovou energii rezoluci odsuzující Írán: Mezi postoji a hlavně taktikou Francie a USA byste jen těžko hledali rozdíly.

Šlo jen o nejviditelnější projevy toho, jak daleko obě země ušly od doby, kdy si v důsledku sporu o válku v Iráku nemohly přijít na jméno.

"Štamgast" v Bílém domě

Francouzsko-americká spolupráce při řešení mezinárodních problémů má ale konspirativnější kořeny.

Dvakrát do týdne, zpravidla v úterý a ve čtvrtek, jsou Bílý dům a Elysejský palác v telefonickém spojení. Nejbližší spolupracovníci obou prezidentů, národněbezpečnostní poradce George Bushe Stephen Hadley a zahraničněpolitický poradce Jacquese Chiraka Maurice Gourdault-Montagne, si volají, aby probrali společný postup.

Jelikož telefonní konverzace neskýtá potřebnou důvěrnost pro takový typ hovoru, přilétá Chirakův muž do Washingtonu na konzultace každý pátý týden. S Hadleym pak v Bílém domě hodiny diskutuje o tom, kde mohou Francie a Spojené státy jednat ve shodě, protože mají v dané věci shodný zájem.

Může za to Condoleezza

Oproti praxi, kterou si Bushova administrativa osvojila ve své první čtyřletce, jde o významný posun. Analytici připisují tuto změnu vlivu a dosavadní práci americké ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové.

Ta se z pozice prezidentovy poradkyně pro národní bezpečnost přesunula na post šéfky diplomacie právě před rokem. Ačkoli už nemá kancelář v Bílém domě, zůstává jednou z nejbližších Bushových důvěrnic.

Riceová je Bushovou důvěrnicí, s níž prezident hovoří několikrát denně. Na jeho zahraniční politiku má velký vliv. | Foto: Reuters

"Její největší úspěch je, že se jí podařilo vrátit do americké zahraniční politiky umění diplomacie," uvedl pro deník Aktuálně.cz profesor mezinárodních vztahů z washingtonské Georgetown University Charles Kupchan.

"Během prvního Bushova období byla diplomacie takřka sprostým slovem, Spojené státy se rozhodovaly bez konzultace s ostatními zeměmi. Dokonce i tradiční spojenci měli oprávněný pocit, že se s nimi Washington nebaví. Riceová to dokázala změnit. Poslouchá a vyjednává. Americkou politiku vysvětluje a je dokonce ochotna ji názorům druhých přizpůsobit," ocenil Kupchan, co Riceová za dvanáct měsíců v čele ministerstva zahraničí dokázala.

Hillary se bouří

Klidné a nenápadné vyjednávání o íránské rezoluci bylo poslední a zatím asi nejvýraznější ukázkou tohoto přístupu. Bushově administrativě se kvůli němu přihodila paradoxní věc: Dočkala se kritiky od opozičních demokratů, že si v celé věci nepočítá dost důrazně.

Newyorská senátorka a horká favoritka příštích prezidentských voleb Hillary Clintonová se dokonce nechala slyšet, že Spojené státy naprosto přenechaly řešení íránské krize Francii.

Ani Paříž, ani Bushova vláda se nezdají být tímto výpadem zviklány. Roli tichých společníků si užívají se stejným potěšením jako pár let staré nesmiřitelné půtky.