"Dlouho jsem si myslel, že tady existuje něco jako česká výjimka: dvě hlavní strany - jedna levicová a jedna pravicová, stabilizovaný stranický systém a tudíž je tu jen problém sestavit koalici. Teď zjišťujeme, že je tu hlubší problém. Fakt, že není možné sestavit vládu čtyři měsíce, o něčem vypovídá," varuje Jacques Rupnik, který se politickou scénou v zemích střední Evropy zabývá od konce osmdesátých let.
A: Co je hlavní problém?
Politická sféra tu funguje uplně odtržitě od společnosti. Neexistuje žádná spojitost mezi výsledkem voleb a tím, co se odehrálo po nich. Chystala se už pravicová koalice, velká kolice, levicová koalice, teď úřednická vláda. Se stejným výsledkem už se zvažuje čtvrtá varianta vládního uspořádání. U normálního voliče to zpochybňuje důvěru v demokratický systém, systém demokratické reprezentace.
A: Prostředí, které popisujete, dokáží obvykle využít ke svému posílení antisystémové strany. Očekáváte něco podobného?
Někdy může jít o nástup nových radikálních sil, jindy to může být radikalizace těch stávajících. V Polsku způsobil krizi samotný nástup bratrů Kaczyńských. V Maďarsku máte situaci, kdy se hlavní opoziční strana nesmířila s porážkou ve volbách: Měli dvě volební kola a teď mají třetí na ulici. I tady mohou čtyři měsíce kotrmelců vyvolat situaci, kdy extrémy posílí. Kdyby teď byly brzo volby, určitě by posílila KSČM na úkor sociální demokracie. Na politickou scénu by se mohl vrátit krajně pravicový subjekt. Vždy, když se ukáže, že demokracie není schopna fungovat, těží z toho extrémy. Čím déle bude tato situace trvat, tím větší je toto riziko
A: Zatímco v Polsku a Maďarsku už kvůli vládním krizím demonstrovaly desetitisíce lidí, v Česku zatím ne. Čím to?
Dlouhotrvající bezvládí tu nevyvolává protest, ale nezájem a totální opovržení politiky a politickým systémem. Je třeba buď udělat co nejrychleji všechny kroky k předčasným volbám, nebo najít ještě řešení za současného rozložení sil. Ať už však dojde na jednu či druhou variantu, musí přijít rychle
A: V jakém momentě byste začal mít o vývoj v Česku i celé střední Evropě obavy?
Prvním okamžikem by bylo otevřené a dlouhodobé porušení ústavních norem. V této zemi se nyní s ústavou zachází velmi pružně, a to říkám zdvořile. Myšlenka liberální demokracie přitom stojí na právním státu. Druhým vážným rizikem by bylo napětí způsobené národnostními spory. Máte-li na Slovensku ve vládě člověka, jako je Ján Slota, a kdyby přišel v Maďarsku k moci Viktor Orbán, tak máte situaci, kdy oba potřebují polarizaci a maďarská menšina na Slovensku se může stát nástrojem této velmi nebezpečné hry.
A: Může současná situace ve střední Evropě ovlivnit i vývoj v celé Evropské unii?
To je třetí riziko, které vidím. Kdyby se tyto země, které enormním způsobem těží ze společného evropského rozpočtu, začaly chovat tak, že by zpochybňovaly smysl evropské integrace, oživilo by to v celé Evropě nacionalismus. Když už nám polský premiér třikrát do týdne říká, že je v Unii proto, aby jen hájil národní zájmy, s tím, že důraz je na tom jenom, pak si všichni řeknou, proč bychom měli tolik brát ohled na zájmy Polska. Pokud si všichni řeknou toto a EU se zredukuje na zónu volného obchodu a jakési právní minimum, odnesou to nejvíc právě země střední Evropy.
A: Co mají situace v Polsku, Maďarsku, na Slovensku a v České republice společného?
Jsou to příznaky krize demokracie, které přicházejí krátce poté, co se tyto země staly členy EU. Proevroské koalice, které prosazovaly ekonomické, politické i legislativní reformy, se vyčerpaly a je tu reakce opačným směrem. Kaczyńští v Polsku a jeho partneři, slovenská vláda i ta česká Topolánkova prezentují euroskepticismus. Část společnosti je navíc unavena z patnácti let nepřetržitého reformního procesu. Po liberálních tržních reformách přichází volání po přestávce, ale i návratu pečovatelského státu.
A: O současné slovenské i polské vládě se hovoří jako o populistické. Jsou populisté nebezpeční pro demokracii?
Populismus není antidemokratický, je antiliberální, je protielitářský. Je reakcí na konsensus elit, který vládl posledních patnáct let. Nejsme ve střední Evropě svědky zavržení demokracie, po svržení demokratického režimu nikdo nevolá. Politický systém tu "jen" není výkonný. Ekonomiky jsou na tom přitom dobře. Pokud by však propast mezi krizí politické sféry, společností a také ekonomickou sférou přetrvávala, může to přinést velké napětí, nejistotu a nestabilitu.
A: Dalo se současné situaci nějak vyhnout?
V Polsku se během transforamce vystřídalo minimálně tucet vlád. Střídaly se, ale politika zůstávala stejná. Máte-li delší období, kdy různé vlády dělají stejnou politiku, pak na to může přijít reakce. Přichází v této formě, je to spíš pravicový nacionalistsický populismus v Polsku, je to spíš levicový nacionalistický populismus na Slovensku.
A: Země jako Rakousko či Itálie se dokázaly s podobnými krizemi vyrovnat, dopadne to tak i ve střední Evropě?
Ano, je to možné. Že v Polsku, Maďarsku a na Slovensku nastupuje národní populismus, že je tu jakási krize parlamentní demokracie, je varováním, ale můžeme se utěšovat, že v evropském kontextu se všechny podobné situace doposud podařilo zvládnout a že se tedy zvládne i tato.
