Malmö (od našeho zpravodaje) - V bílé košili a nažehlených kalhotách řídí taxikář Gabbre Yared svůj černý mercedes. Od pedálů téměř svítí nablýskané polobotky, Gabbre hrdě ukazuje svoji licenci na palubní desce.
Jako malý chlapec přišel s rodiči do Švédska z Etiopie. Teď brázdí za volantem ulice Malmö, švédského města, kde žije nejvíc migrantů. Údaje se různí, ale přibližně třetina až čtyřicet procent obyvatel Malmö má přistěhovalecký původ.
"Moje matka žije v Německu, ale já mám rád Švédsko. Moc rád. Tady jsem doma," popisuje taxikář, zatímco míří do proslulé čtvrtě Rosengard. Většina jejích obyvatel pochází z Balkánu či Blízkého východu. Pověst má toto předměstí skutečně nelichotivou. Odehrávají se tady přestřelky mezi ozbrojenými gangy, vraždy na objednávku, několikrát zde propukly vážné nepokoje včetně zapalování aut či napadání policistů.
"Nebojím se tam jezdit. Určitě ne přes den, v noci je to horší. Jsou tam problémy, bojují mezi sebou překupníci drog. Většinou je klid, ale někdy se střílí," vysvětluje Gabbre stoicky klidně. Auto parkuje před místní dominantní budovou - nákupním střediskem Rosengard Center.
Předvolební Švédsko
Zní tu blízkovýchodní hudba, voní orientální koření, supermarket prodává halal maso a potraviny. Ale v něčem je předměstí stejné jako mnoho jiných ve Švédsku: lidé se tady prohání na kole, běhají. Všude jsou parky a hřiště. Mísí se tady muslimky v čádorech s muži v krátkých kalhotách. Vyrostla tady slavná fotbalová hvězda Zlatan Ibrahimovič.
"Žiju blízko Rosengardu a často tam chodívám. Je to zvláštní oblast, ale rozhodně se tam necítím nebezpečně. Ano, občas se něco stane, ale média to přehánějí. Když někdy přijedu do Česka a tam mi Češi říkají, jak to tady musí být strašné, odpovídám jen: Prosím vás, nechte toho, to se nedá poslouchat," říká v rozhovoru Čech, který žije v Malmö od emigrace z Československa v roce 1968, ale nepřál si z osobních důvodů zveřejnit svoji identitu.
Imigrace a situace v lokalitách, jako je Rosengard nebo předměstská sídliště na severu Stockholmu, patří k hlavním tématům nedělních parlamentních voleb. Preference tentokrát výrazně vzrostly krajně pravicové straně Švédští demokraté. Ta má v programu výrazné omezení imigrace a udělování azylů, spojené s tvrdým postupem vůči kriminalitě na přistěhovaleckých předměstích. Chce nabírat tisíce nových policistů a investovat do dalších bezpečnostních opatření.
Přizpůsobily se tomu i dvě další velké politické strany. Konzervativci z Umírněné strany tvrdí, že je třeba dosavadní vstřícný systém přijímání imigrantů přehodnotit. Na plakátech a billboardech také mají hesla o boji proti gangům, násilí a extremismu. Vládnoucí sociální demokraté rovněž chtějí zvýšit počet policistů, navíc zdůrazňují, že to byla jejich vláda, která od roku 2016 omezila přijímání imigrantů.
Uspět by Švédští demokraté mohli i příští rok v květnu ve volbách do Evropského parlamentu.
V současnosti je v Bruselu a Štrasburku zastupují dva europoslanci, bývalý řidič náklaďáku Peter Lundgren a bývalá zdravotní sestra a pracovnice cestovní kanceláře Kristina Winbergová, kteří náleží k euroskeptické parlamentní skupině Evropští konzervativci a reformisté.
Tu notně oslabí odchod britských konzervativců, neboť torryové tak jako ostatní politické strany ze Spojeného království už v souvislosti s brexitem nebudou mít v europarlamentu své zastoupení. Euroskeptici v Bruselu proto uvítají každý hlas pro Švédské demokraty.
V posledních volbách do Evropského parlamentu, konaných v roce 2014, získali Švédští demokraté 9,7 procenta hlasů a očekává se, že by v příštím roce svůj volební výsledek mohli zdvojnásobit.
Vraždy nejsou výjimkou
O rok dříve v době velké uprchlické krize přijalo Švédsko 163 tisíc lidí. To je sice méně než Německo s 800 tisíci žadateli o azyl, jenže Švédsko má necelých deset milionů obyvatel a Německo přes osmdesát milionů.
V posledních třech letech ale po zavedení restrikcí přichází každý rok méně než třicet tisíc žadatelů o azyl. Skandinávská země už prostě není tak otevřená jako dříve.
"Posun k odmítavějšímu postoji je zřetelný, ale po velké uprchlické vlně v roce 2015 se nelze tak docela divit. Bydlím v Malmö a na nádraží tam každý den čekalo sedm tisíc nových lidí. To prostě bylo na Švédy moc," říká historik Tomáš Sniegoň, který působí na univerzitě v Lundu.
Kriminalita na přistěhovaleckých předměstích podle něj je problém, ale nejde o žádný apokalyptický kolaps švédského státu. "Často jde o vyřizování účtů mezi různými skupinami. Není to namířené proti jiným lidem. Nemyslím si, že by kriminalita ve Švédsku výrazně stoupala, spíše mají Švédové takový pocit a s tím spojené obavy. Faktem ale je, že v Malmö nejsou vzácnou výjimkou vraždy střelnou zbraní a přestřelky," říká Sniegoň.
Ve prospěch Švédských demokratů mohou ovlivnit volby dvě nedávné události. V Gotebörgu skupina maskovaných žhářů zapálila několik desítek aut a veřejnoprávní televize zveřejnila policejní statistiku, podle níž má většina pachatelů znásilnění přistěhovalecký původ.
"Nedávno jsem se setkal se švédským policistou, který mluvil hodně otevřeně a místy až velmi nekompromisně s tím, že se zde uplatňuje dvojí metr práva a že se často některé věci v případě drobné kriminality a výtržnictví přechází. Hodně mu to vadilo," říká k tomu poslanec Evropského parlamentu Tomáš Zdechovský z KDU-ČSL.
Nejdramatičtější volby v historii
Švédští demokraté se snaží prezentovat jako sice radikální, ale racionální síla. Předseda strany Jimmie Akkeson se zbavuje členů, kteří na sociálních sítích publikují nebo sdílejí otevřeně rasistické nebo islamofobní příspěvky.
Podle některých průzkumů mohou Švédští demokraté volby dokonce vyhrát. Výsledek bude vyrovnaný, sociální demokracii a Umírněné straně přisuzují průzkumy také kolem dvaceti procent hlasů, stejně jako Švédským demokratům. Média hovoří a píší o nejvyrovnanějších, nejdramatičtějších volbách švédské historie.
Švédští demokraté dokonce mají mezi svými členy i imigranty. Na stockholmském severním předměstí Akalla za ně agituje Tommy Deogan. Narodil se před 39 lety ve Švédsku přistěhovalcům z Indie a je v zemi mediálně známou postavou. Napsal několik knih o pouličním násilí, jeho bratr zemřel při bitce fotbalových fanoušků. Sám Deogan byl v minulosti závislý na drogách, ale dostal se z toho. Později vstoupil do politiky.
Na saku má připnutý odznak se švédskou vlajkou a kritizuje přistěhovaleckou politiku předešlých vlád. Především sociálních demokratů, kteří ve Švédsku vládli několik desetiletí.
Podle Deogana mají někteří přistěhovalci i v druhé generaci problém s identitou.
"Ve Švédsku přistěhovalci na předměstích žijí v bublinách a policisté se o ně vlastně dlouho nezajímali. A odmítali mluvit o tom, že je něco špatně. Výsledkem je, že kriminální drogové gangy místní obyvatele zastrašují a vyhrožují jim. Po Belgii má Švédsko v poměru k počtu obyvatel nejvíce džihádistů, kteří odešli bojovat za Islámský stát. To není náhoda. Odešli z míst, jako jsou tato," rozhlíží se Deogan po ulicích Akally.
Podle něj někteří imigranti budou volit Švédské demokraty, jakkoliv to zní paradoxně. Jednoduše si myslí, že právě tato strana může něco udělat proti násilí a zločinnosti v těchto čtvrtích.
