"V USA je mnoho lidí, kteří se nestali Elonem Muskem či Jennifer Lopezovou. Vidí sice, že statistky o růstu domácího HDP jsou skvělé, pak se však rozhlédnou kolem sebe a jsou frustrovaní. Tím spíše, že odevšad slyší, že musí být za každou cenu úspěšní, a pokud ne, tak si za to mohou sami. Pak jdou a volí Trumpa," říká Kryštof Kozák, amerikanista z Univerzity Karlovy.
Výsledkem je rozpolcená země a recepty, jak ji uzdravit, zůstávají diametrálně odlišné. Republikán a izolacionista Donald Trump vzývá tradiční bílou Ameriku a chce zavádět vysoká cla. Demokratka a progresivistka Kamala Harrisová, jeho soupeřka v nadcházejících prezidentských volbách, sází na multikulturní společnost a pokračující globalizaci.
V jaké kondici jsou USA před prezidentskými volbami?
Nejsou zrovna v jednoduché situaci. Čínská ekonomika, její hospodářská síla, reálně ohrožuje postavení USA ve světě. Proto jak Donald Trump, ale stejně tak demokraté zvažují další navýšení celních tarifů na obranu před čínským dovozem. Tím ale přiznávají, že v tržním soupeření v řadě oblastí prohrávají a nejsou schopni vyrábět levněji a kvalitněji. Což je svého druhu přiznání neúspěchu.
K tomu je země názorově rozštěpena. Proč tomu tak je?
Hodně tomu napomáhá volební většinový systém, který vede k tomu, že v politice figurují jen dvě strany. Což vede k polarizaci. I pohled do historie ukazuje, že spory mezi nimi často byly vyhrocené. Situace je teď ale o to horší, že se vytrácí názorový průnik a že jak demokraté, tak republikáni žijí ve svých bublinách a narativech. Takže i pro rozumné lidi z obou táborů je spolu navzájem obtížné diskutovat. Zejména mediálně a na sociálních sítích jde o dva zcela odlišné světy.
Je možné je charakterizovat?
Republikánská, respektive trumpovská vize se hodně odvíjí od představy invaze ilegálních migrantů, kteří ohrožují americký způsob života, berou Američanům práci a k tomu páchají trestné činy. USA s kriminalitou mají skutečně problémy, v tomto případě se ale ještě dále zveličují. Navíc statistiky ukazují, že ilegální migranti páchají daleko méně trestné činnosti než rodilí Američané. Demokraté předkládají optimističtější pohled a sama Kamala Harrisová je příkladem budování multietnické společnosti, vstřícné například i k sexuálním menšinám.
Před volbami se dokonce ukazuje jiný pohled žen a mužů na politiku. Ženy stojí spíše za demokraty, muži za republikány.
Rozdíl podle průzkumů veřejného mínění představuje 18 procentních bodů. V řadě republikánských států totiž byla přijata citelná restrikce potratů, téměř jejich zákaz. Spousta žen má pocit - podle mě oprávněný -, že republikáni, pokud jde o ženská práva a potraty zvlášť, vracejí realitu někam do dvacátých či třicátých let minulého století. Obávají se, že mnoho věcí, za něž ony nebo jejich matky a babičky bojovaly, se pod tímto tlakem může rozplynout.
Amerika je zemí velkých sociálních rozdílů, rozpory mezi bohatými a chudými ale dlouho pomáhala tlumit sociální mobilita. Funguje to tak dodnes?
Moc ne a opět jde o jednu z příčin, proč je Donald Trump populární. Statistiky i různé studie ukazují, že sociální mobilita je už v USA nižší než v západní Evropě. Navzdory tradiční rétorice, že se každý může díky svým schopnostem stát milionářem. Realita je však jiná - pokud se narodíte chudým rodičům nebo vás v problematické čtvrti vychovává svobodná matka, je vaše šance vymanit se z takového prostředí menší než před dvaceti lety. Americká společnost je ekonomicky daleko nerovnější než česká.
Proč však sociální mobilita mizí?
Jedním z vysvětlení je, že se sociální špička reprodukuje především na elitních školách. Přičemž školné na nich v poslední době výrazně stouplo a chodit na některou z top univerzit stojí ohromné peníze. Existují i nějaká stipendia, ale je jich stále méně. Pokud rodiče chtějí mít děti na prestižních školách, tak musí sehnat statisíce dolarů. Jen na takových školách je ale možné vybudovat kontakty. A jen na nich špičkové firmy, advokátní kanceláře i běžný byznys aktivně vyhledávají talenty, které budou mít nejen znalosti, ale i konexe. Americké ekonomice také více dominují oligopolistické korporace, které sice jsou motory růstu, nicméně vyšší management a akcionáři v nich bohatnou daleko rychleji a výrazněji než miliony řadových zaměstnanců.
Nicméně USA na rozdíl od EU nebo i samotného Česka ekonomicky roste rychleji, alespoň pokud jde o HDP. Není to pak tak, že nakonec bohatnou všichni?
Za Bidenovy ekonomiky opravdu přišel hmatatelný hospodářský růst. Ekonomiku ale táhne vzhůru především vzestup velkých technologických firem. HDP roste, avšak že by bohatství protékalo ke všem, moc vidět není. Snad s výjimkou toho, že je nízká nezaměstnanost. Avšak spousta lidí v dolní části ekonomické pyramidy má tři zaměstnání a jejich mzdy se nijak nezvýšily.
Do toho narostly ceny energií a základních potravin. Více, než o kolik oficiálně poskočila inflace. Takže v USA je mnoho lidí, kteří se nestali Elonem Muskem či Jennifer Lopezovou. Vidí sice, že statistky o růstu domácího HDP jsou skvělé, pak se však rozhlédnou kolem sebe a jsou frustrovaní. Tím spíše, že odevšud slyší, že musí být za každou cenu úspěšní, a pokud ne, tak si za to mohou sami. Pak jdou a volí Trumpa.
Proč zrovna jeho - multimilionáře, který za svého prezidentování snižoval daně bohatým?
To je určitý paradox. U republikánských voličů něco takového fungovalo už dřív a v politických vědách se tomu říká "identity over interest". Což znamená, že bílí, trochu frustrovaní a často starší muži volí Trumpa, protože jim přijde, že právě on posiluje jejich identitu. K tomu souhlasí s jeho slovy, že za všechno špatné mohou přistěhovalci a elity. Nakonec věří i tomu, že když se firmám sníží daně, tak se vybere více peněz do rozpočtu. Přitom zrovna Trump prosazuje politiku, která jim v sociálním ohledu škodí.
Zmínil jste migraci. O jak velký problém jde a jak mění podobu země?
Přistěhovalci do USA přicházeli vždy. Už když Češi nebo Poláci někdy kolem roku 1900 přicházeli do New Yorku, setkávali se tam s rasistickými pamflety o vidlácích, kteří mluví podivnými slovanskými jazyky a žijí podle nějakých prastarých patriarchálních zvyklostí. A jsou buď řízeni z Moskvy, nebo jde o levicové anarchisty. Což pro tyto příchozí, kteří vykonávali po dvanáct hodin denně nejhorší práce, asi nebylo příjemné. Takže protiimigrační nálady byly v USA vždy. Trump je nyní vyhrocuje, protože doufá v hlasy lidí, kteří jsou vlastně rasisty, ale nemohou tak otevřeně mluvit.
Jsou ještě USA oním pověstným tavicím kotlem, z něhož vzejdou skuteční Američané? Politolog Samuel Huntington před dvaceti lety psal, že tomu tak přestává být. A že lidé různých kultur začínají žít nikoliv spolu, ale vedle sebe.
Huntigton o tom napsal knihu, která se stala v USA slavnou, ale i kontroverzní. Její autor je teď považován za intelektuálního předchůdce trumpismu. Ukazuje se ale, že metafora o tavicím kotli je už zastaralá. V USA si jednotlivé komunity, včetně přistěhovalců z českých zemí, dlouhodobě udržují svá specifika. Číňané například po celou dobu žijí ve svých "čínských městech".
Lidé s cizími kořeny si udržují dvojí identitu, což Huntigton kritizoval například u početných Hispánců. Už tedy nejde o jednotný národ, ale o jakousi mozaiku. Pokud jde o migraci, tak situace nikdy nebyla ideální, americká společnost se s tím však vždy dokázala vyrovnat. Dnešní situace není o nic horší než v minulosti a rozhodně v posledních čtyřech letech nenastala dříve nevídaná katastrofa.
USA ale před 250 lety vznikly jako stát bílých protestantů, kteří také hráli vedoucí roli. S přistěhovalectvím však roste význam španělsky mluvících katolíků. Jednou možná začnou převažovat. Půjde ještě o USA, jak je známe?
Amerika se vždy kulturně a etnicky měnila, přicházelo do ní mnoho Poláků a Italů, přistěhovalců z evropského východu a jihu. Dávno tak znělo, že se anglosaský živel rozpustí v nějakém slovansko‑jižanském galimatyáši. Nejde ale o minulost. V Kalifornii se něco takového už stalo. Anglosasové tam nejsou většinou, Hispánců je tam asi 40 procent, deset procent černochů a k tomu v ní žije mnoho lidí původem z Asie.
Takže v Kalifornii jde o jakýsi přeobraz budoucnosti pro celé USA?
Do jisté míry ano. Pokud si však někdo myslel, že se tam vše zhroutí, tak byl mimo. Stát normálně funguje a ekonomicky docela prosperuje, jsou tam velké firmy, mají například Silicon Valley nebo Hollywood. Na druhou stranu nelze přehlížet ani ohromné problémy, například s bezdomovectvím a narkomanií. Centra velkých měst, třeba i San Franciska, mohou pro Čecha, který bere poměry v Praze jako normu, vypadat hororově.
Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním vydání týdeníku Ekonom.
