Samara (Rusko) - Novou dohodu s Rusy berou Češi po dlouholetém marném vyjednávání jako velký úspěch.
"Je to velké zadostiučinění. Hlavně kvůli těm hrdinům, bez kterých by Československo nevzniklo," netají se z ruské Samary tajemník Československé obce legionářské Milan Mojžíš.
Ten spolu s delegací českého ministerstva obrany vyjednával o umístění pomníku v Samaře s tamními představiteli města už po několikáté.
"V minulých letech vždy bezvýsledně, ale tentokrát to nemohlo dopadnout lépe. Všechny nás výsledek jednání s Rusy velmi překvapil a potěšil. Nepřijížděli jsme totiž s velkými nadějemi," dodává Mojžíš.
Proč najednou samarská radnice změnila dříve až zarputile nenávistný postoj k československým legionářům? Milan Mojžíš zmiňuje skvělé vyjednávání, které vedla náměstkyně českého ministra obrany Alena Netolická.
"Proti ní seděli docela tvrdí chlapíci a ona si dokázala zjednat jejich respekt. Šla si diplomaticky, ale nekompromisně za svým. Zanechala ve mně - a nepochybně i u Rusů - ten nejlepší dojem," líčí Mojžíš ve zkratce průběh čtvrtečního jednání v Samaře.
Zapomeňme na předsudky
Netolická navíc dokázala na svou stranu získat i zástupce náměstka ruského ministra obrany generála Vladimíra Popova.
Podle něj se padlým vojákům dává ve všech civilizovaných zemích čest. Stejně jako třeba v Česku padlým rudoarmějcům z druhé světové války.
O jejich památníky a hroby se i podle Popova Češi starají vzorně.
"Oprosťme se konečně od předsudků," apeloval na vedení ruského města Samara generál Popov. A přiznal, že i po sto letech se v Rusku vždy najde někdo, komu budou českoslovenští legionáři vadit.
"Pomník legionářům bude proto umístěn na takovém místě, které budou monitorovat bezpečnostní kamery," ujistil českou delegaci starosta Samary Oleg Pursov.
Stropnický: konečně posun
Výsledek jednání v Samaře oceňuje i ministr obrany Martin Stropnický:
"Skončilo to celé nad očekávání úspěšně. Ruská strana slíbila, že památník legionářům bude instalován na jaře 2018, tedy symbolicky k 100. výročí vzniku Československa. Bude stát na důstojném místě v parku v centru města a vše zafinancuje ruská strana. Starosta města mně v tomto duchu má zaslat oficiální dopis," říká Stropnický.
Samotný pomník leží po celou dobu složitého vyjednávání o jeho instalaci už sedm let v samarském skladu. Jeho výrobu zaplatilo české ministerstvo obrany (1,1 mil. Kč).
Budou i další legionářské pomníky
Výsledek čtvrtečního jednání Společné česko-ruské mezivládní komise pro péči o válečné hroby je o to cennější, že Češi se s Rusy smluvně dohodli na výstavbě nebo obnově dalších pomníků československým legionářům, které sovětská vláda zlikvidovala.
Na původním místě legionářského pomníku v Samaře byla například v dobách SSSR postavena továrna a pak obchodní centrum.
To by se teď mohlo změnit.
Například v Lipjagách nedaleko ruské Samary vznikne zanedlouho další pomník dvaačtyřiceti legionářům. Stejně jako v ruské Bugulmě i Ufě.
Výsledku česko-ruského jednání přispěla dost možná i výstava, kterou v Samaře nedávno instaloval Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu.
"Připomíná československé legie, ale taky společný boj proti nacismu," vysvětluje Jakl.
Češi tak možná přijdou v ruské Samaře o nelichotivou pověst vzteklých vraždících psů.
Samarští bojovali s Čechoslováky za demokratické Rusko
Dlouholetý odpor obyvatel ruské Samary k čs. legionářům je podle historika Dalibora Váchy plný absurdit.
Samara totiž před sto lety platila za centrum protibolševické opozice.
Když ji v roce 1918 Čechoslováci od bolševiků osvobodili, setkali se s nadšeným přijetím lidí. Rusové je vítali jako své osvoboditele od sovětského útlaku.
Už před legionářským dobytím Samary se ale místní obyvatelé proti sovětské vládě bouřili. Šestého června zaútočili na místní věznici, aby osvobodili politické vězně.
Z místních mužů se tehdy okamžitě zformovala dobrovolná samarská armáda, připravená bojovat proti bolševikům po boku Čechoslováků za demokratické Rusko.
Příčinou dlouholeté a zakořeněné nenávisti k čs. legiím může být podle historika Váchy i fakt, že v bitvě u Lipjag, která boji o Samaru předcházela, stálo proti šestnácti stovkám legionářů 4000 dobře vyzbrojených rudoarmějců.
Sověti ale utrpěli krutou porážku: 1500 mrtvých a přes 2000 zajatých. V močálech se pak utopilo anebo bylo postříleno dalších 300 rudoarmějců.
Čechoslováci měli přitom na své straně pouze 30 mrtvých a 89 raněných. Získali navíc veškerou výzbroj a vybavení poražených.
"Izolovaní Čechoslováci bojovali o život. Jejich zoufalství se ale změnilo v až neuvěřitelné projevy hrdinství. A protože se často stávali oběťmi těžko popsatelných krutostí a mučení bolševiků, opláceli jim nemilosrdně - třeba v těch močálech - stejnou mincí," říká Vácha.
Krutostmi se ale na bolševické straně vyznačovali hlavně tzv. interbrigadisté - vojáci ze zahraničí, zvlášť z Maďarska nebo Německa.
Zajaté Rusy proto legionáři většinou časem propouštěli, ale například Maďary v bolševických uniformách bez milosti stříleli.
Cesta československých legií na východ byla po jejich vítězství u Lipjag a Samary volná.
Úspěch legionářů na Transsibiřské magistrále úplně zastavil dohodnutou přepravu německých a rakousko-uherských zajatců na západní frontu.
Několik set tisíc zajatců tak nikdy neposílilo na Paříž útočící německé sbory. Tato skutečnost taky uspíšila definitivní konec první světové války.
