Podle zjištění japonských vědců používají jednotlivé opičí skupiny při vzájemné komunikaci různé frekvence hlásek a odlišné přízvuky.

Používání regionálních "dialektů" tedy není vlastní jen lidem. "Odlišnosti mezi breptáním opic jsou stejné jako mezi dialekty u lidí," řekl japonský etolog Nobuo Masataka z Kjótské univerzity.

Makak jako důkaz

Důkaz vědci získali s pomocí zvukových záznamů "mluvy" dvou různých skupin japonských makaků červenolících ve volné přírodě.

Jednu skupinu tvořilo 23 makaků žijících na jihojaponském ostrově Jakušima. Pro srovnání posloužila skupina 30 opiček, jejichž předci původně náleželi k první skupině, ale před zhruba 50 lety byli přemístěni na horu Ohira v centrálním Japonsku.

Žvatlání opiček z Jakušimy se odehrávalo při mnohem vyšších frekvencích než hlásky jejich příbuzných. Podle Masataky tvořily odchylky až 110 hertzů.

Nutnost používání vyšších frekvencí na jihojaponském ostrově vědci přičítají tamnímu hustému lesnímu porostu, který pohlcuje zvuky, a tak je tu nutné používat pronikavější hlásky.

"Opice na hoře Ohira nemusí štěbetat tak vysokými zvuky, neboť stromy jsou tam nízké," uvedl Masataka. "Každá skupina uzpůsobila svému prostředí svůj vlastní přízvuk," dodal expert.

Studie navíc naznačuje, že různé způsoby používání "jazyka" nemusí ovlivňovat jen dědičné faktory. Podle japonských odborníků by zkoumání dorozumívání opic mohlo pomoci prohloubit znalosti o původu lidské řeči.