Jako malá dívka stála u zámeckého příkopu v Českém Krumlově a sledovala mohutné šelmy na holém betonu. Po šestnácti letech výzkumu medvědů po celém světě se Eva Filipczyková vrací ke stejnému příkopu jako expertka. Památkáři sice slibují konec chovu do roku 2030 a město se brání tradicí, vědkyně ale bije na poplach: v životě zvířat jsou další čtyři roky čekání v betonu příliš dlouhá doba.
Obrázek starobylých uliček Českého Krumlova přeplněných turisty. Rok co rok se opakující kolorit. Předloni ho změnila pandemie covidu. Možná navždy, radnice o návrat do dob extrémního náporu, jednoho z největších v zemi, nestojí. I přesto turismus z centra dál vyhání místní, posledním 250 obyvatelům zde chybí samoobsluha i parkování. Centrum je odsouzené stát se skanzenem, přiznává vedení města.
Stala se první nositelkou ceny Architekt roku, která nevystudovala architekturu. Sama sebe ale výtvarnice Kateřina Šedá považuje za architektku mezilidských vztahů. Bariéry mezi lidmi se snaží bourat často hodně nekonvenčním způsobem. Například když moravskou vesnici Bedřichovice s jejími osmdesáti obyvateli přestěhovala do centra Londýna, aby před galerií Tate Modern dělali od rána to samé, co doma. Dokumentarista Jan Gogola, který to natáčel, o ní řekl: "Kateřina Šedá mě zaujala, když na hrobě rozestlala postel."
Památkáři můžou letos pracovat s rozpočtem kolem 1,2 miliardy korun. Část půjde na platy necelé dvoutisícovky zaměstnanců, kteří o památky pečují, v plánu je ale i oprava hradů nebo zámků. Co se chystá na letošní sezonu, popisuje v rozhovoru generální ředitelka Národního památkového ústavu Naděžda Goryczková.
Svitla naděje na postavení nového demontovatelného otáčivého hlediště bez vyškrtnutí města z prestižního seznamu světového dědictví.
Hrad opravuje po milionech byty, jejich prohlídku novinářům odepřel.
