"Dneska můžete na hlavě nosit třeba fialovou, růžovou a nikomu to nepřijde. Tehdy byla společnost hrozně puritánská a já třeba v krámě pozdravil nějakou starší paní, ona se otočila, viděla moje vlasy a řekla: Fuj! A odplivla si," vzpomíná frontman kapely Olympic na své mládí v komunistickém Československu.
Popisuje také, jak to bylo v normalizační době pro hudebníky složité a kolikrát uvažoval, že půjde do "normální" práce. Dokonce přiznává, že s manželkou přemýšleli, že zůstanou v emigraci v Paříži. "Ale dítě jsme měli v Praze," říká ve Spotlightu Janda, který by prý v takovém případě šel asi opravovat telefony. "Žil bych v emigraci jako dělník u telefonů, je to moje původní profese. A oni měli dobré platy, to ne že ne," dodává rocker.
V rozhovoru se Zuzanou Tvarůžkovou mluví také o tom, co ho - pokud se mluví o politice - dokáže vždycky rozhodit. Je to například postoj lidí právě vůči době totality, kterou podle svých slov v podstatě celou zažil, a vedle toho fakt, jak se veřejnost obrací proti Ukrajincům, kterým sám pomáhal.
"Lidi si to vůbec neuvědomují. Představte si, že by přijela třeba rakouská armáda a vlítla na Lipno, obsadila Krumlov a Budějovice. Ti lidi by utekli do vnitrozemí, udělali by mír a nechali jim to," zlobí se hudebník, který ze současné situace prý cítí bezmoc.
