Prostějov - Čtyřiadvacet let staré smrky stojí na prostějovském náměstí T. G. Masaryka těsně vedle sebe. Hned naproti radnici.
Jsou tři, protože připomínají tři oběti vpádu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968.
Malý pomník pod nimi je vzpomínkou na Ladislava Langa, Martu Říhovskou a Josefa Boháče, kteří padli 25. srpna 1968 kulkami sovětských vojáků.
Dalších devět lidí tehdy bylo palbou z kolony projíždějících tanků těžce zraněno.
Jeden z nejhorších masakrů srpnových dní před šestačtyřiceti lety není mimo Prostějovsko příliš znám, ačkoliv víc lidí, než tady v Prostějově, zahynulo z českých měst jen v Praze a Liberci.
Mnoho incidentů ze srpnových dnů se vysvětlilo, otevření archivů pomohlo zasadit řadu věcí do souvislostí, ale události v Prostějově zůstávají i po šestačtyřiceti letech naprosto neobjasněné.
Absolutní ticho
Sovětská kolona projížděla 25. srpna večer centrem města, a to ve směru z Olomouce na Brno. Najednou ale začali vojáci střílet. Výsledkem byli tři mrtví a devět zraněných. Odpověď na otázku proč chybí.
V Prostějově byl svědkem tehdejších událostí Miroslav Zikmund, v devadesátých letech starosta města.
"Pamatuji se, jak jsme s manželkou byli venku, a najednou nám hvízdaly kolem uší kulky. Ukryli jsme se v budově tehdejšího Okresního výboru KSČ. Na co si dodnes vzpomínám, bylo to ticho, které se rozhostilo po střelbě. Všichni měli strach. Schovali se, prostě absolutní ticho v celém centru města," vzpomíná.
Byl svědkem toho, jak do sídla OV KSČ přinesli lidé jednu z obětí. Dvaadvacetiletého Josefa Boháče.
Ten se vracel z návštěvy otce, který pracoval jako výčepní v hostinci na Vojáčkově náměstí. V parku Boháče zasáhla sovětská kulka.
"Kulka za věrnost straně"
Druhou obětí byla sedmadvacetiletá Marta Říhovská. Bydlela přímo na hlavním náměstí, tehdy se jmenovalo 9. května. Vešla do domu, zavřela a kulky ji zasáhly přes dveře na chodbě.
O několik desítek metrů dál - na Žižkově náměstí - zemřel jednasedmdesátiletý Ladislav Lang, zakládající člen Komunistické strany Československa. Místní stranický list Stráž lidu mu v mimořádném vydání o události věnoval článek, nazvaný Kulka za věrnost straně.
Proč ale museli zemřít a dalších devět lidí skončit v nemocnici s těžkými zraněními?
"Kolona tanků zabloudila, a místo aby jela na Brno, kroužila městem zpět ve směru na Olomouc. Jedna z verzí je, že někdo na ulici vystřelil z poplašné pistole, což vojáky vyprovokovalo ke střelbě. Není to ale potvrzené. Mnoho lidí říkalo, že žádný výstřel neslyšelo, já také ne," vzpomíná Miroslav Zikmund.
O výstřelu se píše také v záznamu, který vypracoval vyšetřovatel Veřejné bezpečnosti kapitán Novák a který je uložen v archívu Ústavu pro studium totalitních režimů.
"V uvedené době podle výslechu osob došlo pravděpodobně na náměstí 9. května (dnes náměstí T. G. Masaryka - pozn. red.) dosud nezjištěným občanem k nežádoucímu vystřelení několika ran pravděpodobně z poplašné pistole a to mělo za následek, že vojáci z osádek projíždějících tanků začali střílet nejprve směrem nahoru, později pak na občany, kteří se nacházeli v uvedených prostorách," napsal před lety.
Sověti vše označili za výmysl
Jenomže údajný pachatel výstřelu nikdy vypátrán nebyl, stejně jako ti, kteří stříleli na lidi.
V takzvané Bílé knize, ve které okupanti popisovali taktiku údajné kontrarevoluce v Československu, je prostějovský masakr označen za výmysl. Nikdy se prý nestal, takže ani na sovětské straně nebylo nic vyšetřováno.
"Hovořilo se také o tom, že nějací radioamatéři se napojili na vysílací frekvence sovětské armády, což mohlo vést k panice v řadách vojáků a ke střelbě. Zda tomu tak skutečně bylo, je těžké zjistit," říká historička Marie Dokoupilová z Muzea a galerie Prostějova, která se zabývá moderními dějinami města.
Existují také svědectví, že střílet začal jeden sovětský voják kvůli tomu, že železniční přejezd blokoval nákladní vlak. Jeho výstřel pak spustil palbu.
Mlčení o masakru zavládlo později nejen v Sovětském svazu, ale i v Československu. Ve městě se samozřejmě nesměl vůbec připomínat.
"Otec Josefa Boháče se s tím nesmířil. Bral to tak, že mu zabili syna, a každý rok 25. srpna nosil na Vojáčkovo náměstí květiny. Vždy je policisté hned sebrali. Boháče neustále sledovali a dělali mu různé nepříjemnosti až do konce života," říká Zikmund.
Mrtví a těžce zranění v Prostějově nebyli na jižní Moravě jediní, do jejichž osudů tak drasticky zasáhla invaze vojsk Varšavské smlouvy. Případy mnoha těžce zraněných popisují dobová hlášení Veřejné bezpečnosti, dnes dostupná v archivech.
Třeba pětiletá Jarmila Kudličková přišla kvůli přesunu kolony sovětských vojáků o končetinu. Tank narazil ve vesnici Krumpíř na Břeclavsku do domu její babičky. Pětileté dívce museli lékaři amputovat levou nohu.
___________________________________________________
Máte rádi zpravodajský on-line deník Aktuálně.cz? Nominujte nás v anketě českého internetu Křišťálová lupa. Hlasovat můžete zde. Za Váš hlas děkujeme!
