Praha - Psal se rok 1976, když se mladý absolvent práv Lubomír Ledl přihlásil do SSM. Jeho kariéra šla přesně tak, jak si narýsoval.
Za šest let se stal členem Ústředního výboru SSM, po boku Jaroslava Jenerála či Vasila Mohority patřil ke špičce funkcionářů totalitního Svazu mládeže.
Jeho specializací byly frankofonní země, uměl francouzsky, polsky, rusky a německy. Také proto byl u svazáků v mezinárodním oddělení.
"Říkal jsem si, že pak půjdu na ministerstvo zahraničí, za tři roky budu velvyslancem a do deseti, patnácti let budu náměstek ministra a pak třeba ministr zahraničí," uvedl v exkluzivním rozhovoru pro Aktuálně.cz.
V roce 1982 se o něj podle spisu začala zajímat komunistická tajná bezpečnost, která jej vedla postupně jako kandidáta tajné spolupráce, důvěrníka a poté jako agenta.
Ledl dnes spolupráci s StB popírá. To, že nebyl vědomým donašečem, řekl už v roce 1992 i soud. V rozhovoru však přiznává, že se s lidmi z totalitního ministerstva vnitra po svých cestách do ciziny stýkal.
Aktuálně.cz: Vy tedy tvrdíte, že jste s tajnou bezpečností nikdy nespolupracoval?
To nebylo možné. Od roku 1982 jsem byl členem ÚV SSM a oni mě v té době už nesměli jinak než oficiálně kontaktovat. Pátral jsem a zjistil, že v době, kdy jsem měl podepsat vázací akt, jsem měl schválenou cestu na Kongres solidarity národů Asie a Afriky v Alžíru.
A.cz: Komunistická tajná bezpečnost si vás vedla jako agenta. Co vám projelo hlavou, když jste viděl svůj spis?
Když jsem ty papíry viděl, říkal jsem si: to je stoprocentní pravda. Bylo tam všechno od A do Z s jedinou výjimkou. Všechno, co jsem měl říct a napsat, se ztratilo, včetně vázacího aktu. Bylo tam napsáno, že jsem napsal 52 ručně psaných zpráv, což je hovadina. Každý, kdo mě zná, ví, že jsem nerad psal jakékoliv zprávy. Vždycky, když jsme měli podávat zprávu ze zahraničních cest do sekretariátu ÚV SSM, to se mnou psal ten, kdo se mnou jel.
Důkaz: pohledy z Alžíru
A.cz: Jaký máte důkaz, že jste v době, kdy je datován podpis na vašem vázacím aktu, byl v Alžíru?
Měl jsem ve zvyku posílat pohledy. Dva jsem našel, datum na razítku z Alžíru bylo to samé, jako datum údajného podpisu vázacího aktu. V té době nebyly skartované ani výjezdní doložky, i tu jsem komisi předložil.
A.cz: Právě od roku 1982 měla začít vaše spolupráce s bezpečností...
To není pravda, to se nedělo.
A.cz: Jak si tedy vysvětlujete, že si na Vás StB vedla spis?
Prý se blížily odměny, možná proto.
Informoval jsem vnitro, ne StB
A.cz: Vy jste ale musel podávat hlášení ze zahraničních cest...
Když jsem byl na ÚV SSM, zavolal příslušný pracovník Ministerstva vnitra, který mě měl na starost, domluvil si schůzku a přišel se zeptat. To byl ale oficiální styk, mimo StB.
A.cz: Co jste jim říkal?
Ptali se, jaké budou akce v zahraniční, jestli by se nemohli nanominovat, aby se svezli. Byly to běžně dostupné informace, které mohli zjistit i z jiných zdrojů.
Chtěl jsem být ministr
A.cz: Proč jste se vlastně stal členem SSM?
Uměl jsem jazyky, můj otec byl kariérní diplomat. Mířil jsem vysoko: dělal jsem tajemníka ÚV SSM, říkal jsem si, že pak půjdu na ministerstvo zahraničí, za tři roky budu velvyslancem a do deseti, patnácti let budu náměstek ministra a pak třeba ministr zahraničí.
A.cz: Vaši kariéru ale zhatil pád režimu. Byl to pro Vás šok?
Postavilo mě to do jiné situace. Musel jsme své schopnosti a znalosti, o kterých jsem přesvědčen, začít uplatňovat jiným způsobem. Nejdřív v KSČM a když se mi zdálo, že je to špatně, že můžu pomoci české levici lépe a jinak, odešel jsem do Strany demokratického socialismu.
A.cz: Myslíte si, že lidi jako Vy by měli dnes dělat politiku?
Listopad nepřerušil mou politickou kariéru. Dělal jsem šéfa volební kampaně, byl jsem členem Federálního shromáždění. Nevidím důvod, proč bych měl s politikou skončit.
