


Vzniklo jako provokace, dnes je z něj věda. Slovo antropocén vystihuje to, co žijeme
V knize Antropocén 20 českých vědců rozebírá data o klimatických i jiných změnách. Snaží se zachytit dobu, v níž dle některých míříme k likvidaci života a planety.



V knize Antropocén 20 českých vědců rozebírá data o klimatických i jiných změnách. Snaží se zachytit dobu, v níž dle některých míříme k likvidaci života a planety.



Bodrý katolík z Cách předepisuje na nové rány staré léky. Jsou osvědčené, dnes už ale stačit nemusí.



Technologie mění lidské možnosti, ale jen velmi málo naše duše. V jádru se pořád podobáme lidoopům, kteří se mlátí po hlavě ohlodanými kostmi. Lidé teď netouží po vysvětleních, programech ani vizích. Chtějí tančit v rauši kolem ohně politických šamanů.



Nakonec zas rozhodnou emoce: Ivan Bartoš a Petr Fiala musí být hezčí než Andrej Babiš a k tomu se lépe hodí image vysvětlujícího pracanta než přednášejícího ideologa.



Exhibicionista, dekadent, islamofob, „obyčejný prasák“, misogyn, frustrovaný stárnoucí bílý muž či obhájce konzervativních hodnot, které už hodnotami dávno nejsou. Čtyřiašedesátiletý Michel Houellebecq, toto zlobivé dítě současné francouzské i evropské literatury a autor úspěšných románů Elementární částice, Mapa a území nebo Serotonin, už dostal nepočítaně jmen.



Historicky první předseda Senátu a předseda první polistopadové české vlády dnes slaví osmdesáté narozeniny. A hledá výřečnost, která mu v politice tak často chyběla.



Na udílení Evropských filmových cen se nejlepším snímkem covidového roku stal dánský Chlast. Hořká komedie o pokusu propít se ke skutečnému životu porazila i polský film z církevního prostředí Corpus Christi.



Trable s fungováním protiepidemického systému nám připomínají, že během pandemie jsme se všichni najednou ocitli ve světě Franze Kafky. Ale z úplně jiných důvodů, než si máme tendenci myslet.



Lubomír Zaorálek chce ze země vybudovat kulturní velmoc plnou silných značek. Zatím ale nezvládl koupit ani volný obraz od Toyen. Čím se pak Národní galerie má prezentovat? Výstavami vypůjčenými odjinud?



Na jaře jsme se viru báli. Pociťovali jsme emoce. Dnes se jich snažíme zbavit tím, že všechno nepříjemné vytěsníme z hlavy pomocí čísel a grafů. Nezachrání nás to.



Je v úřadě už déle než první poválečný kancléř Konrad Adenauer. Až bude za rok odcházet ze scény, bude sloužit stejně dlouho, jako její politický učitel a předchůdce Helmut Kohl. Co éra Angely Merkelové přinesla německé společnosti? A co po ní zůstane?



Pokud má naše společnost nabízet všem lidem svobodný život, neobejde se bez toho, abychom se všichni v zájmu celku dobrovolně omezovali. "Naprostá svoboda nemůže stvořit žádné kladné dílo ani čin, zůstává jí pouze záporné konání, je to pouhý běs zanikání," připomínal už Georg Wilhelm Friedrich Hegel.



Novou šéfkou pražské Národní galerie bude Polka Alicja Knastová. Po roce a půl, kdy nejdůležitější instituci v českém výtvarném umění ovládali přechodní ředitelé, se otvírá příležitost k nové éře. Způsob, jakým začíná, ale příliš šťastný není.



Vypínáme-li "volnočasové aktivity", vypínáme i podstatné části ekonomiky. A zejména lidský život, který nelze redukovat jen na biologickou existenci.



Papež vydal dokument, ve kterém přemýšlí o technologiích, populismu i sobectví. A nabízí cestu, jak se dobrat opravdové moudrosti.



Česká eurokomisařka vzkázala maďarskému premiérovi, že ve své zemi šíří nemoc. Vyvolala skandál, buďme za něj ale vděčni - potřebujeme ho všichni. Budapešť, Brusel i celá Evropa.



Doba spektakulárních akcí je dávno pryč. Česká společnost teď nepotřebuje politiky, kteří veřejně zpytují svědomí a dávají najevo, že tu jsou jen pro nás. Potřebuje kabinet, jehož místopředseda už nikdy neřekne, že vláda nemá plán, protože ten má jen virus.



Začít novou sezonu Händelovým Mesiášem mělo být pro Collegium 1704, slavící patnáct let existence, symbolické. Šéf souboru Václav Luks v tom viděl výraz naděje, že po koronakrizi zase začnou lepší koncertní časy, protože virtuálně a po videu se hudba věčně dělat nedá. Hudba je kontaktní jako jiná umění.



Unie chce být víc vidět a hrát důležitější roli v mezinárodní politice. Nemůže ale uspět, dokud si neujasní, jestli jsou pro ni důležitější principy, nebo obchod.



Je to poprvé, co režisér Bohdan Sláma nenatočil ani původní autorské téma, ani film ze současnosti. Jeho novinka Krajina ve stínu, kterou od čtvrtka hrají kina, se vrací do doby, kdy se republika rozlamovala na Čechy a Němce, kdy nacistický opar zatemňoval hlavy. A těm se v poválečném návalu touhy po pomstě nestačilo rozsvítit, což přineslo spoustu utrpení.