Nová vláda dává ruce pryč od Visegrádu. Odklon lze pochopit, protože Babišovo pojetí středoevropské spolupráce plodilo dosti trpké ovoce. Otázkou je, jaké nové partnery si teď Česko bude v Evropě hledat. A hlavně k čemu.
Někdejší komunistické satelity se od Západu nepřestávají lišit ani tři dekády po zániku Sovětského svazu. Momentálně je to patrné na přístupu k pandemii - země za bývalou železnou oponou charakterizuje odpor k očkování. Experti na komunikaci to vysvětlují tím, že právě v nich se nejlépe daří dezinformátorům. Možná. Ale věc může mít i prostší základ: stále jsme ještě nepochopili, co je to svoboda.
Angela Merkelová odešla, nastoupil Olaf Scholz. Německo pod jeho vládou bude spěchat k ekologicko-sociálnímu hospodářství. Úspěch či neúspěch semaforové koalice SPD/FDP/Zelení ovlivní celou Evropu. Česko především.
Všichni dávají najevo, že si váží odhodlání, s jakým byl neúnavný bojovník ochoten platit za své postoje i dlouholetým kriminálem. Jen zlomek lidí má ale pochopení pro jeho marxistické názory a porevoluční jednání. Jak živý a inspirativní nakonec odkaz Petra Uhla bude, ukáže až to, co zdejší společnosti dokáže nabídnout mladá levice.
Až nemoc, která prezidentovi zabránila vstupovat do povolebních jednání, vrátila zdejší politiku do ústavních kolejí. Snad nová vláda najde sílu ji tam udržet.
Tváří v tvář klimatickým změnám radí český premiér nedělat nic a čekat s rukama v klíně.
Odcházející premiér se ukázal být důležitou figurou: Před volbami plnil sjednocující úlohu muže, kterého je třeba dostat ze hry. Pokud jím ale zůstane i nadále, vrátí se dříve nebo později s novou silou.
Volby do Bundestagu ukázaly, že navzdory všem krizím u našich západních sousedů slábne extrém. Hlavním tématem se pro ně stala péče o klima.
Františkova cesta do Maďarska ukázala, jak daleko k sobě dva strážci jedné víry mohou mít.
Na předvolební knize rozhovorů s Ivanem Bartošem jsou nejzajímavější otázky, které lídr opoziční dvoukoalice nedostal.
Utekl před komunisty i před sebou, aby se jednou mohl vrátit. Domů i před zrcadlo.
Tam, kde se z protivníka stává zlo, mizí respekt a začíná destrukce. Debata přestává mít smysl, protože cílem se stává jediné: vymyslet strategii, která druhého zničí.
Maxima, podle níž není důležité "vyhrát, ale zúčastnit se", je chimérou, jíž nikdo nevěří. Ve skutečnosti měly hry vždy hlavně politický účel. V antickém Řecku, za barona Coubertina i dnes.
Málokterá pohádka se dočkala tolika variací jako ta o Červené karkulce. Příběh o ztrátě nevinnosti, včetně té erotické, o prozření z naivity a poučení o světě, kde společnými silami vládnou násilí a láska, láká možností zas a znovu vstupovat do tajemství lidské psychiky a tisíciletého souboje mezi zvířecím a lidským.
Po sportovním duchu dnes obvykle volá už jen ten, komu se to hodí z taktických důvodů. Právě proto ale stojí za připomínku, proč se vlastně ten termín do našeho slovníku kdysi dostal.
Bojovat s Babišovými vypočítavými, marketingově promyšlenými výpady proti Pirátům je zbytečná ztráta času. Opozice má jedinou šanci: přesvědčit co nejsrozumitelnějším programem.
Bývalý prezident a předseda Poslanecké sněmovny i vlády dnes slaví 80. narozeniny. V době, kdy ukazoval cesty a dokázal přesvědčovat o jejich výhodnosti ostatní, byl strhující osobností. Bez ohledu na to, co si dnes kdo o výsledcích jeho kreativity zpětně myslí.
Drtivé vítězství křesťanských demokratů (CDU), pokles Alternativy pro Německo (AfD) a drobný růst Zelených. Výsledky zemských voleb v Sasku-Anhaltsku představují poslední zkoušku před těmi zářijovými, během nichž Němci rozhodnou o obsazení Bundestagu i kancléřského úřadu. A jako takové vyvolávají představu, že u našich západních sousedů je už rozhodnuto. Není. Napínavé to bude do poslední chvíle.
Dnes sice komunisté stále vypadají jako ti, kdo rozhodují o osudu vlády. Nic to ale nemění na tom, že partaj mílovými kroky míří kupředu - do propadliště dějin a zpátky ni krok.
Benátky hostí bienále, na které hladový svět po covidu netrpělivě čekal. Česko tam chybí. Nebude-li se připomínat, za čas komukoli chybět přestane.
