Ženeva - Počet případů poliomyelitidy (přenosné dětské obrny) poklesl podle Světové zdravotnické organizace (WHO) od roku 1988 z 350 tisíc na 1 349, hlášených v roce 2010.
Ze 125 zemí, kde byla poliomyelitida v roce 1988 endemická, tedy přirozeně se vyskytující bez přísunu ze zahraničí, se tento počet v roce 2010 zúžil na čtyři - Afghánistán, Indii, Nigérii a Pákistán.
O něco horší zprávou už je, že Indie je zatím jedinou z těchto zemí, která je na dobré cestě vymýtit poliomyelitidu do konce tohoto roku.
Kromě této čtyřky se však v roce 2010 objevily nové případy nákazy ve třech dalších zemích - v Angole, Demokratické republice Kongo a Čadu.
Konec poliomyelitidy v roce 2012?
Příliš optimisticky nepůsobí ani občasná "překvapení" v případě náhodných výskytů nemoci, nicméně pokud se podaří překonat několik hlavních problémů, kterými mezinárodní program na vymýcení této nemoci trpí, je stále reálné dosáhnout kýženého cíle a poliomyelitidy se do konce roku 2012 zbavit.
Kromě Indie a Angoly došlo ve všech zmíněných zemích v roce 2011 ke zvýšení počtu nakažených osob; největší nárůst přitom zaznamenal zejména Pákistán.
Ani přes snahu tamější vlády se zde nedaří nemoc vymýtit. Může za to přístup některých činitelů, včetně terénních a zdravotnických pracovníků, na nichž je úspěch programu naprosto závislý.
Odolný virus
Viry, způsobující poliomyelitidu patří k těm velmi odolným, dlouho vydrží ve vodě i při poměrně vysokých teplotách. Zdrojem infekce je člověk.
Virus se množí zejména ve střevě; problémy nastávají v případě jeho průniku do nervové soustavy člověka.
Ačkoliv u drtivé většiny lidí dochází k bezpříznakové infekci, občas dochází k chřipce podobným projevům, méně často pak i k meningitidám (zánětům mozkových blan). V jednom případě z asi dvou set nakažených pak dochází k nevratné paralýze.
V případě, že jsou postiženy dýchací svaly, může vzácně dojít i k úmrtím v důsledku udušení. Nejvíce jsou ohroženy děti v období mezi prvním a pátým rokem věku.
Očkování a situace v ČR
Účinnou ochranou proti této nemoci je očkování, které existuje ve dvou formách - první představil v roce 1955 J. E. Salk a jednalo se o inaktivovaný virus (IPV); později přišel A. B. Sabin s vakcinací živým, avšak oslabeným virem (takzvaná OPV - orální živá atenuovaná poliovakcína).
Díky očkování byly poslední případy nemoci v České republice hlášeny na přelomu padesátých a šedesátých let. Z očkování oslabenou vakcínou se u nás nakonec přešlo zpět na Salkovu "mrtvou" vakcínu, která je dnes například součástí takzvané hexavakcíny.
Podívejte se: Jak vypadá ono zbývající jedno procento nákaz poliomyelitidou?
