Nelahozeves - Vypadá to jako nesmysl - copak se dá z letícího vrtulníku kontrolovat stav ropovodu, který má potrubí zakopané téměř půldruhého metru pod zemí?
"To víte, že to jde," říká technický ředitel společnosti MERO Vít Tůma, nasedá do malého vrtulníku a zve dva reportéry Aktuálně.cz dovnitř.
MERO je státem stoprocentně vlastněná společnost, která spravuje oba ropovody na českém území: Družbu, jež vede z východu napříč republikou a směřuje přes Nelahozeves do Litvínova, a také ropovod IKL, který přivádí ropu z německého Ingolstadtu do Nelahozevsi u Prahy a do Kralup.
Plánovaný let umožňuje nejenom přehlédnout stav ropovodů, ale vlastně i letmo nahlédnout, jak je zajištěna doprava ropy do republiky. Zdaleka to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát - ani technicky, ani ekonomicky, ani geopoliticky.
Stále viditelná stopa
Vrtulník Robinson R44 má celou kabinu vepředu úplně prosklenou. Nabírá výšku mezi padesáti a šedesáti metry. Z areálu nelahozevského Centrálního tankoviště ropy míří zhruba na západ a pak na jihozápad. Nyní sleduje trasu "ingolstadtského" ropovodu IKL.
Kupodivu, v polích, nad nimiž vrtulník přelétává, je z výšky stále viditelný pruh v místech, kde bylo potrubí už v devadesátých letech položeno. Krajina stále nese nenápadnou stopu pro vykopané a znovu položené půdě.
Pilot se však orientuje spíše podle takzvaných trasírek - kovových tyčí se žlutým "kloboukem", které přesně lemují trasu ropovodu.
Nad potrubím ropovodu se mohou pěstovat pouze zemědělské plodiny. Nesmí se však nad ním stavět žádné budovy. I v lese je kolem něj udržován průsek.
Technika proti ekologické katastrofě
"Kdyby z potrubí unikala ropa, z výšky to hned poznáte podle toho, že porost v okolí zčerná a rostliny jsou jakoby spálené," popisuje pilot Karel Sluka z firmy Letecké práce a služby, od níž si MERO vrtulník na inspekční lety pravidelně pronajímá.
Začátkem srpna unikla ropa z ropovodu ve Francii, a to přímo v národním parku Camargue. Do přírody vytekly čtyři tisíce kubických metrů a způsobily ekologickou katastrofu. Přišel na to náhodný turista.
"Takový problém by se u nás stát neměl, máme špičkový řídicí systém, mnohem lepší než mají Francouzi," tvrdí s jistotou ředitel Vít Tůma. Systém dodala německá firma Pichler Engineering. Umí identifikovat případný únik tekutiny z potrubí s přesností na sto metrů.
Český ropovod Družba měl naposledy velký problém v roce 2005 u Čáslavi. Tehdy vyteklo 300 krychlových metrů ropy. "Z toho dvě stě kubíků vyteklé ropy jsme pak dokázali odčerpat zpět," říká Tůma. "Poruchu ihned zjistil řídicí systém díky změně tlaku a poškozenou část potrubí uzavřel. Příčinou byla drobná prasklina trubky po dlouhém namáhání materiálu."
Základní údaje
Ropovod Družba:
Celková délka: přes 4000 km
Délka v ČR: 357 km
Přepravní kapacita pro ČR: přes 9 mil. tun ročně
Loni do ČR dopravil: 5,018 mil. tun ropy
Zásobuje rafinérie v Litvínově a Pardubicích. Do Kralup dodává jen nevelké množství moravské ropy.
Ropovod IKL:
Celková délka: 347 km
Délka v ČR: 169 km
Přepravní kapacita: 11,5 mil. tun ročně
Loni do ČR dopravil: 3,297 mil. tun ropy
Zásobuje rafinérii v Kralupech nad Vltavou, jen výjimečně i rafinérii v Litvínově v případě výpadku dodávek z Družby; do Litvínova však musí dodat ropu ruského typu s vyšším obsahem síry.
Podnik MERO si poté zajistil inspekci potrubí pro identifikaci trhlin - nové testovací zařízení, přezdívané inteligentní ježek. Proud ropy je tlačí potrubím a zařízení na principu ultrazvuku zjišťuje, zda jsou stěny v pořádku a nezačínají se v nich objevovat zárodky prasklinek, koroze a dalších vad materiálu.
Kontrola z výšky
Přestože se potrubí sleduje zevnitř a navíc se po trase ropovodu pohybují také pěší kontroloři, pravidelné vrtulníkové inspekce jednou za dva týdny zůstaly zachovány.
"Z výšky totiž vidíte nejen potenciální únik ropy. Pozorujete, když se k trase ropovodu blíží nějaké práce, které by mohly narušit potrubí. Nedávno jsme třeba viděli vyvrtávání děr pro kůly, na které se zavěšoval plot vedoucí kolem lesa. Hned jsme přistáli a tohle jsme jim rozmluvili, aby nakonec ještě nenavrtali potrubí," líčí pilot Sluka.
Klikatá trasa
Inspekční let má obvyklou rychlost kolem šedesáti kilometrů v hodině a nad ropovodem IKL nevede nijak rovně. Trasa ropovodu se kroutí, občas až nesmyslně vybočuje z přímého směru.
"Odpovídá to situaci v devadesátých letech, kdy jsme s majiteli pozemků domlouvali, že jim zaplatíme a oni nám dovolí položit potrubí. Ale nepustili nás na každý pozemek, některé jsme museli při stavbě obcházet," vzpomíná ředitel Tůma.
Po překonání trasy Nelahozeves - Krušovice - Rakovník - Stříbro dosedá vrtulník v Benešovicích u německých hranic. Tady je čtyři měsíce stará přečerpávací stanice, která zvýšila kapacitu ropovodu IKL z deseti na přibližně 11,5 milionu tun ropy ročně.
Tolik jím ovšem zdaleka neproudí.
Kapacita zdánlivě naddimenzovaná...
Republika ročně dováží 8,5 milionu tun ropy, z toho loni 60 procent zajistil ropovod Družba a 40 procent ropovod IKL.
Zatímco IKL dokáže přepravit 11,5 milionu tun ropy ročně, Družba zvládne přivést do republiky za rok více než devět milionů tun z Ruska. Neboli, každý z nich by stačil na dopravu veškeré potřebné ropy do země, a jejich kapacita je tedy naddimenzovaná. Zcela pochopitelně.
"Z čistě ekonomického hlediska nemají dva takové ropovody smysl," připouští ředitel Tůma. "Ale tady samozřejmě hrály roli i důvody geopolitické: Ropovod IKL snižuje závislost na jednom zdroji ropy. A když k nám v devadesátých letech vstupoval zahraniční petrochemický průmysl, právě možnost zásobování ropou ze západu byla důležitá pro jejich rozhodování."
... ve skutečnosti limitovaná
Faktem ovšem je, že ropovod IKL může přivádět pouze ropu, která přitekla do Ingolstadtu, či přesněji do nedalekého Vohburgu ropovodem TAL z italského přístavu Terst. Tam ropu předtím dopravily tankery z různých míst světa; většinou z arabských zemí, ale třeba i z jižní části Ruska.
Ropovod TAL patří velkým ropným společnostem a české firmy si jeho kapacitu pronajímají. Mohou přes něj smluvně přepravit až deset milionů tun ropy ročně, tedy víc, než kolik republika potřebuje.
Jenomže si takto velkou kapacitu musí objednat půldruhého roku dopředu. Pokud ji nevyužijí, stejně musí zaplatit 90 procent ceny za neuskutečněnou přepravu. V Nelahozevsi sice stojí dvanáct obřích zásobníků ropy, avšak jejich obsah vystačí jen na devadesátidenní spotřebu celé země.
Čili představa, že kdyby ropa najednou přestala téct z východu, otevře se okamžitě kohout západní a vše je zachráněno, úplně neplatí.
A nejenom kvůli obchodním smlouvám, ale i z důvodů technických.
Tuhnoucí ropa jen pro Kralupy
Ropovodem IKL proudí směsi různých druhů ropy s vysokým podílem parafínu. V Česku je umí zpracovávat pouze rafinérie v Kralupech nad Vltavou, která patří společnosti Česká rafinérská, v níž zprostředkovaně vlastní většinový podíl polská společnost PKL Orlen.
Žádná jiná rafinérie v Česku si s touto ropou není schopna poradit.
Vysoký podíl parafínu klade nároky rovněž na přepravu, protože takové typy ropy snadno ztuhnou. Jeden typ arabské ropy, zvaný Amna Amal, tuhne dokonce při teplotě plus 28 stupňů Celsia!
"Těží se v Libyi, a stáčí se do černých nádrží v tankovišti v Terstu, které se od slunce snadno rozehřívají," popisuje Vít Tůma. "Když ropu Amna Amal do Terstu přivezou tankery, má přes sedmdesát stupňů Celsia. Tam se ovšem musí smíchat s jinými druhy ropy, které teplotu tuhnutí sníží - jinak by ropovod v chladné Evropě zatuhnul, jako by jej ucpal vosk. A to by jej zničilo. Pak bychom museli zkoušet několik havarijních scénářů, v nejhorším případě i veškeré potrubí vykopat, obalit dráty a rozehřát elektrickým obvodem. Anebo rovnou postavit ropovod nový - to by vyšlo levněji."
Modernizovaná Družba
Vrtulník startuje z přečerpávací stanice Benešovice, opouští ropovod IKL a míří k Litvínovu, k ropovodu Družba.
Je tam za chvíli - když není třeba sledovat potrubí, může pilot letět rychlostí přes dvě stě kilometrů za hodinu.
Pak se vrtulník vydává zase na inspekční let nad územím, kudy vede Družba. Tentokrát je to let přímý, trasa se ohýbá pouze tehdy, když obchází jezírka a jiné terénní překážky. Tento ropovod se stavěl začátkem šedesátých let, kdy nikdo nepotřeboval souhlas majitele s vedením potrubí přes pozemek.
Navzdory stáří je Družba považována za ekologicky bezpečnou. "V minulých letech jsme její českou část podstatně modernizovali. Splňuje dnes podobná technická kritéria jako ingolstadtský ropovod a obsluhuje jej srovnatelný řídicí systém," uvádí ředitel Tůma.
Nejdelší na světě
Družba s celkovou délkou přes 4000 kilometrů je nejdelším ropovodem na světě. Na českém území měří 357 kilometrů (s částečným zdvojením a odbočkami pak asi 500 km).
Vede od Uralu v Rusku do Běloruska, kde se dělí na severní a jižní větev. Jižní pak přes Ukrajinu a Slovensko míří do Česka nebo do Maďarska. Dodává ruskou ropu s vyšším obsahem síry.
"Snadno se přepravuje, tuhne až při minus dvaadvaceti stupních," pochvaluje si ředitel Tůma.
Odebírají ji české rafinérie v Litvínově a v Pardubicích. Kdyby ji z jakéhokoli důvodu nebylo možné získat z Ruska, ropovod IKL dokáže přepravit náhradu. Avšak české petrochemické společnosti by si musely ve světě sehnat ropu s podobným obsahem síry, na jakou jsou litvínovská a pardubická rafinérie nastaveny. Taková se dá koupit třeba v Íránu.
Kdyby však vypadl ropovod IKL, bylo by to horší. Družba jej zastoupit nedokáže: potrubí mimo české území není v současné době schopné přepravovat parafínové ropy potřebné pro Kralupy.
Dnes bez problémů
Vrtulník se nad potrubím Družby vrací z Litvínova do Nelahozevsi a inspekci končí. Nad východní částí, až k moravsko-slovenské hranici, poletí za dva dny.
Dnešní inspekce dopadla dobře - nenašla žádné úniky ropy, žádné rizikové práce v okolí ani jiné technické problémy, které by ropovody ohrozily.
Současně však připomněla, že strategické zásobování republiky ropou sice stojí na dvou ropovodech, ale jejich vzájemná zastupitelnost je přece jenom omezená.
