Odpověď šéfredaktorů HN a Aktuálně.cz Institutu Václava Klause k tématu ruského dluhu

Domácí Domácí
2. 6. 2021 16:30
Šéfredaktoři Hospodářských novin a Aktuálně.cz odpovídají na žádost IVK o veřejnou omluvu za článek o tzv. ruském dluhu.
Václav Klaus.
Václav Klaus. | Foto: ČTK

Vážený pane Macinko,

děkujeme za váš email z pátku 28. května 2021, ve kterém od Hospodářských novin žádáte veřejnou omluvu za článek o ruském dluhu s tím, že Hospodářské noviny a mediální dům Economia spustily dehonestační kampaň proti Václavu Klausovi

Protože na předmětném článku pracovali reportéři Hospodářských novin i Aktuálně.cz, odpovídáme za oba tituly společně.  

Dříve než stručně odpovíme na vaše konkrétní výhrady, rádi bychom předeslali, že naše redakce nevedou proti Václavu Klausovi žádnou "dehonestační kampaň", jak ve svém dopise tvrdíte. Jedinou snahou našich autorů bylo zmapovat doposud neznámé okolnosti vzniku tzv. ruského dluhu, vyplývající z nově zveřejněných archivních dokumentů, které v průběhu několika let shromáždila nezisková organizace Růžový panter. 

Při několikaměsíčním ověřování těchto materiálů jsme využili všech dostupných zdrojů - kromě oslovení žijících dobových svědků jsme se pokusili získat vyjádření ČNB, ministerstva financí a dalších relevantních institucí. 

Dostatečný prostor pro vyjádření jsme se pokoušeli vytvořit i Václavu Klausovi, který - jak velmi dobře víte - dostal kromě našich dotazů k dispozici i některé dobové dokumenty. Nabízeného prostoru k věcnému popisu tehdejší složité situace a souvislostí nicméně nevyužil, přestože měl dokumenty k dispozici téměř dva týdny. Jeho krátké (a velmi obecné vyjádření) jsme následně otiskli v plné verzi.  

Je nám jasné, že rekonstrukce 30 let starých událostí, navíc silně ovlivněných složitým přechodem od komunistické totality do tržní ekonomiky je velmi komplikovaná. Naši redaktoři i editoři v ní bez zlého úmyslu použili některá zjednodušující spojení. Jsme si vědomi toho, že propojení osoby Václava Klause s jím vedeným ministerstvem financí, které vznikající závazek tzv. ruského dluhu administrovalo, je mediální zkratka. Nebo toho, že manévrovací prostor pro plnění již uzavřených komunistických dohod byl po nástupu Václava Klause na ministerstvo velmi omezený.

Formulace, v nichž jsme se dopustili příliš velké mediální zkratky, jsme opravili. Na podstatě sdělení, že kolem vzniku i vyrovnání tzv. ruského dluhu panuje řada nejasností, to ale nic nemění. Stejně jako na tom, že je ve veřejném zájmu tyto nejasnosti vysvětlit.

Vaše tvrzení o "zjevně lživé kampani" proti Václavu Klausovi naopak důrazně odmítáme. Konkrétnější odpovědi na vaše výtky připojujeme vždy pod body, které jste nám ve svém původním emailu zaslal.

1. Nejednalo se o polistopadovou, ale předlistopadovou věc.

V textu detailně popisujeme, že jde o věc, která vznikla před 17. listopadem 1989, ale pokračovala po něm, již za doby, kdy federální ministerstvo financí (FMF) vedl Václav Klaus. Jím vedené ministerstvo "zprocesovalo" na konci roku 1989 a v roce 1990 smlouvu poslední komunistické (Adamcovy) vlády. Máme ji k dispozici, zněla na maximální výši 2 miliardy převoditelných rublů. Peníze měly dle obsaženého zdůvodnění pokrýt rostoucí rozdíl ve vzájemných vývozech a dovozech v letech 1989 a 1990.

2. Nešlo o žádnou tajnou finanční operaci, což dokládá usnesení komunistické Adamcovy vlády z 10. 11. 1989.  Dále, přímo na referátníku ze dne 4. dubna 1989, který jste zveřejnili a ze kterého redaktoři HN odvodili, že "S návrhem dohody na poskytnutí miliardového úvěru Sovětskému svazu přišel v dubnu roku 1989 úředník ministerstva financí Zdeněk Rachač." je zcela jasně napsáno referentem (Rachačem) "na základě harmonogramu o plnění úkolů z jednání gen. tajemníků ÚV KSČ a ÚV KSSS a předsedů vlád ČSSR a SSSR, uskutečněných od dubna 1987 do února 1989, bude do 30. dubna 1989 připraven se sovětskou stranou projednaný návrh Mezivládní dohody o poskytnutí vládního úvěru Sovětskému svazu na pokrytí pasivního salda platební bilance SSSR ke konci roku 1990 se splatností po roce 1995. […] návrh dohody […] byl předběžně projednán na poradě ředitelů odborů zainteresovaných rezortů 31. 3. 1989 na FMZO."

Samotné usnesení Adamcovy vlády bylo utajené, jak dokládá svým označením. Bylo schválené bez vědomí Federálního shromáždění a úředníci i později zdůvodňují, proč není třeba do tohoto rozhodnutí československý parlament zahrnovat.

3. Nešlo o americké dolary, ale o tzv. převoditelné rubly, virtuální zúčtovací jednotku v rámci tehdejšího československo-sovětského bilaterálního platebního clearingu, v němž se účtovaly vzájemné obchodní dodávky. Převoditelné rubly nebyly jinak využitelné než na nákup sovětského zboží.

V textu je jasně uvedeno, že původní půjčka byla v převoditelných rublech. Její finální výši stanovuje dohoda mezi Českou republikou a Ruskou federací, která shrnuje veškeré ruské dluhy vůči ČR. Podepsal ji v roce 1994 blízký spolupracovník Václava Klause Vladimír Rudlovčák. Na základě dohody z 10. listopadu 1989 uvádí přepočet dlužné částky v celkové výši 1,3 miliardy amerických dolarů. Převod do USD jsme tedy neprovedli my, ale mezivládní komise v roce 1994. Jde o jediné přesné vyčíslení procesů plnění předlistopadové dohody federálním ministerstvem financí, vedeným od přelomu let 1989/90 Václavem Klausem.

Převoditelné rubly byly využitelné k obchodováním se všemi zeměmi socialistického bloku, nikoliv pouze se SSSR. Dohoda navíc neuvádí povinnost Sovětského svazu za převedené rubly nakupovat československé výrobky, ani žádné konkrétní čs. firmy, od nichž by je Rusové měli odebírat.

4. Nešlo o žádnou tajemnou půjčku, ale řešení tzv. clearingové špičky, pasivního salda na sovětské straně, která účetně vznikala na clearingovém účtu. Tuto pohledávku nebylo možno jinak využít a proto byla převedena na dlouhodobý úvěr. To bylo ekonomickou podstatou transakce.

Nebyli jsme před 30 lety v pozici ministra financí Václava Klause, jedině on a jeho spolupracovníci mohou plně osvětlit kroky, které tehdy podnikali. Z našeho pohledu je nutné konstatovat následující: SSSR dle usnesení vlády i následné dohody, které máme k dispozici, požadoval, aby mu ČSSR půjčila finance na další nákupy strojírenských a dalších výrobků v letech 1989 a 1990. A to ve formě převoditelných rublů, které se používaly v celém tzv. východním bloku. Jak vyplývá z úřední komunikace, údajná pomoc československému strojírenství byla zásadním argumentem pro uzavření úvěrové dohody. 

5. Nedošlo k žádnému převodu finančních prostředků. Václav Klaus ani nikdo jiný nikam nic neodeslal.

Přímo ministr financí byl k provádění podepsané dohody pověřen usnesením (Adamcovy) vlády. Nejvyšší vedení ministerstva financí na úrovni 1. náměstka vyjednávalo korunové krytí celé transakce - prvních 800 milionů převoditelných rublů (8 miliard korun) šlo z vládního devizového okruhu, zbytek představoval úvěr státu u Státní banky československé (SBČS). Jeden z dokumentů, který máme k dispozici, dokládá, že prvních 800 milionů převoditelných rublů odešlo do konce roku 1989. 1,2 miliardy převoditelných rublů dle plánu mělo být odesláno v roce 1990.

6. Usnesení vlády jasně dokládá, že celá věc probíhala v gesci tehdejšího ministerstva zahraničního obchodu a nikoliv financí, v jehož kompetenci tehdy nebyla obchodní část platební bilance. FMF zajišťovalo pouze účetní evidenci všech závazků v korunách. 

Usnesení vlády z listopadu 1989 dokládá, že věc byla v kompetenci rovněž Federálního ministerstva financí (FMF), do jehož vedení brzy nastoupil Václav Klaus. Podle dokumentů šlo po 17. listopadu 1989 hlavně o nalezení korunového financování a odeslání splátek úvěru ve spolupráci se Státní bankou Československou (SBČS).  Usnesením vlády z 8. března 1990 navíc nová Čalfova vláda přímo pověřuje ministra financí Václava Klause "vydat zásady změn v systému financování vládních úvěrů a jejich převedení do kompetence federálního ministerstva financí od 1. ledna 1990." 

7. ČSOB, která clearing technicky zajišťovala, proti transakci neprotestovala, jak se o tom v článku snažíte přesvědčit veřejnost, ale požadovala vyjasnění krytí případných kursových ztrát, které jí potenciálně hrozily.

V textu podrobně citujeme obsah dopisů, v níž ČSOB po ministru financí Václavu Klausovi žádala způsob, jakým transakce bude moci korunově pokrýt. Nešlo jen o kurzové ztráty, ale i o samotné korunové financování. Viz následné shrnutí dopisu z pera úředníka FMF: "Generální ředitel ČSOB požádal p. ministra o stanovisko k problémům souvisejícím s vnitřním korunovým profinancováním vládního úvěru poskytnutému SSSR ve výši do 2 miliard. Rb, dále s krytím eventuálních korunových a devizových kursových ztrát…" SBČS vyjádřila o transakci pochybnost ("návratnost úvěru je problematická a bude vyžadovat příslušné dohody na úrovni centra").

8. Zdeněk Rachač nikdy nebyl poradcem Václava Klause, jak ostatně sám v publikovaném rozhovoru na Aktuálně.cz potvrdil, a Václav Klaus sám nic takového nikdy netvrdil, jak se naopak Rachačovi snažili nalhat Vaši "novináři" - v ten moment se navíc naprosto nepřijatelně (a možná dokonce trestněprávně postižitelně) vydávající za komisaře Sčítání lidu 2021!

V textu je jasně uvedeno, že jako o poradcovi Václava Klause informovala dobová média, konkrétně ČTK. Netvrdíme nic jiného. Reportérka se na začátku osobního setkání představila jako novinářka Hospodářských novin. Pan Rachač měl možnost rozhovor obratem přerušit, neučinil tak. Věděl tedy, že mluví s představitelkou médií. 

9. Zarážející je způsob práce zaměstnanců Vaší redakce, kteří se Václava Klause dotazovali pouze na půjčku 1,3 mld. USD, která nikdy neexistovala, a tudíž si nikdo nemohl po více než třiceti letech vzpomenout, o co by mohlo vůbec jít. Evidentně sami vůbec nevěděli, o čem píší, což je u redaktorů novin nesoucích v názvu slovo "Hospodářské" obzvláště smutné.

Václav Klaus byl pro účel článku požádán o rozhovor, který jste vy jako mluvčí odmítl s tím, že pan exprezident dává pouze rozhovory, které budou publikovány jako otázka/odpověď. S reportéry jste se proto dohodli na e-mailové komunikaci, jejíž plné znění jsme následně publikovali.

Václav Klaus měl od nás k dispozici nejen otázky, ale hned několik archivních dokumentů pro snadnější orientaci. Šlo například o dopis adresovaný přímo jemu dobovým šéfem ČSOB Rostislavem Petrášem, z něhož jsou patrné veškeré souvislosti. Rovněž měl k dispozici dohodu o vypořádání dluhu, kterou podepsal v roce 1994 jeho blízký spolupracovník Vladimír Rudlovčák a která objem úvěru na základě dohody z 10. listopadu 1989 vyčísluje na 1,3 miliardy dolarů. 

Jak již jsme uvedli v úvodu, stáli jsme a stojíme i nadále o věcnou komunikaci nad nově publikovanými dokumenty, které finální fázi vzniku tzv. ruského dluhu osvětlí bez emocí a v dobových souvislostech. Je to v zájmu veřejnosti. Nabízíme proto Václavu Klausovi k tomuto tématu rozhovor otázka/odpověď, případně publikaci článku, ve kterém dobové dokumenty i jejich kontext jasněji osvětlí.

S pozdravem,

Jaroslav Mašek, šéfredaktor Hospodářských novin

Josef Pazderka, šéfredaktor Aktuálně.cz

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy