Praha - Není zřejmě významnějšího vědeckého ocenění než to, kterým je Nobelova cena. A kdo se letos stane jejím laureátem v kategorii fyziologie a medicína?
Analytik společnosti Thomson Reuters, David Pendlebury, spolu se svými spolupracovníky vybírá - zejména na základě ohlasu jejich prací mezi odborníky a významu jejich objevů pro lidstvo - pravidelně od roku 2002 možné kandidáty na zisk tohoto ocenění.
Jak se tipuje laureát Nobelovy ceny?
Na základě pečlivé analýzy citací a odkazů z databáze Web of Knowledge, která slouží jako jeden ze základních kamenů hodnocení vědecké práce, se podařilo úspěšně "předpovědět" na jednadvacet laureátů Nobelovy ceny.
Přiblížíme vám nejpravděpodobnější letošní kandidáty - skupinu složenou z vědců Briana J. Drukera, Nicholase B. Lydona a Charlese L. Sawyerse; dalším kandidátem je potom imunolog Jacques F. A. P. Miller.
Zachránci pacientů s leukémií
Brian J. Druker, Nicholas B. Lydon a Charles L. Sawyers stojí za vývojem imatinibu a dasatinibu, účinných léčiv proti chronické myeloidní leukémii (CML).
Jejich citační analýza v podstatě potvrdila to co je už nějaký čas považováno za revoluční objev. Pendlebury k tomu řekl: "Lidé se dlouho snaží bojovat s rakovinou na molekulární úrovni. Těmto lidem se to - v relativně nedávné době, v posledních asi deseti letech - podařilo. "
"Kouzelná střela" pro život
"Přišli s látkou, které se později začalo říkat "kouzelná střela" - ta dokázala přerušit signál vysílaný onkogenem, o kterém bylo známo, že způsobuje CML. Z pohledu prognózy v podstatě změnili "rozsudek smrti", který tato diagnóza představovala, ve více či méně chronický problém. Nastavili tak úplně nový přístup v léčbě rakoviny. Byl to obrovský úspěch."
Chronickou myeloidní leukémií trpí asi jeden až dva lidé ze sta tisíc; nejčastěji se tato nemoc objevuje mezi 45. a 55. rokem života. Je způsobená mutací, v jejímž důsledku se jedna ze signálních bílkovin stane nezastavitelnou a vysílá signál i v době, kdy by neměla. V důsledku toho pak dochází v kostní dřeni ke zhoubnému bujení.
Imatinib a jeho druhá generace dasatinib signál vysílaný touto bílkovinou (nazývanou BCR-ABL) blokují. Prvně jmenovaný lék se v současnosti - pod názvem Gleevec - běžně předepisuje. Dasatinib - předepisovaný pod názvem Sprycel - je v současnosti ve třetí fázi klinických testů a je tak zatím určen zejména pacientům, u kterých Gleevec nezabírá, nebo ho fyzicky netolerují.
Otec moderní imunologie
Druhým pravděpodobným laureátem Nobelovy ceny je jeden z otců moderní imunologie, profesor Jacques F. A. P. Miller, Australan narozený ve Francii.
V roce 1961 publikoval práci, ve které popsal funkci thymu - orgánu, o kterém se do té doby předpokládalo, že u moderního člověka nemá žádný větší význam a že se jedná víceméně o pozůstatek dob minulých.
Miller však zjistil, že hraje nezastupitelnou roli v imunitním systému, protože slouží jako "výchovné středisko" pro takzvané T - lymfocyty. Slouží zejména k tomu, aby žádná z těchto buněk neútočila na některou část vlastního těla.
Kromě toho spolu s Grahamem Mitchellem zjistili, že savčí lymfocyty mohou být rozděleny na dvě odlišné skupiny - takzvané T-buňky a B-buňky - a jak tyto dvě skupiny spolupracují při tvorbě protilátek.
Tyto a další Millerovy objevy později umožnily pochopit autoimunitní choroby, alergie, do určité míry i některé aspekty rakoviny nebo AIDS a mnoha dalších dějů.
Dočká se po půl století?
Profesor Miller tak už v podstatě čeká na Nobelovu cenu padesát let. Útěchou mu může být i fakt, že někteří na ni čekali ještě déle - například Peyton Rous, který ji získal za objev virů způsobujících rakovinu, na ni čekal 55 let.
A i kdyby nakonec nikdo z výše představených letos Nobelovu cenu nezískal, neznamená to, že k tomu nemůže dojít jindy - jejich práce je bezesporu řadí do "Nobelovské třídy", po bok laureátů této ceny.