V zemi, kde obvykle nejde elektřina, kde vás policie může okrást a jen málokteré dopravní semafory skutečně fungují, je patrně velkým překvapením, že Iráčané dostávají poštu, píše list The New York Times.
Irácké území je vyloženě nepřátelské: vlaky přepravující poštovní zásilky se často stávají terčem útoku. Jasně oranžové britské dodávky musely být přelakovány na černo, aby mohly bezpečněji projíždět nebezpečnými oblastmi jižně od Bagdádu.
Čelí přestřelkám a výbuchům
Poštovní doručovatelé na mopedech čelí přestřelkám, aby mohli doručit dopisy na bagdádské předměstí Dora, které je natolik paralyzováno násilím, že mrtvoly leží na ulici celé hodiny.
Poštovní schránky neexistují, takže pošťáci nedoručují zásilky na adresu ale přímo adresátům, což je úkol, který se stal v posledních třech letech vinou povstání ještě mnohem obtížněji splnitelný.
Přesto však poštovní doručovatelé z 349 pošt po celém Iráku šest dnů v týdnu doručují tisíce dopisů. Jsou vítáni tak vřele a s takovým nadšením, že se přitom z čiré radosti často tančí a zpívá.
"Dostat dopis je něco úžasného."
"Dostat dopis je něco naprosto úžasného," raduje se pošťák z předměstí Dora Ibráhím Ismáíl Zaídan. "Papír, známka, obálka. Není to jen kus papíru, je to něco posvátného."
Poštovní známky s portréty svrženého diktátora Saddáma Husajna zmizely v propadlišti dějin. Teď archy nových známek zdobí barvitě, i když ne příliš nápaditě, různé irácké dopravní prostředky, včetně prámu, koně táhnoucího vůz či lodice vysoko naložené trávou.
Na poštovním úřadě ve čtvrti Karrada, v jedné malé místnůstce s betonovou podlahou, kde visí obří plakát šíitského svatého a stojí několik psacích stolů a židlí, Abdal Hádí Mahsín Hádí třídí došlou poštu: několik bankovních oznámení, dopis z Kypru v nepopsané obálce.
Po motocyklu toužili léta
Po americké invazi dostali pošťáci motocykly, vytouženou výstroj. Teď každý den s výjimkou pátku naloží dopisy - balíky si musí adresát vyzvednout na poště - a ženou se ulicemi města, přičemž pozorně kličkují mezi výmoly na silnicích a vyhýbají se explozím. "Občas s ní mluvím," říká Hádí o své motorce.
Také poštovní služba vykazuje známky zlepšení. V roce 2001, před americkou invazí, poslali Iráčané 148 tun poštovních zásilek. Jejich příbuzní v zahraničí byli v psaní dopisů výkonnější - v ten rok poslali Iráčanům 231 tun pošty.
V roce 2003, kdy invaze začala, klesl tento údaj na 37 tun. Pak začalo množství zásilek postupně stoupat na 54 tun v loňském roce.
Kde teď bydlíte?
Jedním z nejběžnějších problémů po invazi je hledání adres. Bagdád zaznamenal obrovský pohyb obyvatelstva. Bohatší rodiny se odstěhovaly a metropoli zaplavili chudší Iráčané z venkova.
V Karradě Chalíl Ibráhím strávil pátráním po jednom adresátovi celé dny. Vyptával se sousedů, zaběhl do nedalekých obchodů. "Moje povinnost vyžaduje, abych byl trpělivý," krčí rameny.
