Analýza - Slavnostně nasvícená Eiffelovka, zasedání ministrů na honosném zámku v Chantilly a vznosné vize pro Evropu 21. století.
Francouzské půlroční předsednictví v EU, které startuje v úterý, chce být o trochu velmocenštější a pompéznější než to končící slovinské. Nelze se ostatně ani divit - pro inscenování politiky mají Francouzi slabost.
Plány prezidenta Nicolase Sarkozyho ale může lehce zhatit irské ne, kterým voliči v referendu odmítli Lisabonskou smlouvu. Bude to totiž Francie, kterou na podzim čeká vyřešení nepříjemného úkolu: jak zajistit, aby Irové našli cestu ke schválení a reformní smlouva začala platit?
Víc než velké vize tak Sarkozyho čeká "úředničina" - vypracování harmonogramu schvalování reformní smlouvy, který ostatně po Paříži bude dotahovat Praha.
Přesto si Elysejský palác přichystal hned čtyři úkoly, o nichž by Francie chtěla na čele EU diskutovat u jednacího stolu s ministry a šéfy vlád členských zemí.
Tvrději na imigranty
Dlouho avizovanou oblastí je imigrace, kde by Paříž chtěla dosáhnout sladění rozhárané evropské politiky. Země tradičně otevřené přistěhovalcům, jako je Španělsko, se ale bojí, že populistický "Sarko" ostatní převálcuje a EU jako celek vůči imigrantům pořádně přitvrdí.
Leccos ze Sarkozyho imigračního paktu již naznačil komisař pro vnitro a spravedlnost Jacques Barrot v návrhu nové směrnice. Podle ní by například nelegální přistěhovalci mohli být zadrženi až na osmnáct měsíců.
Velký pokrok se nečeká ani na poli společné zemědělské politiky.
Namísto reformy a postupného snižování obrovských subvencí (Francie je ostatně jejich největším příjemcem) zřejmě Sarkozy tváří v tvář zvyšujícím se cenám potravin podpoří zachování stávajícího systému až do roku 2013, kdy jeho platnost vyprší.
Rostoucí ceny bude chtít Paříž zkrotit také v energetice. Navrhuje proto snížit strop daně z přidané hodnoty u pohonných hmot. Tady ale naráží především na Němce, kteří Sarkozyho ekonomický kalkul nesdílejí.
Sarkozy chce oživit euroarmádu
Jestliže imigrace a rostoucí ceny potravin a energií pálí v EU úplně všechny, Sarkozyho návrat k deset let starým vizím o společné obranné politice v Evropě podporu nemá. Šedesátitisícová evropská armáda tak zůstává stále jen na papíře.
Až bude za půl roku předávat Paříž Praze pomyslné žezlo EU, je docela dobře možné, že se na žádném bodu ze Sarkozyho agendy Unie neshodne. Často totiž velké vize upozadí obyčejná rutina.
