Trvá to jen pár minut. Kdykoliv v článku použijeme spojení „procentní bod", ozvou se nespokojení čtenáři. Procentní bod prý neexistuje - jenom procenta. A vzápětí jim další skupina čtenářů trpělivě vysvětluje, že skutečně nejde o výmysl a že je potřeba mezi oběma výrazy rozlišovat.
Například v článku o úrocích z prodlení jsme napsali, že se (podle občanského zákoníku) odvíjí od repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. Činí-li tedy repo sazba 1,5 procenta, po připočtení sedmi bodů dostaneme roční úrok z prodlení ve výši 8,5 procenta z dlužné částky.
A ozve se třeba pan Pepa. „Když jsem chodil do školy, procentní body neexistovaly. Bylo 100 procent, nikoliv 100 procentních bodů. Výraz procentní bod je vynálezem Kalouska a později se ujal u řady politiků a novinářů, aby se zdáli zajímavější a chytřejší," napsal pod jedním z článků.
Kalousek to nevymyslel
Rozdíl si ukážeme na konkrétních příkladech.
Úroková sazba u půjčky je například pět procent. Banka tuto sazbu zvýší na šest procent.
Jsou dvě správné možnosti, jak změnu popsat: Sazba vzrostla o 20 procent (tj. pětinu z původní hodnoty), nebo o jeden procentní bod.
A nesprávný způsob? Sazba vzrostla o jedno procento.
Kdyby totiž pětiprocentní sazba vzrostla o jedno procento, zvýšila by se jen na 5,05 procenta. Jedno procento z pěti je totiž 0,05, takže 5 + 0,05 = 5,05.
Podobný příklad:
Volební preference strany vzrostly z 20 na 30 procent.
Vzrostly tedy o polovinu, tj. o 50 procent. Nebo o deset procentních bodů.
Pokud byste nesprávně uvedli, že preference vzrostly o deset procent, vyšla by vám jejich nová hodnota jen na 22 procent.
V čem je rozdíl
Současné používání procent i procentních bodů je prakticky možné jen v případě, že popisujeme změnu údaje vyjádřeného původně v procentech (ne například v jednotkách prodaných kusů).
Tuto změnu vyjádříme buď jako určitou část z původní základní hodnoty (pak mluvíme o změně v procentech), nebo jako prostý číselný nárůst procentně vyjádřené hodnoty (změna v procentních bodech). Druhá možnost bývá jednodušší, protože nenutí autora příliš počítat a je patrná na první pohled. Obojí je správné, špatná je jen záměna obou způsobů.
