Zmíněný referent Úřadu Městské části Brno-Bystrc měl daný den pracovní dobu do 16.15. Aniž by to ohlásil, odešel ovšem z práce už těsně před čtvrtou. Vyrazil na poštu, ze které poslal místostarostovi poněkud neobvyklý balíček - vězeňské pyžamo s číslem.
Později dostal okamžitou výpověď. Tajemník úřadu ji zdůvodnil právě tím, že se referent z pracoviště vzdálil, aniž by to uvedl v docházce. Důvodem bylo i to, že porušil etický kodex úředníka, když poslal zmíněnou neobvyklou zásilku.
Muž se proti vyhazovu odvolal a uspěl jak u Městského soudu v Brně, tak i u odvolacího Krajského soudu v Brně. Městský úřad ovšem podal dovolání až k Nejvyššímu soudu - a ten se naopak definitivně zastal zaměstnavatele.
Podle Nejvyššího soudu se totiž úředník, který odešel z kanceláře o 16 minut dříve, dopustil hrubého porušení právních předpisů vztahujících se k výkonu práce. Jednalo se podle něj o takzvané úmyslné předstírání výkonu práce, kdy zaměstnanec zneužil pracovní dobu k zařizování soukromých záležitostí.
Soud zároveň připomněl, že tuto dobu muž využil k dehonestaci funkcionáře obce, u níž byl zaměstnán. Přitěžující okolností byly také předchozí výtky a kritika práce úředníka ze strany zaměstnavatele. Soud také připomněl, že ve vztazích zaměstnavatele a zaměstnance je nezbytná vzájemná důvěra, spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost.
Podle Veroniky Odrobinové, expertky na pracovní právo z advokátní kanceláře Grant Thornton, je přitom výpověď zaměstnance pro porušení povinností poměrně náročná věc.
"Zákon neobsahuje žádné definice méně závažného porušení, závažného porušení a porušení zvláště hrubým způsobem. Závažnost porušení tedy v každém případě posuzuje soud s přihlédnutím ke všem okolnostem. Pro zaměstnavatele je tak poměrně těžké odhadnout, jak bude soud dané porušení posuzovat a k jakým okolnostem přihlédne," vysvětluje advokátka.
Doplňuje, že v běžné praxi je poměrně dost zakořeněno pravidlo, že platně ukončit pracovní poměr zaměstnance pro porušení povinností je velmi obtížné.
Odchod v pracovní době není jen tak, říká soud
V tomto kontextu je proto podle ní zajímavé, jak přísně posuzuje Nejvyšší soud České republiky útok zaměstnance na majetek zaměstnavatele. A uvádí několik dalších podobných případů.
Jde například o zaměstnance, který přišel do práce, vyznačil svůj příchod, následně pracoviště opustil a dále se zabýval soukromými záležitostmi. Krátce před koncem pracovní doby se vrátil a vyznačil odchod, jako kdyby celou dobu pracoval.
"Zaměstnavatel jeho pracovní poměr okamžitě zrušil. Nejvyšší soud uzavřel, že zaměstnanec se předstíráním výkonu práce pokusil získat mzdu za práci, kterou nevykonal a tím usiloval o nekorektní snížení majetku zaměstnavatele," podotýká advokátka.
Dalším zajímavým případem byla výpověď kvůli závažnému porušení povinností udělená zaměstnanci, který ve 13 hodin bezdůvodně opustil pracoviště. "I jeho výpověď byla platná, protože soudu nestačilo, že odchod oznámil spoluzaměstnanci. Ten totiž nebyl oprávněn mu souhlas s opuštěním pracoviště udělit. Nadřízený zaměstnanec v té chvíli nebyl dostupný, protože byl na jednání. Vyhozený zaměstnanec měl vyčkat jeho návratu," popisuje advokátka.
Zařizovat si osobní věci v pracovní době se nevyplatilo ani zaměstnankyni, která si bez souhlasu šéfa během této doby vyřizovala dvakrát 1,5 hodiny osobní záležitosti. A to navíc v místě, kam se dopravila služebním automobilem. Zaměstnavatel s ní okamžitě zrušil pracovní poměr.
"I zde Nejvyšší soud přisvědčil zaměstnavateli, že se jednalo o porušení povinností zvláště hrubým způsobem, protože se zaměstnankyně pokusila získat na úkor zaměstnavatele konkrétní výhodu, tedy mzdu za práci, kterou nekonala a zároveň úsporu finančních prostředků, spojenou s využitím automobilu zaměstnavatele," dodává Odrobinová.
Není to černobílé, míní personalista
Michal Novák ze společnosti Profesia má zato, že přístup zaměstnavatelů k pracovní době svých lidí je v poslední době naopak benevolentnější. "Především v soukromém sektoru dávají firmy svým zaměstnancům možnost pracovat z domova či řešit si jejich soukromé záležitosti v rámci pracovní doby," říká Novák. Podle něj je trendem spíše důvěra v zaměstnance, že svoji práci pečlivě zvládne, i když si občas vyřídí své soukromé záležitosti.
Nicméně upozorňuje, že trochu odlišná situace panuje právě ve státním sektoru, kde k takovým výpovědím případně může dojít. "Pro veřejný sektor je typické často striktní dodržování pracovní doby či odpracovaných hodin. Také zde nebývá tak otevřená komunikace ve vztahu vedoucího pracovníka s podřízeným jako v soukromém sektoru," vysvětluje expert.
Podle Jiřího Halbrštáta, manažera náboru a marketingu ManpowerGroup, jsou však okamžité výpovědi kvůli zanedbávání pracovní doby na pracovním trhu výjimkou. "Myslím, že každý příčetný manažer vyhoví žádosti kolegy opustit pracoviště, když si potřebuje něco zařídit na úřadech nebo si zajít k lékaři. Velký nedostatek uchazečů o zaměstnání nutí i netolerantní šéfy k větší toleranci," míní personalista.
Připomíná ale, že pokud zaměstnanec neustále zneužívá důvěru a bez dovolení neustále opouští pracoviště, neobejde se to bez důsledků.
"Ale jsou také šéfové, kteří nedokážou férově propustit zaměstnance, pokud pro něj již nemají práci, a čekají na jakoukoliv záminku, aby mohli podřízené propustit a nezaplatit mu odstupné," uzavírá odborník.
