Po loňském mírném poklesu obratu na 15 miliard korun, který nastal hlavně kvůli zavřeným restauracím a kavárnám v důsledku pandemie covidu, letos šéf a většinový majitel firmy očekává meziroční nárůst ve dvouciferném tempu. K němu přispěje především to, že se lidé stále více zaměřují na zdravější životní styl.
Firmu, u jejíhož zrodu stál v roce 1873 podnikatel s česko‑italskými kořeny Heinrich Mattoni, převzal krátce po revoluci v roce 1989 otec dnešního majitele Antonio Pasquale. Pod názvem Karlovarské minerální vody ji v roce 2007 předal svému synovi, který rozjel expanzi v Česku i zahraničí.
Největší přírůstky přišly v posledních třech letech, kdy koupil podniky nápojářského gigantu PepsiCo v Česku, na Slovensku a v Maďarsku a posléze také předního srbského nápojáře Knjaz Miloš. Za akvizice dala firma, která od loňska nese dnešní název Mattoni 1873, celkem 10 miliard korun.
Nyní chce Pasquale expanzi zvolnit a zaměřit se na propojování celé skupiny a rozdělané projekty. Jedním z nich je i boj za zavádění plošného systému oběhu zálohovaných obalů nealkoholických nápojů, zejména PET lahví. To se Mattoni, která patří k hlavním iniciátorům tohoto konceptu v Česku, zatím nedaří. Šéf firmy ale věří, že to nadcházející volby změní.
Vyrábíte desítky značek nápojů, vaší vlajkovou lodí je ale minerálka Mattoni, kterou čerpáte z vrtů v Kyselce u Karlových Varů. Nemohou se její zásoby spotřebovat?
Mattoni se čerpá z hloubky 100 metrů, některé vrty jsou ale hluboké i 200 metrů a více. Je to vlastně poměrně stará voda. Když ji čerpáme, je v podzemí už 60 až 70 let. Jde tedy o vodu z velké hloubky, kde se neustále doplňuje dešti. Než dostanete povolení k využívání vrtu minerální vody, vznikne studie o rovnováze vodních zdrojů v oblasti. Oprávnění pak dostanete k tomu, že můžete vodu odebírat pouze do té míry, aby se nevyčerpala. Takže mattonku čerpáme z podzemních zásob v rovnováze s tím, jak se doplňuje.
Vody ale v mnoha částech světa ubývá a také v Evropě už to začíná být problém.
Nedostatek podzemní vody zatím naštěstí není ve většině Evropy velký problém. Ano, když dlouho neprší, některé zdroje vody vysychají. To se však neprojevuje v našem hloubkovém systému vrtů, z nichž čerpáme.
Ptal jsem se i v souvislosti s tím, že vaše rodina obchoduje s nápoji už ve třetí generaci. Další generace rodiny Pasqualových tedy bude moci v Kyselce dál čerpat minerální vodu?
Kdysi se nápojářství točilo hlavně kolem vína a také naše rodina se zabývala vinařstvím. Můj děda podnikal ve více oblastech a vedle vína prodával širší portfolio nápojů. Jeho syn, tedy můj otec, se ze začátku staral o velkoobchodní distribuci nápojů, mezi které patřilo jak víno a pivo, tak i nealkoholické nápoje. A na ty se pak můj otec zaměřil. Vybudoval v Itálii firmu na stáčení minerální vody Acqua Vera, kterou později prodal. Pak vybudoval Mattoni. Doufám, že mé děti budou jednou tvořit čtvrtou generaci rodiny Pasqualových, která se zabývá nápojářstvím. Věřím v rodinný byznys.
Alessandro Pasquale (49)
Narodil se v italské Padově a v šesti letech se s rodiči přestěhoval do Švýcarska. Studoval potravinářské strojírenství, vysokou školu ale nedokončil. Začínal v rodinné firmě na výrobu cukrovinek. V roce 2003 se přestěhoval do Česka, kde začal pracovat pro firmu svého otce Antonia Pasqualeho Karlovarské minerální vody, která se před rokem a půl přejmenovala na Mattoni 1873. V roce 2007 se stal jejím ředitelem a v současnosti je i majoritním majitelem.
Uzavřeli jste nějakou rodinnou dohodu, jež definuje, že vlastnictví a vedení firmy zůstane jen ve vaší pokrevní linii?
Ano, máme rodinnou úmluvu, která stanovuje určité mechanismy, díky nimž se udrží vlastnictví firmy v rodině. Na druhou stranu se z toho nesmí stát klec. Úmluva má tedy i mechanismy, jak se člen rodiny může z byznysu vyvázat, pokud už se mu nechce věnovat.
Co jste studoval a jaký jste byl student?
Studoval jsem strojírenství, mechaniku se zaměřením na potravinářství. Nikdy jsem ale nebyl dobrým studentem, takže jsem vysokou školu nedokončil. Studoval jsem a učil jsem se, co mě bavilo, a na zkoušky z toho, co mi nepřišlo smysluplné, jsem prostě nechodil.
Tlačil vás otec, ať školu doděláte?
Zkoušel všechno možné, ale pak to vzdal. Dnes naše rodinná úmluva zahrnuje pravidla, která stanovují, za jakých podmínek mohou další generace firmu řídit. Musí mít určité kvality, zkušenosti a vzdělání. Já bych je paradoxně nesplňoval, protože například nemám vysokoškolské vzdělání.
Když váš otec v roce 1991 vstoupil do dnešní společnosti Mattoni 1873, bylo vám 19 let a žil jste ve Švýcarsku. Do Česka jste se přestěhoval v roce 2003. Zapojoval jste se do firmy už předtím?
Nezapojoval, pracoval jsem tenkrát pro jiný náš rodinný podnik ve Švýcarsku. Otec mě přesvědčoval, abych se do Česka nestěhoval. Říkal, že je velice obtížné zvykat si na novou zemi, opustit přátele, pochopit novou kulturu, naučit se jazyk a tak dále. Měl pravdu, bylo to skutečně hodně náročné, ale stálo to za to. I když česky stále příliš nemluvím. Před vstupem do firmy Mattoni 1873, respektive tehdy Karlovarské minerální vody, měl můj otec v Itálii jinou společnost na výrobu minerálek. Když se rozhodl ji prodat, mrzelo mě to. Myslím si, že tehdy udělal chybu.
A když vybudoval další firmu na minerálky, nechtěl jsem, aby podobnou chybu udělal znovu. Proto jsem za ním šel do Česka, abych Mattoni přebral a udržel v rodině. Rodinná rada byla tehdy v určitý moment spíše pro to, aby se Mattoni prodala. Musel jsem tvrdě bojovat o to, aby se to nestalo. Nakonec se mi podařilo přesvědčit ostatní, že bude výhodnější firmu si nechat a dál ji rozvíjet.
Když jste přišel do Česka, překvapilo vás něco na naší nátuře?
V jedné věci jsou Italové a Češi velice odlišní a stále s tím mám potíže. Češi přemýšlí, co řeknou, a jejich řeč je potom strukturovaná, má jasný začátek, průběh a cíl. V Itálii jsme zvyklí přeskakovat z jednoho tématu na druhé, přecházet na další souvislosti, skákat lidem do řeči. To musí být pro člověka, který na to není zvyklý, velice zmatené.
Další rozdíl mezi Čechy a Italy je v tom, že my prostě řekneme, jestli souhlasíme, nebo nesouhlasíme, jestli jsme šťastní, nebo ne. Tady to je často jiné. Na začátku jsem ale o Česku moc nevěděl, takže jsem neuměl reagovat a komunikovat patřičným způsobem. To už se změnilo a mám tuto zemi opravdu rád.
Pokračování rozhovoru si můžete přečíst na webu týdeníku Ekonom.
Kompletní 39. vydání týdeníku Ekonom naleznete zde:
Názory
Téma čísla
- Vysoké ceny nemovitostí ženou Čechy do mikrobytů
- Až polovina nových bytů bude brzy nájemních
- Nástup průmyslu změnil bydlení, bytová krize ale zůstala
Rozhovor
Další témata
- Velké zemětřesení na miliardovém trhu s čipy
- Za povinné ručení zaplatí více hlavně problémoví řidiči, ti dobří se slevy nedočkají
- Citibank se nedaří, do svého čela povolala poprvé v historii ženu
- Staré paměti příliš požírají energii, vědci zkoušejí ukládat data i do umělých diamantů
Konference
Ze světa práva
Moderní řízení
- České privátní podniky mají silné strategie a těžké časy zvládnou
- Plánování je komfort, důležitější je ve vedení podniků improvizace
Moje energie
Auto
Kalendárium
