Alza a Mall nafukují slevy. ČOI trestá jiné případy, triky s původní cenou projdou

Petr Kučera Petr Kučera
5. 1. 2017 6:22
I během letošních výprodejů obchodníci nadsazují původní nebo běžnou cenu, aby sleva vypadala vyšší. Podle ČOI tím zákon neporušují. Například Alza dostala za poslední tři roky šest pokut, netýkaly se ale cen. V jiných situacích však někteří obchodníci při slevách narazili. Projděte si konkrétní případy i praktické rady.
Ilustrační foto.
Ilustrační foto. | Foto: Veronika Skálová

Největší tuzemský e-shop Alza.cz láká na 76% slevu dámského parfému Calvin Klein – zlevnil jej z 2450 korun na 599 korun. Podle srovnávače cen Heureka.cz ale ostatní internetoví prodejci loni stejný parfém prodávali v průměru za 800 korun a v předešlých letech cena nikdy nepřesáhla 1400 korun. Skutečná sleva je tak sotva třetinová.

Přesně před rokem lákala Alza například na 70% slevu hodinek Royal London, když je zlevnila z 4280 na 1290 korun, ačkoliv průměrná cena na trhu podle Heureky se už měsíc pohybovala pod 2500 korunami. A u paměťové karty, kterou Alza prodávala s údajnou slevou 78 procent z ceny 1623 korun, uváděli konkurenti jako základní cenu maximálně třetinu až polovinu.

Podobné triky teď zkouší také Mall.cz nebo Kasa.cz. První z nich láká na 40% slevu pračky Candy z ceny téměř 10 tisíc, přestože se po celý rok prodávala v průměru za osm tisíc – sleva je tak jen 25 procent. Obchodníci vědí, že zlevnění o více než dvě třetiny zaujme více než třeba jen o pětinu.

Účinná obrana proti matoucím údajům je zřejmě jediná – veřejně na ně upozornit a příště raději nakoupit jinde. Šance, že by obchodník za takové jednání dostal pokutu od České obchodní inspekce (ČOI), je totiž téměř nulová.

Spotřebitelé si nestěžují výrazněji více než v předchozích měsících. „Na konci roku jsme nezaznamenali nárůst podnětů v souvislosti se slevami,“ říká mluvčí České obchodní inspekce Jiří Fröhlich. Za celý loňský rok přišlo 1650 podnětů, v nichž si lidé stěžovali na nějakého prodejce a uvedli v různém tvaru slovo sleva. „Jen zlomek je obvykle důvodných a lze je využít při kontrole,“ zdůrazňuje mluvčí.

Pokud jde o Alzu, provedla u ní ČOI za poslední tři roky (od 1. ledna 2014 do 3. ledna 2017) celkem 46 kontrol. Z nich právní moci zatím nabylo šest pokut v celkové výši 51 tisíc korun, ani jedna se ale netýkala slev. Nejvyšší sankce – 20 tisíc korun – následovala za nedodržení 30denní lhůty při vyřizování reklamace.

Pokuty pro Alzu za poslední tři roky (jen pravomocné od ČOI)

  • 20 000 Kč po kontrole v červenci 2014 za nedodržení zákonné 30 denní lhůty při vyřizování reklamace
  • 10 000 Kč po kontrole v lednu 2015 - v provozovně v Mostě nesplnila povinnosti informovat spotřebitele v písemné podobě o přijetí tabletu k opravě, o ceně za provedenou službu a o termínu jejího plnění
  • 7 000 Kč po kontrole v únoru 2015 - do zákonem stanovené lhůty nepředložila po výzvě ČOI nabývací doklady k výrobku ani Prohlášení o shodě, případně další doklady ve smyslu zákona o technických požadavcích na výrobky
  • 6 000 Kč po kontrole v lednu 2015 - spotřebiteli při zamítnutí reklamace protiprávně naúčtovala poplatek za „placenou diagnostiku“ ve výši 800 Kč
  • 6 000 Kč po kontrole v únoru 2016 - k výrobku (teleskopický držák pro selfie) nepřiložila prohlášení o shodě
  • 2 000 Kč po kontrole v únoru 2015 - za nedodržení 30denní lhůty při vyřizování reklamace

„Několik dalších správních řízení na základě kontrol v Alze ještě běží,“ dodává Fröhlich s tím, že k těmto případům se proto nelze vyjádřit. Na Alzu nicméně loni mířilo jen necelých deset podnětů ze zmíněných celkem 1650.

Klamání zakazuje zákon, ale...

Nekalé obchodní praktiky zakazuje zákon. Za klamavou praktiku se kromě nepravdivých údajů považuje i ta, která sice obsahuje pravdivou informaci, ale může přimět spotřebitele k nákupu, který by jinak neučinil, protože jej „uvádí nebo je schopna uvést v omyl ohledně ceny nebo způsobu výpočtu ceny anebo existence konkrétní cenové výhody“.

Možnost omylu se posuzuje podle „průměrného spotřebitele“, případně průměrného člena skupiny, pokud obchodník míří například jen na seniory. Za porušení zákona může ČOI uložit pokutu teoreticky až do výše pěti milionů korun.

Jenže: V praxi je velký problém jednak s dokazováním, jednak s nejasnou definicí pojmů jako „původní“ nebo „běžná“ cena.

Příklad? Obchodník prodává určité zboží standardně za 50 korun. Těsně před slevou – třeba jen na pár dnů – skutečně zdražil na 100 korun, aby jej pak mohl nabízet s poloviční slevou, která ve výsledku vrací cenu na 50 korun. I kdyby se zákazníkovi podařilo dokázat, že standardní cena v prodejně byla dosud poloviční, obchodník může argumentovat tím, že mu nikdo nemůže bránit ve zdražení.

„Prodávat – byť například jen týden – za vyšší než „obvyklou“ cenu není protiprávní, neboť ceny až na výjimky nejsou státem regulovány,“ vysvětluje mluvčí ČOI Jiří Fröhlich. Každý případ je ale třeba posuzovat individuálně. „Pokud by obchod zdražil určité zboží pouze na pár hodin, aby ho následně s tzv. slevou nabízel za původní cenu, mohl by se už dostat do křížku se zákonem,“ dodává.

Nejvyšší pokuty kvůli slevám v roce 2015

  • Tesco - celkem 32 pokut za 3 382 000 Kč
  • Ahold - celkem 28 pokut za 2 885 000 Kč
  • Penny Market - celkem 37 pokut za 1 973 000 Kč

Jde o sankce od ČOI, které v roce 2015 nabyly právní moci. Celková čísla za rok 2016 ještě nejsou k dispozici. Jednotlivé pokuty se zpravidla týkají několika porušení zákona na více provozovnách.

„Domnívám se ale, že to prodejci dělají sofistikovaněji tak, že zdražení není náhlé, krátkodobé a skokové,“ říká Miloš Borovička, právník spotřebitelského sdružení dTest. „Těžko se to kontroluje. Ceny v obchodech nikdo nezapisuje a nemonitoruje. Díky srovnávačům je tato praktika značně omezena v e-shopech, kde zejména u elektroniky lze dohledat vývoj cen,“ upřesňuje.

Původní a běžná cena

Častější je v praxi právě postup, který volí Alza nebo Mall. Tedy kdy sice došlo ke zlevnění oproti předchozímu, dlouhodobějšímu stavu, ale obchodník jej v procentech vyjadřuje jako vyšší, než by odpovídalo skutečnosti – díky tomu, že úmyslně nadsadí „původní“ nebo „běžnou“ cenu.

Není totiž přesně definováno, zda „původní“ se rozumí cena bezprostředně předcházející slevové akci, nebo třeba cena zboží při vstupu na trh někdy před rokem. A zda „běžná“ cena je jakousi standardní úrovní pouze pro konkrétního obchodníka, pro jeho nejbližší konkurenci nebo pro celý trh. A pokud je zboží ve slevě u většiny konkurentů prakticky po celý rok, nestalo už se to jeho běžnou cenou?

Zmíněné e-shopy odmítají, že by během povánočních akcí klamaly zákazníky. Vysoké slevy odvozují od doporučených maloobchodních cen od výrobce či distributora.

„Původní cena znamená tu, za niž jsme zboží nabízeli bez zohlednění veškerých možných bonusů, marketingových kampaní na podporu prodeje a jiných slevových akcí, nebo cenu nezávazně doporučenou výrobcem či distributorem, přičemž je zobrazena vždy ta z cen, která lépe reflektuje cenovou hladinu daného výrobku na trhu,“ vysvětluje mluvčí Alza.cz Šárka Jakoubková.

Namítá, že cenové srovnávače nemají údaje z celého trhu. Právě Alza loni na jaře spolupráci s Heurekou ukončila poté, co se provozovatelem tohoto „nákupního rádce“ stala stejná firma, jaká vlastní konkurenční Mall.cz a některé další obchody. „Zejména v případě kamenných prodejen je obvyklé, že se výrobky za doporučené ceny skutečně prodávají,“ tvrdí Jakoubková.

Alza nyní u starší ceny uvádí ikonku s písmenem I, která po najetí myší vysvětluje, že jde o „původní cenu při zařazení do prodeje nebo doporučenou prodejní cenu“.

Také podle Mall.cz je uvádění doporučených cen nejférovější možností. „V době silného růstu trhu a živelného online prostředí se koncové ceny mohou měnit každým dnem, ne-li každou hodinou. Maloobchodní ceny, které stanovují výrobci či distributoři, jsou pro všechny hráče v retailu stejné, a jsou tak prakticky jediným pevným výchozím bodem, z něhož můžeme při určování cenové i slevové politiky vycházet,“ říká mluvčí Mall.cz Jan Řezáč.

„K vyjádření slevy používáme maloobchodní ceny stanovené výrobcem v době uvedení výrobku na trh,“ potvrzuje také mluvčí Kasa.cz Andrea Čižmářová.

E-shopů se zastává i výkonný ředitel Asociace pro elektronickou komerci (APEK) Jan Vetyška. „Přece nikdo nenakupuje na základě toho, kolik procent slevy na něj křičí z reklamy, ale podle toho, za kolik peněz mu daný výrobek stojí,“ tvrdí.

S tím však nesouhlasí Lukáš Zelený, šéf právního oddělení dTestu. „Uvedená argumentace je spíše obhajobou užívání marketingového triku. Je nepochybné, že mohou slevu vypočítat z ceny, za kterou se zboží prodávalo v daném obchodě před slevou,“ říká.

Cena doporučená výrobcem či distributorem v době uvedení do prodeje je zvláště u elektroniky ještě více matoucí než u jiných druhů zboží. Díky technologickému pokroku totiž výrobky rychle zastarávají a reálná prodejní cena během krátké doby klesá.

Férověji z pohledu běžného spotřebitele postupuje řetězec Datart, který prodává i na internetu. „Slevy vždy počítáme z reálných cen, za které výrobky skutečně prodáváme. Například povánoční slevy jsme vypočítali z cen z poloviny prosince,“ říká jeho mluvčí Iva Pavlousková.

Česká obchodní inspekce dostala za rok 2015 šest podnětů týkajících se „původní ceny“ při slevě u různých obchodníků. „Až na výjimky je ale prakticky není možné využít ke kontrolní činnosti. Spotřebitel si nás často plete s regulátorem trhu, který by měl prodejcům snad nařizovat cenu srovnat s konkurencí a podobně, což nám nepřísluší,“ zdůrazňuje mluvčí ČOI Jiří Fröhlich.

Například v Moravskoslezském kraji si spotřebitel stěžoval na to, že v prodejně nabízeli notebook nejdříve za 7000 korun, následně o týden později za 6000 korun, ale přitom jako původní cenu uváděli 9000 korun. Stěžoval si u prodejce, ale on mu ukázal postarší leták, kde notebook byl skutečně původně za 9000 korun. Neuspěl ani u ČOI. „Zákon neupravuje, ze kterého období má údajná původní cena vycházet,“ vysvětluje mluvčí.

Odlišným pojmem je podle něj běžná cena. U něj sice ČOI eviduje více podání, ale opět – až na výjimky – nejsou využitelná pro kontrolu. „Slovo běžná cena je velmi relativní pojem, a pokud se na trhu nacházejí prodejci, kteří za takovou cenu zboží prodávají, nelze za toto jednání uložit sankci. Spotřebitel má možnost nakupovat i u konkurence, může používat zdravý rozum a vybrat si výrobek u takového prodejce za takovou cenu a v kvalitě, která mu vyhovuje,“ říká Fröhlich. Odkazuje také na různé porovnávače cen.

Zpřísnění pravidel v tomto směru nebo přesnější definici nechystá ani ministerstvo průmyslu a obchodu, které má ochranu spotřebitele obecně na starosti.

Šance tu je

Jiné případy triků se slevami ale nemusí projít tak snadno. Příkladem je starší pokuta 10 tisíc korun pro řetězec Baumax za to, že v katalogu se sloganem „Pouze teď“ a cenou pro určitý měsíc uvedl ceny zhruba dvaceti druhů zboží, ačkoliv byly prokazatelně stejné jako v měsících předešlých. Podle ČOI tím porušil tehdejší ustanovení zákona, podle něhož „informace o ceně nesmí zejména vzbuzovat zdání, že byla nebo bude zvýšena, snížena nebo změněna“.

Aktuální znění zákona také zakazuje „nepravdivě uvádět, že výrobek nebo služba budou nabízeny (případně za určitých podmínek) pouze po omezenou dobu s cílem přimět spotřebitele k okamžitému rozhodnutí, aniž by měl přiměřenou lhůtu potřebnou k informovanému rozhodnutí“.

Nikdo však nemůže bránit svobodnému podnikatelskému rozhodnutí – například prodloužit slevovou akci i pro další měsíc, přestože podle původního plánu už měla skončit. Nebo pak dokonce zlevnit ještě pod dosavadní úroveň. Jestliže ovšem z předchozího vyjadřování obchodníka – z pohledu průměrného spotřebitele – nevyplývalo, že taková nabídka se jen tak nebude opakovat.

A například řetězec Mountfield dostal pokutu 160 tisíc korun za reklamu, v níž v lednu 2013 lákal na „povánoční výprodej za třetinu ceny“. Taková sleva se totiž týkala jen velmi malé části sortimentu, přestože to na první pohled nebylo patrné.

Žádné matematické příklady

Mnohem snadněji kontrolovaná a často pokutovaná je povinnost uvádět konečnou cenu zahrnující už všechny daně a poplatky. Cena po slevě tedy musí být uvedena jako konkrétní částka v korunách. Nestačí uvést pouze slevu v procentech z původní ceny.

To potvrdil i Městský soud v Praze, když v roce 2014 rozhodoval o pokutě 15 tisíc korun, kterou od ČOI dostala společnost Tchibo. Firma ve své prodejně umístila u dámského textilního zboží pouze jednu cedulku s nápisem "sleva 20 procent na zboží v tomto regálu (...) bude odečtena ze zobrazovaných cen při platbě na pokladně".

"Sleva se nesmí stát početním příkladem, který musí zákazník sám vyřešit," zdůraznila ČOI. Přestože si zákazníci mohli u pokladny svůj nákup ještě rozmyslet. Soudci konstatovali, že pokud by se lidé dozvěděli přesnou cenu zboží až těsně před placením u pokladny, stal by se z cedulí u regálů nezávazný údaj, který by mohli obchodníci využívat k manipulaci se zákazníky.

"Lidé by si nemuseli skutečné ceny u pokladny všimnout, případně by se – nejen pod časovým tlakem – u pokladny ostýchali či nechtěli obtěžovat zboží vracet a nakoupit jiné," uvedl senát vedený Slavomírem Novákem.

Určitou výjimku připustil v roce 2009 Nejvyšší správní soud. Posuzoval případ, kdy prodejce obuvi označil v rámci jednodenní akce dvacetiprocentní slevou všechno zboží v prodejně. Pokutu pro obchodníka tehdy soud zrušil. Označit na pouhý jeden den takové množství druhů zboží údajem o konkrétní slevě u každého výrobku je totiž podle soudu nepřiměřeně náročné. Případ společnosti Tchibo byl ale odlišný – šlo o dlouhodobější slevu a „jen“ několik desítek kusů zboží.

Další časté případy

Pokud vám slevu u pokladny neodečtou, případně vypočítají nesprávně, máte nárok požadovat zboží za inzerovanou částku, tedy spočítanou bez chyb. Vyplatí se kontrola hned při placení. Případy nesprávného účtování pak může pokutovat opět Česká obchodní inspekce – a právě podobné případy tvoří velký podíl z častých pokut, které ukládá řetězcům.

Bránit se lze i tehdy, když obchod v letáku láká na cenu, za níž ale v prodejně zboží nakonec nenabízí. „Občanský zákoník stanoví vyvratitelnou právní domněnku, že vystavení zboží či jeho inzerce v reklamě nebo katalogu je pro podnikatele závazným návrhem k uzavření smlouvy s výhradou vyprodání zásob či ztráty schopnosti plnit. Rozhodující je tedy cena v nabídce, kterou leták být může,“ říká Borovička ze sdružení dTest.

Výjimkou může být zřejmý omyl ze strany obchodníka. V kamenné prodejně je to jednodušší – typicky když zaměstnanec nebo někdo z kupujících prohodí cenovky u zboží, ale ze souvislostí (například názvu zboží, výrazně odlišné ceny a podobně) musí být průměrnému spotřebiteli jasné, že jde o nedopatření. Problém může mít e-shop, zejména pokud je kupní smlouva uzavřena hned poté, co zákazník odešle objednávku. Nicméně kdyby ze souvislostí bylo průměrnému spotřebiteli jasné, že jde o omyl, mohl by obchodník odkázat na zásadu „nejednat proti dobrým mravům“ a plnění odmítnout.

A co když vás obchodník láká do prodejny na zboží, jehož měl ve skutečnosti jen velice malou zásobu, a teď spoléhá, že si místo vyprodaných položek koupíte něco jiného? Opět narazíme na obtížné dokazování. Zákon zakazuje klamavé obchodní praktiky, tedy ty, které „jsou v rozporu s požadavkem odborné péče a mohou ve spotřebiteli vzbudit rozhodnutí, které by jinak neučinil“. Hovoří také o „přiměřeném množství vzhledem k povaze výrobku nebo služby, rozsahu reklamy a nabízené ceny“.

„Zboží nabízené reklamou může mít výhradu „do vyprodání zásob“. Jiná situace bude u velkého řetězce, který by inzeroval, že vyprodává určitou elektroniku, ale ta by byla ve velmi omezeném množství k dispozici jen na dvou pobočkách ze čtyřiceti. Pak by se o klamavou obchodní praktiku jednalo. V jiných situacích se to bude odvíjet od očekávání průměrného spotřebitele,“ říká Borovička.

V pořádku jsou pak lákadla typu „sleva až“, „cena od“ a podobně, pokud je z toho průměrnému spotřebiteli jasné, že se tato cena netýká všech položek.

Dodejme, že klamavou reklamu nekontroluje Česká obchodní inspekce, ale především živnostenské úřady.

Jaké máte konkrétní zkušenosti se slevami? Zaujalo vás jednání některého obchodníka? Napište nám!

Přidejte si nás na Facebook a dozvíte se včas další aktuality a rady! Osobní finance Aktuálně.cz.

 

Právě se děje

před 5 hodinami

Šlégr je dál koučem Litvínova, jeho rezignaci vedení nepřijalo

Jiří Šlégr zůstává koučem hokejistů Litvínova. Olympijský vítěz z Nagana, který je zároveň šéfem klubu, dnes nabídl rezignaci na trenérskou funkci, ale představenstvo ji nepřijalo. Realizačnímu týmu doporučilo provést změny v kádru.

Litvínovu se nedaří od začátku extraligy a dosud vyhrál jen tři zápasy. Po dvanácti kolech má pouze jedenáct bodů a je předposlední.

Po nedělní porážce 3:4 s Olomoucí, která byla pro klub třetím nezdarem za sebou, vedení Litvínova oznámilo, že jedná o změně na postu hlavního trenéra. Mezi kandidáty na nového kouče byl podle Šlégrova vyjádření v médiích i litvínovský odchovanec Vladimír Růžička, bývalý kouč národního mužstva a Šlégrův spoluhráč ze zlatého naganského týmu.

Nakonec zůstává na střídačce Šlégr. Bývalý vynikající obránce převzal tým v závěru minulé sezony místo odvolaného Milana Razýma.

Další zprávy