Půjčky na vánoční dárky si v Česku každoročně vezme zhruba dvanáct procent obyvatel, což je více než milion lidí. Průměrná výše jejich vánočního zadlužení činí 7869 korun, vyplývá z průzkumu agentury AISA.
„Problémem je, že lidé, kteří nezískají půjčku od banky, protože na to buď nemají dostatečný příjem, nebo mají záznamy v registrech neplatičů, jsou pak nuceni platit několikanásobně vyšší náklady za půjčení peněz, než kdyby si je půjčili v bance,“ říká Dagmar Prajzlerová, projektová manažerka bankovních služeb poradenské společnosti Partners.
Podle ní vychází úvěr od banky vždy podstatně výhodněji než od nebankovní úvěrové společnosti. Výjimku tvoří pouze situace, kdy nebankovní úvěrová společnost svým vybraným klientům, což jsou ti, kteří jí dlouhodobě řádně splácejí, nabídne například v rámci věrnostních programů výhodněji nastavenou půjčku, než je u ní obvyklé. A to formou nějakého finančního bonusu, jenž náklady na půjčku částečně poníží.
Avšak i když bonusy tohoto typu nabízí většina nebankovních institucí, jen mizivé procento z nich si může dovolit cenově konkurovat bankám. Obvykle jsou to zase jen ty společnosti, které patří bankám, nebo jsou natolik úspěšné, že aspirují na to bankou se stát.
„Poté, co se Cetelem stal bankou, jsme výrazně snížili úrokové sazby u účelové Osobní půjčky a u konsolidací. I před snížením sazeb jsme však i jako nebanka nabízeli úvěrové produkty zcela srovnatelné s bankovními a to cenou i podmínkami,“ říká Barbora Minksová, mluvčí společnosti Cetelem, která v půlce letošního roku získala bankovní licenci.
Banky a "nebanky"
Banky stojí ve struktuře poskytovatelů půjček nejvýše. Díky tomu, že si mezi klienty vybírají, komu půjčku poskytnou, do ceny úvěrů nemusejí kalkulovat tak vysokou míru rizika nesplácení, jako to musejí dělat nebankovní instituce, které v ČR peníze půjčí prakticky komukoli. Tyto společnosti ostatně ani nijak neskrývají, že jejich služby využívají hlavně ti, kteří z různých důvodů nemají šanci získat půjčku od banky. Zpravidla se jedná o lidi již zadlužené nebo lidi s nízkým nebo nepravidelným či špatně prokazatelným měsíčním příjmem.
„Obvykle jsou to lidé ze střední a nižší sociální vrstvy. Například prodavačky, dělníci nebo zdravotní sestry. Dvacet procent klientů naší firmy pak tvoří také živnostníci, to jsou třeba elektrikáři nebo instalatéři, kteří si peníze půjčují na nákup materiálu,“ vysvětluje tiskový mluvčí společnosti Provident Finance Ondřej Holoubek.
Půjčky od „nebanek“ jsou podle něj dražší oproti bankám z toho důvodu, že peníze půjčují lidem, jež je potřebují rychle a jejich kreditní historie není vždy prvotřídní. Finanční situace těchto lidí určuje výši ceny, za kterou si mohou peníze půjčit.
Náklady na půjčku
Úroková sazba u bankovních úvěrů v současných dnech začíná od sedmi procent výše, celkové roční náklady (RPSN sazba) na ty samé úvěry se přitom pohybují v průměru od deseti do dvaceti procent z vypůjčené částky. Pokud si tak klient od banky vypůjčí například sto tisíc korun, za čtyři roky splácení navíc přeplatí zhruba 20 tisíc korun. Před sjednáním úvěru však musí počítat i s tím, že v případě, že nebude splácet včas, zaplatí ještě víc. Smluvní pokuty za zpoždění jedné splátky se počítají v řádu sta korun měsíčně a není neobvyklé, když si i za každou zaslanou upomínku klient připlatí k tomu všemi i dalších 500 korun navíc.
Ušetři Aktuálně.cz
Máte dluhy? Spojte je do jedné velké půjčky a ušetřete! >>
U zavedených nebankovních poskytovatelů půjček se úrok z celkově vypůjčené částky pohybuje okolo 30 procent. Poplatky pak přidají další jednotky procent navíc. Velmi důležitá je doba splatnosti a objem půjčky, což u nebankovních institucí zásadně ovlivňuje náklady klienta na úvěr. Pokud si klient například přes internet sjedná půjčku ve výši dvou tisíc korun, kterou musí zaplatit do 15 dnů, celkové náklady na půjčku činí 720 korun. Pokud by si půjčil 4500 korun a chtěl by je splatit do 30 dnů, zaplatí poplatek za sjednání úvěru tisíc korun a úrok ve výši zhruba 26 procent, celkem 1170 korun – to je 2170 korun.
S obdobnými náklady na půjčku musí klient nebankovních institucí počítat i tehdy, kdy si půjčí větší obnos než jen pár tisícikorun. Třeba sto tisíc se splatností čtyř let, při splátce 3768 korun měsíčně. Navíc zaplatí 80 tisíc korun. A i zde – stejně jako bank – musí počítat s tím, že jakékoli jeho zaváhání se splácením se pořádně prodraží. Například pokutou ve výši osmi procent z dlužné částky 15 dnů po termínu splátky, nebo další pokutou k tomu ve výši třinácti procent z dlužné částky 30 dnů po termínu splátky.
I tak však většina nebankovních institucí deklaruje, že mají stejný zájem jako banky. Totiž, aby peníze, které klientovi půjčily, dostaly zpět.
Za řádné splácení lze navíc získat stejně jako u bank zajímavé finanční bonusy. Například v případě zmíněného modelové příkladu s půjčkou ve výši sto tisíc korun, řádný klient získá devět tisíc korun zpět. Přeplatí tak ne 80 tisíc korun, ale 71 tisíc korun. Trh půjček avšak mnohdy nabízí ještě chytlavější lákadla. Například i dva tisíce korun pro každého klienta úvěrové společnosti, který ji přivede dalšího zájemce o půjčku.
Opatrnost před lichváři
Jakkoli jsou půjčky od nebankovních institucí oproti bankám nákladnější, stále ještě nejsou tím úplně nejdražším, co český trh s úvěry nabízí. Z pohledu klientů nerizikovějšími jsou takové úvěry nebankovních institucí, které vyžadují se zaručit za půjčku hmotným majetkem. Bytem, domem, pozemkem, autem.
Podle Dagmar Prajzlerové poskytovatelé těchto úvěru často již přímo kalkulují jako pro ně nejvýhodnější možnost, že klient nebude schopen úvěr splácet včas, nebo ho vůbec nezaplatí, ale následné vymáhání bude natolik bohaté, že se poskytovateli úvěru vrátí dlužná částka navíc s pořádnými úroky. Například v podobě vysokých penále za nesplacení půjčky.
„Úvěrové smlouvy tohoto typu jsou nastaveny velmi draze pro klienta a účelově pro poskytovatele půjčky, což značí, že roční RPSN sazba se pohybuje v tisících procent. Dodejme, že podobně nastavených půjček je i plný internet,“ vysvětluje Prajzlerová.
Upozorňuje přitom i na často velmi vysoké a skryté poplatky za sjednání úvěru, které bývají zpravidla jednorázové a platí se už v momentu, kdy je úvěr sjednáván. Jako příklad uvádí poplatek za schválení úvěru, poplatek za vyhotovení tržního odhadu nemovitosti v těch případech, kdy dlužník ručí za půjčku hmotným majetkem nebo jednorázový poplatek za sjednání notářského zápisu, pokud ten je podmínkou čerpání úvěru.
„Rozhodně bych proto nedoporučovala se zadlužovat kvůli pěti minutám radosti u vánočního stromečku, protože ty následující měsíce a roky splácení už tak radostné docela jistě nebudou,“ dodává.
