Cheb (od naší zpravodajky) - Chodby i třídy Gymnázia Cheb zejí v těchto dnech prázdnotou. Výuka se kvůli vládním opatřením, která mají snížit šíření koronavirové nákazy, přesunula domů za obrazovky monitorů. Za normálních okolností tu ale do lavic každý den usedá na více než pět stovek žáků, včetně těch vietnamského původu.
"Byly časy, kdy tady asi ze 600 žáků studovalo tak 100, 150 těch vietnamských," vybavuje si Kočvara, který stojí v čele gymnázia už od roku 1992. Podle něj zpočátku někteří čeští rodiče dokonce žárlili, protože děti Vietnamců byly úspěšnější u přijímacích zkoušek. "Co to je za spravedlnost, že se dostalo vietnamské dítě, a ne moje, měli by mít přednost obyvatelé města," připomíná si Kočvara tehdejší výtky. Jak podotýká, šlo sice o ojedinělé případy, ale i takové se našly.
Co se týče celorepublikových statistik, podle ministerstva školství navštěvovalo loňský školní rok základní školy v Česku celkem 5119 žáků s vietnamským občanstvím, u středních škol pak šlo o číslo 1690.
Studium a prestiž na prvním místě
Vietnamci jako pilní studenti s výborným prospěchem - to je zřejmě nejčastější pozitivní stereotyp vztahující se k této národnosti.
"Vietnamci mají oproti Evropanům úplně jiné životní priority. To je strašně podstatné. U Vietnamců je už několik set let na prvním místě vzdělání dětí. Je tedy jasně dané, že Vietnamci nejedou jedenáct let na dovolenou, protože chtějí, abych si jejich děti mohly dovolit kvalitní vzdělání, na což šetří také nejvíce peněz," vysvětluje čestný předseda Česko-vietnamské společnosti Marcel Winter, kde se v hodnotovém žebříčku těchto Asijců nachází vzdělání.
Chebský starosta Antonín Jalovec (Volba pro město Cheb) k tomu dodává, že v konfucianismu, tedy v jednom z hlavních myšlenkových proudů ovlivňujících Vietnamce, je vzdělání spojeno s obrovskou společenskou prestiží. "Jakmile je někdo lékař nebo advokát, rázem stoupá na společenském žebříčku bez ohledu na to, jak je na tom příjmově. V Asii je dokonce mnohdy vážnost povolání důležitější než finanční benefit," vysvětluje Jalovec, proč Vietnamci své potomky motivují k dobrým známkám mnohdy více než Češi.
"Občas je tlak až destruktivní. Zažili jsme studenty, kteří se hroutili kvůli tomu, že dostanou dvojku a jak to řeknou doma rodičům," vzpomíná Jalovec, sám bývalý učitel zeměpisu a matematiky na chebském gymnáziu.
Ten také podotýká, že Vietnamci tolik dbají na výborné studijní výsledky, protože nechtějí, aby jejich děti musely stejně jako oni sami postávat u stánku se zbožím dvanáct hodin denně 365 dní v roce. Tomu přikyvuje i Kočvara.
"Už to není, co bývalo"
Ředitel jednoho ze dvou gymnázií v Chebu má prý dodnes pro vietnamské studenty jen slova chvály. Přesto záhy dodává, že v současnosti jsou už o něco línější a když nemusí, na stoprocentní výkon už nejedou vždy, podobají se českým dětem.
"Nedělal jsem žádné srovnání průměrného prospěchu vietnamských a českých žáků. Učitelé si ale občas postesknou, že už to není, co bývalo. Už je do toho učení také musíme tlačit a dvakrát jim připomínat, ať něco odevzdají," říká Kočvara, co slýchá od kolegů.
Ne však od jedné ze zdejších učitelek německého jazyka a tělocviku Dagmar Hájek Janatové. Ta si dodnes nemůže vietnamské žáky vynachválit a zda je dnešní generace už v něčem odlišná, podle ní těžko určit. "Samozřejmě jsou tam výjimky, ale naprostá většina z nich je pilných, aspoň tedy co můžu posoudit z těch, které učím já," tvrdí. Dodává také, že dnešní vietnamští žáci už nemusí zápasit s českým jazykem.
Touha po zahraničí
Hájek Janatová dodává, že je u žáků této národnosti také větší touha po studiu v zahraničí, což potvrzuje i starosta Chebu. "Z gymnázií například odchází výrazně větší podíl Vietnamců studovat do zahraničí - do Británie, USA… Opět to souvisí s tou jejich vysokou motivací," je přesvědčený Jalovec.
I on ale vnímá, že tradiční představa o nadmíru pilných vietnamských dětech už realitu tolik neodráží. "První vlna těchto studentů byla opravdu hypermotivovaná, odkojená tradičním prostředím, kde se šlo tvrdě po výkonu. Nezažil jsem problémového vietnamského studenta. Měli sice třeba problém s českým jazykem, ale de facto byli buďto premianti, nebo dřeli, aby se dostali výš, než by odpovídalo jejich inteligenčnímu standardu," líčí Jalovec.
Současná generace ale podle něj už zastupuje širokou škálu žáků od těch nejlepších až po ty nejproblémovější, stejně jako je tomu u Čechů.
Kočvara k tomu ještě podotýká, že dříve mohl být pro vietnamské studenty motorem také pocit, že zde nemají tak pevné kořeny a musí se víc snažit. "Připomíná mi to rozhovor s jedním českým hokejistou, který začínal v Kanadě a říkal, že aby tam obstál, musí být lepší než Kanaďané. Protože kdyby na tom byl stejně, tak proč by ho trenér stavěl," nachází přirovnání Kočvara, profesor fyziky a dlouholetý ředitel chebské střední školy.
Text vznikl ve spolupráci s neziskovou organizací Charita Česká republika v rámci projektu MIND - Migration, INterconnectedness, Development financovaného Evropskou unií.
Podívejte se také na speciál Aktuálně.cz o životě mladých Vietnamců v Česku.
