"Billig, billig." Němci chebské tržnice milovali, Vietnamci už ale chtějí žít jinak

Padělky Chanelu i plyšový Superman. Tržnice v Chebu mají největší slávu za sebou
Bývaly roky, kdy se to na vietnamských tržnicích v Chebu hemžilo zástupy zákazníků. Zvláště o víkendech, kdy se sem vypravovaly autobusy plné Němců.
"Většina tržnic otevírala kolem deváté ráno a zavíraly relativně brzo," vzpomíná Vietnamka Anh Nhat Luu Luu na úspěšnou dobu tržnic, kdy prodavači často většinu zboží vyprodali už kolem odpoledne a mohli zavřít.
To dnes už neplatí. Například lidí, kteří na tržnice vyrazili během jedné z letošních říjnových neděl, bylo pomálu. Částečně k tomu ale zřejmě přispěla také koronavirová krize a nehezké počasí.
Když zrovna nebylo koho obsluhovat, hráli někteří vietnamští prodavači karty.
Foto: Lenka Reiterová/Charita Česká republika
Adéla Očenášková Adéla Očenášková
29. 10. 2020 6:06
Když v Chebu ještě fungovaly všechny vietnamské tržnice, bylo podle Vietnamky Anh Nhat Luu, jež v západočeském cípu republiky vyrostla, město jednoznačně živější. "Němečtí zákazníci volali ’billig, billig‘ (levný, levný) a prodejci se mezi sebou hádali. Byla slyšet směsice češtiny, vietnamštiny a němčiny," říká Luu. Éra tržnic ale před lety skončila, dnes už většina zdejších Vietnamců žije jinak.

Cheb (od naší zpravodajky) - V třicetitisícovém Chebu vyrostlo v minulém století celkem sedm tržnic, což bylo podle Luu na město o takové velikosti nezvykle hodně. Tržnice, která vznikla v místě bývalých kasáren, platila podle ředitele jednoho ze dvou chebských gymnázií Jaroslava Kočvary za vůbec největší minimálně ve střední Evropě. Jmenovala se Dragoun a v provozu je dodnes, její zlatá éra je ale dávno passé.

"V době největší slávy tam jezdilo denně tak deset autobusů z Německa, chodili jsme tam ale nakupovat všichni. Byly tam věci, které do té doby nebyly k sehnání a za velmi příznivé ceny. Prodávali tam i velice vzdělaní lidé, kteří byli prostě jenom handicapovaní tím, že neuměli český jazyk. Vím, že tam byli vystudovaní inženýři, možná i lékaři, plukovníci armády," vybavuje si obraz chebských tržnic Kočvara.

Mezi zákazníky převažovali Němci, kteří to do Chebu měli blízko, třeba z bavorského Řezna je tu člověk autem za hodinu a půl. Prodejci tak podle Luu většinou ceny zboží uváděli jen v německých markách, později v eurech. Pro českého kupujícího pak jen hodnotu přepočítali na koruny.

Podle Luu se vietnamské tržnice těšily největší popularitě zhruba v letech 1998 až 1999. Stejně jako Češi i řada Vietnamců žijících v Česku se po sametové revoluci totiž vrhla na podnikání.

Zatímco u vietnamských podnikatelů nejprve dominovaly právě venkovní stánky s nejrůznějším zbožím přes oblečení, hudební nahrávky nebo třeba dřevo, v novém tisíciletí se postupně začali obracet k jiným oborům. Cheb dokonce někteří Vietnamci opustili a přesunuli se do Prahy, kde si otevřeli dnes už typické kamenné prodejny s potravinami nebo třeba kosmetická studia. Jiní se naopak usadili na těch vesnicích, kde ještě neexistovaly žádné samoobsluhy.

Data jsou aktuální k 30. 9. 2020.
Data jsou aktuální k 30. 9. 2020. | Foto: Ministerstvo průmyslu a obchodu

V Karlovarském kraji přesto tvoří Vietnamci stále nejpočetnější skupinu cizinců. Podle údajů Ředitelství služby cizinecké policie ke konci roku 2018 šlo o číslo 6590. Více než polovina z nich žije právě v okrese Cheb.

"Například u nehtových studií to bylo tak, že ta už dlouhá léta provozovali Vietnamci žijící v USA. Nějaký Vietnamec tady si pak řekl, že to zkusí i v Česku a ostatní to od něj začali kopírovat. To je totiž pro Asijce velmi typické - když vidí, že jednomu něco dobře prosperuje, začne to dělat stejně," říká Luu. 

Dvaatřicetiletá Luu se v Chebu s rodiči a starší sestrou ocitla, když jí bylo osm, předtím strávila několik let v Německu. Je tak jednou z mnoha takzvaných banánových dětí, tedy lidí, kteří jsou sice Asijci, ale jejich osobnost, zvyky a chování jsou evropské. Dnes bydlí v Praze, na život v Chebu má ale stále živé vzpomínky. Také její rodiče na tržnici prodávali.

Chebský starosta Antonín Jalovec (Volba pro město Cheb) označuje tržnice za typický prvek pohraničí v devadesátých let, stejně jako byly pro danou dobu a oblast příznačné vykřičené domy. V současné době už v tomto městě zůstaly jen tři tržnice a prodejců i zákazníků výrazně ubylo. 

Situaci teď prodávajícím na tržnicích, ale třeba i provozovatelům restaurací velmi ztížila také koronavirová pandemie. Němci se teď do Česka nehrnou a výdejní okénka restaurace nespasí. Obavy jsou cítit. "Pokud bude takováhle situace do konce roku, zavřeme provoz - musíme topit, spotřebováváme elektřinu a tak dále. Otevřeme, až se situace vrátí do normálu," říká například provozní jedné z místních restaurací s tím, že stát jim pomáhá aspoň příspěvkem na nájem.

Z tržnic na e-shopy

"Souvisí to i s posunem vnímání. Ještě v devadesátých letech byl člověk rád, že někde něco vůbec sehnal, dneska je nabídka zboží obrovská, můžete nakupovat z celého světa. Vietnamci se často přemístili do kamenných obchodů a někteří dnes provozují i e-shopy," říká Jalovec k fenoménu tržnic.

Anh Nhat Luu se svou českou tetičkou Miloslavou Wiedermannovou, která ji učila česky.
Anh Nhat Luu se svou českou tetičkou Miloslavou Wiedermannovou, která ji učila česky. | Foto: Adéla Očenášková

Podle něj také venkovní pulty přetékající zbožím nesly s sebou několik minusů. Kromě padělků značkových výrobků třeba požáry, které nebyly neobvyklé a kvůli kterým pak prodavači často přišli o své zboží, nebo nelegální prodej drog. Zbylé tržnice se ale podle něj dnes už zkulturnily, byť drogy jsou problémem stále.

Tržnice začaly mizet také v souvislosti se vstupem Česka do Evropské unie v roce 2004 a Vietnamci se rozkoukávali po pracovním uplatnění v jiných oborech. 

Z důvodu integrace informačních systémů MPSV nemá pro roky 2012-2014 tyto údaje k dispozici.
Z důvodu integrace informačních systémů MPSV nemá pro roky 2012-2014 tyto údaje k dispozici. | Foto: Ministerstvo práce a sociální věcí, ministerstvo průmyslu, Český statistický úřad

O pár let později se tak fronty z tržnic částečně přesunuly před nehtová i jiná kosmetická studia nebo kadeřnictví, která jsou dnes pro Vietnamce taktéž typická. V Chebu se první takový podnik jmenoval Euronails. "Chodily tam všechny ženské z města a ostatní to tak pak začali kopírovat," dodává Luu.

Dinh Van Hoi, který je členem předsednictva Česko-vietnamské společnosti, k tomu doplňuje, že někteří Vietnamci si dokázali z obchodování na tržnici ušetřit slušné peníze, které pak chtěli využít jako kapitál a investovat do něčeho dlouhodobějšího. "Do gastronomie, potravinářství i jiných odvětví," vyjmenovává.

Vede maloobchod

Ať už jde o tržnice nebo potraviny, dodnes je pro tento národ v Česku typické právě podnikání než zaměstnanecký poměr. Vietnamci jsou tu po Ukrajincích a Slovácích třetí nejpočetnější menšinou, podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) ke konci loňského roku se jich tu nachází téměř 62 tisíc, a z toho asi jedna třetina podniká. Současná legislativa nepožaduje znalost českého jazyka, založení volné živnosti tak pro ně není příliš složité.

Asociace malých a středních podnikatelů a živnostníků ČR (AMSP ČR) v roce 2015 uváděla, že v Česku podniká 25 tisíc lidí vietnamské národnosti a z toho 18 tisíc v oblasti maloobchodu jako OSVČ. Novější data nemá k dispozici.

Dnešní mladá generace Vietnamců se ale podle Hoie do budoucna nevidí nutně jen na volné noze, ráda by se usadila třeba v nadnárodních firmách. Kočvara k tomu dodává, že také jejich rodiče, kteří dnes typicky provozují večerky nebo kosmetické salony, si pro své potomky představují lepší pracovní podmínky.

"Ve vietnamských rodinách se klade velký důraz na vzdělání, rodiče nechtějí, aby jejich děti pokračovaly v těchto činnostech. Chtějí, aby se mohly prosadit u nás i ve světě jiným způsobem," myslí si Kočvara.

Luu připomíná, že už nyní se mladí Vietnamci běžně objevují v jiných oborech - jako módní návrháři, fotografové nebo třeba majitelé gastropodniků na vysoké úrovni, které vznikly i v Chebu.

Text vznikl ve spolupráci s neziskovou organizací Charita Česká republika v rámci projektu MIND - Migration, INterconnectedness, Development  financovaného Evropskou unií.

Podívejte se také na speciál Aktuálně.cz o životě mladých Vietnamců v Česku.

Vietnamci ušili 13 tisíc roušek: Pomáhat je v nás, jsme na jedné lodi, říká Ami Luong

Hned jsme zareagovali na nedostatek roušek v nemocnicích, poptávka je velká, pandemie Čechy a Vietnamce dost sblíží. | Video: DVTV, Emma Smetana
 

Právě se děje

před 36 minutami

Na východoindické pobřeží udeřil cyklón Nivar, jedna žena zemřela po zřícení stěny podmáčeného domu

Na východoindické pobřeží ve čtvrtek časně ráno místního času za doprovodu prudkého deště a vichru udeřil cyklón Nivar, kvůli kterému tamní úřady musely evakuovat desítky tisíc lidí. Informovala o tom agentura AFP. Střed bouře po mírném oslabení dosáhl pevniny ve 3:00 místního času (středa 23:00 SEČ) v oblasti zhruba 230 kilometrů jižně od Čennaí, ve státě Tamilnádu na jihovýchodě země. Cyklón doprovázel vítr o síle až 130 kilometrů za hodinu.

Prudký vichr ve státech Tamilnádu a Ándhrapradéš vyvracel stromy a sloupy elektrického vedení a vydatné srážky způsobily záplavy. Ve státě Tamilnádu si bouře vyžádala jeden život, když se na ženu zřítila stěna podmáčeného domu.

Nivar podle předpovědí Indického meteorologického úřadu (IMD) v následujících hodinách oslabí a zamíří na sever. Agentura však na twitteru varovala, že nebezpečí "ještě nepominulo, protože část cyklónu je stále nad mořem - i když je už střed nad pevninou".

Zdroj: ČTK
Další zprávy