Brno - Mohou české soudy posuzovat vykonavatelnost exekuce nařízenou proti českému občanovi v Německu?
A nemusí být rozhodnutí úřadů z cizí země o exekuci napsáno také v českém jazyku? Tak to jsou dvě precedeční otázky, které bude muset rozhodnout Soudní dvůr Evropské unie v Lucembursku.
Kvůli výkladu evropského práva se totiž na tento soud vůbec poprvé obrátil český Nejvyšší správní soud, ke kterému doputoval spor občana z Tábora, na jehož majetek nařídil exekuci německý finanční úřad.
Jak je to s evropskou směrnicí?
Exekuci Němci nařídili v roce 1999. Po vstupu Česka do Evropské unie požádaly německé úřady podle evropské směrnice o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek o exekuci.
Ministerstvo financí žádosti vyhovělo a Celní úřad v Táboře na základě německého rozhodnutí zahájil exekuci.
Dlužník se ale bránil u soudu, podle něj není z rozhodnutí německých berních úředníků jasné, kdo má dluh platit.
Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu zamítl s tím, že vady rozhodnutí německého finančního úřadu je možné uplatnit pouze u německých soudů, zatímco české soudy nejsou oprávněny vady německého rozhodnutí posuzovat.
Nejvyšší správní soud ale uvedl, že je otázkou výkladu směrnice, zda rozhodnutí německého finančního úřadu mohou české soudy přezkoumávat podobně jako rozhodnutí českého finančního úřadu.
"Nejvyšší správní soud by konkrétně chtěl zkoumat vykonatelnost rozhodnutí německého finančního úřadu a jeho účinnost vůči žalobci," uvedl Aleš Roztočil asistent předsedy Nejvyššího správního soudu.
Dokument v němčině
Soud proto podle Roztočila zatím přerušil řízení a dotázal se Soudního dvora, zda směrnice brání zkoumání vykonatelnosti a účinnosti rozhodnutí německých orgánů ze strany českých soudů.
Soudní dvůr zároveň dostal od Nejvyššího správního soudu otázku, zda může být rozhodnutí cizího úřadu doručené v jiném než úředním jazyce České republiky.
Muž totiž dostal rozhodnutí pouze v němčině s tím, že je jeho věcí, aby se jej přeložil a seznámil se s ním.
