Praha - Je to, jako byste přišli z práce domů, našli na gauči nějakého vyžírku a ten vám oznámil, že u vás bude žít.
Možná přijdete na lepší příměr pro to deprimující pomyšlení, že vám krize eura nejspíš na několik let sníží životní úroveň. Krize totiž jak známo svědčí múzám. A letos to zjevně platilo i o ekonomických komentářích.
Ty se ve svých vzletech přesunuly od otřepaných klišé "padajícího domina" a "minového pole" či "bazuk" k mnohem rafinovanějším přirovnáním.
Berte proto tento text jako přiměřeně katastrofického průvodce časem bilancování tak trochu krizového roku.
Na konci se možná dočkáme i skromného ponaučení o hodnotě posledního piva v lednici.
1. Popcorn v pánvi
Krize eura, která začala na podzim 2009 v Řecku, je příběhem opakovaného selhání politických snah zabránit šíření finanční nákazy. Vžil se pro to příměr padajícího domina.
O tuto logiku se opírali evropští politici, když schvalovali záchranné balíky pro „nahnuté" země, aby jim tak zabránili v osudovém pádu ohrožujícím stejným osudem všechny ostatní.
Potíž je, že tahle logika je celá vedle, tvrdí Edward Lazear, někdejší šéf ekonomických poradců amerického prezidenta George W. Bushe.
Státy eura podle něj připomínají spíš hrst kukuřice rozpalované v oleji dluhové krize. To, že se řecké zrnko z pánve vytáhne, žár dluhů neodstraní a zbylá zrnka to před prasknutím neochrání.
Jak přibývá zachraňovaných, ubývá totiž zachránců. Obavy investorů o své peníze rostou a ti přestávají půjčovat státům i bankám. Žár pod pánví se zvyšuje, přesně proti záměrům politiků.
To se potvrdilo letos v listopadu, když rekordně zdražily dokonce už i úroky zemí eura s nejlepší úvěrovou známkou AAA, jako je Francie, Rakousko nebo Nizozemí.
Proč se to děje, vysvětlil velmi elegantně ekonomický reportér BBC Laurence Knight.
2. Obrácená loď
Podle něj je totiž fatální chyba v samotné konstrukci eurozóny, která je jako loď přepravující v podpalubí kapalinu na rozbouřených vodách.
Když majitel dluhopisu nějaké země nevěří, že mu ta země dluh splatí, její dluhopisy prostě prodá. Normálně by tím prodal i měnu, za kterou by tamní centrální banka nakoupila státní dluhopisy zpátky. Tak to bývá v případě USA, Japonska nebo Velké Británie.
Měna země tím zlevní, tamní ekonomika vyrábí levněji a je konkurenceschopnější - loď se v bouři sama vyrovná.
V eurozóně ale tohle nejde. Investoři, kteří se zbavili řeckých dluhopisů, nemůžou prodat drachmu, protože ta už neexistuje. Místo toho svou hotovost přelijí do bezpečných dluhopisů Německa. Ty zlevňují, zatímco riziko a úrok řeckých dluhopisů roste a zemi se dluh dál zvyšuje.
Investorům to došlo a někteří začali peníze preventivně stahovat pryč z dluhopisů dalších zadlužených zemí eurozóny.
Když se na boku lodi zvedla první vlna nedůvěry finančních trhů, likvidita v podpalubí odtekla na druhý bok, kde rozbouřená hladina trhů stoupla o to víc. Ty vlny pamatujeme všichni: Řecko, Irsko, Portugalsko… a teď to dokonce vypadá, že je na řadě Itálie, třetí největší ekonomika eurozóny.
Po tomhle zhoupnutí se ale už loď zřejmě převrátí.
Důvodem je podle Laurence Knighta fakt, že eurozóna má sice jednu měnu, ale celkem 17 národních trhů s dluhopisy, mezi kterými se může kapitál volně přelévat.
3. Žralok Woody Allena
"Žralok se musí neustále pohybovat vpřed, jinak umře. A myslím, že to, co máme v rukou, je mrtvý žralok," přiblížil jednou Woody Allan své filmové partnerce podstatu jejich vztahu.
Ředitel studií ekonomických politik při washingtonském Hudsonově Institutu Irwin Stelzer je přesvědčen, že to nápadně trefně sedí na eurozónu.
Aby totiž nakrmila hladového žraloka svých dluhů, musela by se její ekonomika pohybovat vpřed hodně rychle. Místo toho šlápla na brzdu, škrty výdajů a zvyšování daní ekonomiku zpomalují, což vlády nutí škrtat ještě víc.
Evropě tak kdekdo věští recesi, v případě krachu eura dokonce depresi.
4. Hra na kuře
Všechny dosud zmíněné příměry - od popcornu přes loď až po hladového žraloka - popisují nehezkou ekonomickou realitu. Ta má přitom jasné politické řešení.
Evropští lídři ale o něj už několik měsíců hrají hazardní hru obzvlášť oblíbenou mezi nevycválanými americkými puberťáky. Říká se jí hra na kuře a jejím cílem je být tvrďákem, který po zběsilé jízdě autem uhne překážce jako poslední.
Deník Insider přinesl v listopadu vlastní interpretaci téhle hazardní politické hry s globální ekonomikou, když eurozónu přirovnal k autu řítícímu se do zdi. V tomto přirovnání se přetahují o volant Německo a Evropská centrální banka na jedné straně a Francie na druhé.
Francie už by raději trhla volantem do strany a dala ECB pokyn k tištění peněz na záchranu všech 17 členů posádky. Německo spolu s ECB jsou ale odhodláni ucuknout až tehdy, pokud se zbytek vyděšené posádky vzdá části své národní suverenity a kývne na jednotná a vymahatelná rozpočtová pravidla nové fiskální unie.
Francie se chce spolu se zbytkem světa vyhnout bezprostřední srážce a kolapsu eura. Německo a ECB však chtějí členské země pod tlakem nedůvěry trhů donutit k reformám (opravě lodi), bez kterých se krize eura bude opakovat.
"Jak daleko tohle chtějí hrát?" ptal se tehdy vysoký manažer Goldman Sachs Jim O'Neil.
Poučení
Ještě před prosincovým summitem EU nebylo vyloučeno, že tahle hra už zašla moc daleko a že už ani vyhrát nejde. Ať už totiž trhne volantem kdokoliv, může to být už příliš blízko zdi. Byla by to pak scéna jak po hodně přepísknutém večírku.
Zhmoždění pasažéři s připáleným popcornem v klíně se budou trousit z rozbitého auta po rodičích a v hádce o to, kdo nehodu zavinil, si možná ještě dají na rozloučenou nějakou tu ránu do nosu.
V první větší bouři půjde ke dnu zdánlivě silná, ale odfláknutá loď i s někdejším hospodářským žralokem.
Až vám tedy jednou váš nový nezvaný host vezme z ledničky před nosem vaši poslední plzeň, nezoufejte. Pít se dají i levnější značky. Zákon nabídky a poptávky.
