Téměř devět set tisíc lidí čelí v Česku minimálně jedné exekuci. V rámci novely insolvenčního zákona, kterou v lednu podepsal prezident, budou moci insolvenční soudy na návrh insolvenčního správce navrhnout dlužníka až na sto hodin povinného odborného sociálního poradenství. Proti tomuto nařízení se nepůjde odvolat, bude ovšem pro dlužníka zdarma - veškeré náklady na školení uhradí stát.
Podle odborníků může být poradenství jako prevence úpadku do dluhové spirály skutečně užitečná. V praxi ovšem bude rozhodovat kvalita výuky. "Žádné poradenství není samospasitelné. Zákonem nelze nařídit to, aby se daný člověk skutečně poučil," říká například předseda sněmovního podvýboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení Marek Výborný.
Důležitou roli ovšem podle Výborného hraje i kvalitní výuka finanční gramotnosti, jež by se měla stát součástí vzdělávacího procesu ve všech úrovních školského systému.
Tomáš Valášek, ředitel společnosti Insolvence 2008, která zajišťuje IT řešení a odborné vzdělávání insolvenčních správců, také potvrzuje důležitost role správce během celého procesu.
"Přístup a odbornost správce jsou klíčové nejen během oddlužení. Projevují se i dlouho po jeho skončení a mají významný vliv na pravděpodobnost případného budoucího úpadku," vysvětluje Valášek.
Předseda sněmovního podvýboru pro ochranu spotřebitele Patrik Nacher si myslí, že poradenství samo o sobě problémy dlužníků nevyřeší, může ale být dobrou pomocí pro lidi, kteří skutečně pomoci chtějí.
"Člověk, který si insolvencí prošel a řádně ji ukončil, by měl přesně vědět, co smí a nesmí. A pokud si není jistý, měl by mít možnost se o dalším postupu závazně informovat. Sama insolvence je spíše technickým prostředkem, jak se zbavit dluhů, ale sama o sobě nenaučí lidi řádnému a odpovědnému přístupu k financím a závazkům," uvádí Nacher.
Předseda podvýboru dále vysvětluje, že pokud by samotná možnost podpory a informování nedostačovala, pak by stálo za úvahu omezit přístup těchto lidi k některým druhům úvěrů například po dalších několik let tak, aby se tito lidé naučili hospodařit a vyjít s tím co skutečně vydělají a nebyli lákáni reklamami na úvěry a další finanční produkty.
"Banky by mohly mít k dispozici rejstřík lidí, kteří prošli insolvencí a měli by povinnost buď úvěr neposkytnout, nebo poskytnout takovým lidem skutečně vyčerpávající poradenskou činnost, případně tyto lidi odkázat na služby nějaké neziskové organizace, která tyto lidi proškolí a po zvládnutí závěrečného testu může tento člověk skutečně čerpat úvěr," říká Nacher. Dodává ovšem, že v praxi by si takové řešení představit nedokázal.
Poradenství může vyjít dráž, než si poslanci myslí
Zatímco poslanci odhadují hodinu služby na dvě stě až čtyři sta korun, podle poskytovatelů by cena za hodinu poradenství vyšla na minimálně pět set korun.
"Cena jedné hodiny práce odborného poradce je 235 korun včetně odvodů zaměstnavatele. Celkové náklady na jednu hodinu odborného sociálního poradenství však činí 560 korun. Tato částka zahrnuje nejen cenu hodiny pracovního času, ale také přípravu na práci s klientem, porady, dovolené a podobně," vysvětluje rozdíl mezi předpokládanou cenou a skutečnou částkou Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni.
Cenu pět set korun za hodinu poradenství uvádí například i Poradna při finanční tísni. Pokud by tedy soudy nařídily třiceti tisícům žadatelů o oddlužení absolvovat plný počet hodin, státní kasu by to vyšlo na jednu a půl miliardy korun.
V praxi ovšem soudci nemusí nařizovat plný počet hodin poradenství, část poradenství by navíc také bylo možné řešit pomocí hromadné přednášky kombinované s individuálními konzultacemi.
