Investiční plány ČEZ nezměnila ani agrese Ruska na Ukrajinu a s ní spojené zdražování energií. Naopak, krize přispěla k jejich urychlení. Vidět je to zejména na jádru. Zatímco donedávna bylo sporné rozšíření nejstarší české jaderné elektrárny v Dukovanech, teď se chystá mnohem ambicióznější program. ČEZ hledá místa pro stavbu malých modulárních reaktorů. "První chceme vybudovat v Temelíně, protože jde o místo, které už je jadernou lokalitou a je tam dostatek prostoru," říká Cyrani v rozhovoru.
Jestli něco k energetické krizi říkají běžní lidé i mnozí politici, tak to je: Nevyvážejme naši levnou elektřinu, jen případné přebytky a bude po energetické drahotě. Proč to nejde?
Jsme součástí jednotného energetického trhu, který je jako celý jednotný unijní trh postaven na volném pohybu zboží, služeb, kapitálu a osob. A elektřina do toho patří. Je pravda, že vyvážíme elektřinu zhruba v rozsahu 10 terawatthodin. Vedle toho ale dovážíme 100 terawatthodin ropy a 90 terawatthodin plynu. To znamená dvacetkrát víc. Je jenom těžko představitelné, že bychom se mohli rozhodnout, že některé energetické produkty vyvážet nebudeme, ale naopak všichni kolem nás nám budou nadále ochotni dovážet jiné komodity.
Jaké ceny lze po té dosavadní horské dráze dál očekávat?
Ceny se obecně těžko předvídají, zvláště pak v dnešní turbulentní době. Ale podívejme se na burzu jako jedno z míst, kde se obchoduje s elektřinou. Ta nám napoví. Na pondělí, kdy děláme rozhovor, se elektřina obchodovala za 116 eur za megawatthodinu. To jsou již ceny, které jsme znali ještě před válkou. Co se týká celého roku příštího, tak tam se pořád obchoduje relativně vysoko za 397 eur, ale i to je polovina té špičky, co jsme zažili v srpnu. A když se už podíváme na další roky 2025, 2026, tak tam ty ceny znovu klesají a dneska, kdyby si chtěl někdo koupit elektřinu na rok 2026, tak si ji kupuje za 154 eur. Situace se tedy uklidňuje, jak jsou zaváděna další opatření na straně nabídky i spotřeby.
Je to nějakým způsobem jiné u plynu, nebo je to navázané? Po měsících, co jsme lomili rukama, že je plynu málo, teď zase zní, že je ho až moc.
Cenový trend je ale stejný jak u elektřiny. Na pondělek se kupoval za 44 eur za megawatthodinu. To znamená zase ceny, které jsme znali dlouho před válkou. I zde je příští rok pořád ještě vysoký, za 147 eur, ale pak to klesá třeba hluboko pod 100 eur.
Je to dobrá zpráva, ale ještě nemáme zcela vyhráno. Ceny jsou aktuálně nízké, protože máme plné zásobníky, a navíc nám přeje počasí, je teplo, takže se plynu ani elektřiny nespotřebovává tolik, to tlačí cenu dolů. Ale jak jsem říkal, ještě jsme nepřeskočili. Nevíme, jak studená bude zima, a tak přestože máme plné zásobníky, trh je stále opatrný, a proto na rok 2023 stále vidíme ceny vyšší. Výrazněji klesají až v letech 2024 a dále 2025 a 2026.
Co to znamená pro českého spotřebitele? Jak bude vypadat náraz do národních cenových stropů?
Česká vláda schválila pro spotřebitele stropy šest korun včetně DPH na silovou elektřinu a tři koruny na plyn. Ty začnou platit od 1. ledna. Do záloh se řadě klientů propisují už dříve, od 1. listopadu. Myslím si, že stropy dobře pokrývají trh takovým způsobem, aby se nikdo nedostal při platbách za energie na extrémní tržní ceny. Na druhou stranu jsou ty stropy nastavené tak, aby to unesl státní rozpočet a zároveň byla pořád motivace šetřit.
Máte propočty, kolik lidí od ledna do cenových stropů narazí?
Nemám představu za celý trh, nicméně předpokládám, že strop využije většina zákazníků. Odpovídá zhruba 120, 130 eurům na megawatthodinu základního zatížení. To jsou pro srovnání ceny, které jsme naposledy viděli na začátku letošního roku, to znamená víceméně všichni zákazníci, pro které obchodníci nakupovali v průběhu tohoto roku, tak v příštím roce využijí stropy. Nebudou relevantní pouze pro ty, kteří mají dlouhé fixace, které se datují ještě zpátky z roku 2021. Ve výsledku tedy stropy pomohou téměř všem.
Pavel Cyrani
- Člen představenstva a ředitel obchodní a strategické divize Skupiny ČEZ.
- Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor mezinárodní obchod. Titul MBA v oboru finance získal na Kellogg School of Management ve Spojených státech.
- Je členem poradního výboru Mezinárodní energetické agentury a expertního týmu pro energetiku při Svazu průmyslu a dopravy ČR.
Stále není hotova energetická pomoc pro velké firmy. Neměly by i pro ně platit tyto stropy?
Je jasné, že ty vysoké ceny dopadají i na firmy. A zejména na ty firmy, které jsou energeticky náročné, takže chápu, proč tady je debata a hledá se vhodný nástroj. Jenže u firem je to ale podstatně složitější na vymyšlení než u domácností, proto se také vede takto dlouhá debata.
Co znamená současná regulace pro ČEZ, ať už unijní cenové stropy pro výrobce, či národní stropy pro spotřebitele?
Rozlišme dva směry regulací. Zastropování cen pro koncové spotřebitele by z pohledu dodavatele ČEZ Prodej mělo být neutrální. To znamená, že obchodníci dostanou ze strany vlády kompenzaci za to, že ceny svým odběratelům zastropují. Vedle toho však bude výroba odvádět příjmy z prodeje elektřiny nad stanovený velkoobchodní strop v souladu s evropským nařízením. To bude - vedle daně z mimořádných zisků tedy tak zvané windfall tax - hlavním zdrojem prostředků pro zmiňované kompenzace a pomoc pro zákazníky. Velkoobchodní strop a windfall tax se samozřejmě do hospodaření ČEZ promítnou.
Ale kolik zaplatíte, ještě nevíte, o daň z nadměrných zisků se stále vede politický boj.
Připravujeme se ale na to, abychom vše mohli rychle zapracovat. Nicméně to, jak přesně budou jednotlivá opatření nastavena v rámci České republiky, je ještě před námi. A je to věc státu. Jediné, co je nutné, aby byly evropská a česká regulace dobře zkombinované. Ať už jde o srážkový odvod, či o daň z mimořádných zisků. Je jasné, že potřebujeme, aby to dohromady všechno fungovalo.
K nejrůznějším regulacím přibude příští rok i výrazná dividenda, o kterou si asi řekne stát. Má mít takové parametry, aby nepodvázala vaše investice, které budou obří?
Právě s ohledem na to, jak velký máme před sebou investiční program, jsme letos upravili dividendovou politiku na 60 až 80 procent čistého zisku. ČEZ si část zisku potřebuje nechat pro svůj další růst. Nicméně naše investice plánujeme v desetiletém horizontu. Z tohohle pohledu mimořádná opatření pro mimořádný rok 2023 tento desetiletý horizont zásadně neovlivní. Jen musí být jasné, že to jsou mimořádná opatření pro nejbližší roky, nikoliv něco, co by trvalo i mnoho let poté. Musíme mít na paměti, že jediné, co nás dostane z této krize, jsou investice do nových energetických zdrojů.
Co plánujete?
Investiční program, který je před ČEZ do roku 2030, je ohromný, a to nemluvě o tom, co nás čeká potom. Zahrnuje masivní výstavbu obnovitelných zdrojů, velkých jaderných bloků, malých modulárních reaktorů, zásadní posílení distribuční sítě. Do roku 2050 musíme v zásadě přebudovat téměř celou energetiku České republiky. Co zažijeme v období 2025-2050, zažili možná naši dědové po válce, kdy byla vybudovaná celá energetika, jak ji dnes známe a využíváme: od uhelných elektráren přes vodní elektrárny na přehradách až po jaderné bloky. V nedávné době se postavil jen Temelín, všechno ostatní se musí postavit vlastně znova, takže se bavíme o výstavbě v rozsahu 50 až 70 terawatthodin elektřiny.
Válku tu nemáme, ale poválečná obnova se nám stejně nevyhne?
Ano, ale nesouvisí to ani tak s válkou. Spíše s tím, že energetika prostě má svoji životnost 40 až 60 let a my teď zrovna se blížíme konci této životnosti. Navíc chceme z emisní energetiky udělat bezemisní, a tedy i méně závislou na dovozu uhlíkatých paliv - a to v elektřině ve vytápění.
Během války se z vás stali také hodně významní plynaři, nyní dokonce zajišťujete dodávky LNG terminálu pro stát.
Musím předeslat, že jsme byli významný obchodník s plynem už před LNG terminálem, a i právě díky tomu jsme byli schopni získat podíl v LNG. Terminál v Eemshavenu máme zasmluvněn na období následujících pěti let, rozhodně je to něco, čemu se chystáme aktivně věnovat.
A pak přijde debata, a to nejen tady uvnitř ČEZ, ale i na úrovni vlády a státní správy, jakým způsobem zabezpečit plyn pro delší období, řekněme do roku 2040.
A co je v nabídce?
Hledáme vhodnou kombinaci. Chceme si zajistit dlouhodobě dost takzvaného trubkového plynu, to znamená plynu, který přiteče ještě v potrubí z Norska a z dalších zemí. Plovoucí LNG terminály v Eemshavenu jsou aktuálně plánované na pět let. Další otázkou proto je, kolik kapacity si zajistíme v dalších LNG terminálech, a to i těch pevninských, proto bedlivě sledujeme projekty, které jsou například v Německu, jež je k nám přece jen blíže.
A zůstává otázka, kolik plynu je Česká republika i schopna získávat z celoevropského běžného trhu. Tady zase uvidíme, jak do toho promluví společné unijní nákupy. Je tedy před námi úkol jednotlivé způsoby zajištění plynu správně zkombinovat.
Zmínil jste společné unijní nákupy plynu. Čeká nás na unijní úrovni ještě další zásadní rozhodnutí?
V tuto chvíli všichni řeší letošní a příští zimu. Nicméně pak jistě přijde debata o tom, jak chceme upravit parametry evropského energetického trhu na další roky dopředu. Osobně si dovedu představit, že poroste podíl dlouhodobých kontraktů, a to i těch zákaznických. Přitom historicky Evropa spíše bojovala za to, aby jich bylo co nejméně, aby se co nejvíce obchodovalo na krátkých horizontech.
Pak mám takovou kombinaci víry a naděje, že Evropa bude méně selektivní v tom, jaké zdroje bude připouštět, že se mají stavět, a konečně se jádro dostane plnohodnotně naroveň obnovitelných zdrojů jako něco, co nestojí ani na ruském plynu, ani to nemá žádné emise.
Pojďme se podívat, co všechno má ČEZ v plánu. Nejprve u obnovitelných zdrojů, které jsou pro vlády i ČEZ prioritou. Vhledem k posledním událostem ale budete muset ještě přidat, ne?
Šli jsme tomu naproti už před dvěma lety, když jsme představili naši strategii do roku 2030 Čistá Energie Zítřka s opravdu ambiciózními cíli. Tím prvním bylo dosáhnout 1500 megawattů obnovitelných zdrojů do roku 2025 a 6000 megawattů do roku 2030. Měli jsme o tom teď diskusi a shodli se, že nic se nemění, jen snad důraz. Dříve to bylo více zdůrazňované snižováním emisí, nyní zbavení se závislosti na ruském plynu. Ale to je vlastně jeden a ten samý cíl.
Co uhlí? To je surovina, které zvonil umíráček, teď nás zachraňuje. Mění se tím něco pro ČEZ?
Když se podíváme na ty zásadní milníky, roky 2030 a 2040, tak se z mého pohledu nic významně nemění. My jsme říkali, že do roku 2030 snížíme emisní koeficient ČEZ, tedy kolik emisí v průměru vyprodukujeme na jednotku vyrobené elektřiny, na polovinu. A že zároveň udržíme v provozu všechny naše tři modernizované pánevní uhelné elektrárny. A tohle platí.
Myslím si, že spíš ukáže čas, jak bude potřeba, aby uhelné elektrárny vyráběly, zda o trochu kratší či delší dobu. S jistotou dokážu říct, že po roce 2040 určitě v provozu nebudou.
Pojďme k jádru. Letitá debata, zda jádro ano, či ne, se po agresi ruského prezidenta Vladimira Putina na Ukrajinu změnila spíše v otázku, jak rychle.
Je pravda, že ještě před pár lety jsme se snažili jaderný program udržet při životě aspoň tím jedním blokem v Dukovanech. Ale myslím, že situace, kterou teď prožíváme, nám ukazuje, že jádro má pro Českou republiku velký význam, jak strategický, tak z pohledu snižování emisí.
To znamená, ten jaderný program jsme nyní připraveni udělat v podstatně širším měřítku než jeden dukovanský blok. Diskuse není dokončena, ale vypadá to na čtyři velké bloky, dva v Dukovanech, dva v Temelíně, a k tomu portfolio malých modulárních reaktorů. U nich jsme urychlili přípravné aktivity tak, abychom měli šanci první z nich uvést do provozu už kolem roku 2032.
Vy už jste u modulárních reaktorů, ale nejprve potřebujeme dostavět Dukovany. Ozkoušený reaktor dle požadovaných parametrů tam mohou dodat jen Američané. Nebylo lepší se místo tendru dohodnout napřímo, jak se k tomu schyluje v Polsku?
Tendr běží a všichni tři možní dodavatelé deklarují, že nám dodají takový blok, jaký potřebujeme. To znamená pro Dukovany 1200 megawattů. Jak já mám informace, tak zdaleka nejsme jediní, kdo potřebuje tento výkon. Není to tedy tak, že francouzská EDF či jihokorejská KHNP dělají úpravy jen pro nás, ale dělají je pro vícero možných zájemců. Tedy připravují to jako standardní součást svého portfolia produktů. Počkejme tedy, jaké nabídky dostaneme, vyhodnoťme je z pohledu ekonomického, tak pohledu technického. A pak se rozhodněme. Do konce listopadu dostaneme úvodní nabídky, příští rok pak nabídky finální.
Teď k těm modulárním reaktorům. Kde budou stát?
U prvního to víme docela přesně, protože ho chceme postavit v Temelíně. To je místo, které už je dneska jadernou lokalitou, je tam dostatek prostoru. A navíc to má i velkou podporu od Jihočeského kraje.
Zatím nevíme, kde budou postaveny ty další. Obecně považujeme malé modulární reaktory za dobrou technologii do našich stávajících uhelných lokalit, protože nakonec malý modulární reaktor o výkonu někde mezi 200 a 400 megawattů zhruba odpovídá uhelným blokům. Kde se bude odstavovat nejvíce uhelných výkonů, to jsou severní Čechy a severní Morava, takže to jsou zároveň i lokality, které aktuálně zkoumáme a začínáme tam už geologický průzkum, abychom přesně věděli, jakým způsobem tam je možné umístit toto menší jaderné zařízení.
Kdo ty malé reaktory bude vyrábět? Nebo to snad zvládnete sami ve spolupráci s českými firmami?
Nepředpokládám, že bychom si v České republice vyráběli celé malé modulární reaktory. Nicméně určitě budeme usilovat o to, aby se firmy jako ÚJV Řež či Škoda JS do dodavatelského řetězce zapojily. My v tuhle chvíli máme uzavřená memoranda, velice intenzivně sledujeme šest výrobců, ale i další. Memoranda máme s GE Hitachi, Rolls-Royce, NuScale, KHNP, EDF či Holtec.
Celou dobu se bavíme o tom, co ČEZ čeká, ale nevíme, jak bude vlastně vypadat. Premiér Petr Fiala ohlásil velkou transformaci firmy s cílem mít větší státní kontrolu nad energetickými zdroji. Už je něco více jasného?
U jádra to není nic zcela převratného. Vidíme, že celoevropsky budování jaderné energetiky probíhá pod státním vlastnictvím či garancí. ČEZ s tímto konceptem, že jádro by měla stavět stoprocentně státní firma, přišel v roce 2017. V Polsku také připravují velkou transformaci své energetiky tak, aby jádro, ale i uhelné elektrárny stoprocentně vlastnila státní firma. Podobný krok podstoupila francouzská EDF. I pro Českou republiku a ČEZ je tedy relevantní téma, jak má stát zajistit masivní jadernou výstavbu.
Moc jiných variant není. I kdyby se nám povedlo odstranění některých unijních překážek či taxonomie, tak stejně musíme počítat s tím, že to nejsou projekty, po kterých prahne soukromý kapitál, protože jsou příliš dlouhé: 20 let příprava, 60 let provoz, tedy 80 let, což přesahuje investiční horizonty všech soukromých investorů.
A vedle jaderné energetiky potřebuje Česká republika být flexibilní v tom, jak budeme ukončovat provoz uhelných elektráren. To zase není téma, které se hodí pro soukromý kapitál, protože ten je většinou velmi striktní v tom, jestli investuje do uhlí, nebo ne. Tato dvě témata přirozeně vedou k diskusi o tom, že by tato aktiva bylo lépe mít ve státním vlastnictví. Nakonec to jako důležité téma zvedl i sám premiér.
