Jak systém SAWER vznikl i jak funguje, se redakce Aktuálně.cz ptala vedoucího projektu, technického specialisty Karbox z holdingu CSG Miroslava Noska. "Ten nápad vznikl, když se Česko připravovalo na expozici EXPO 2020 v Dubaji. Tehdejší generální komisař za Českou republiku Jiří František Potužník, přišel s tím, že by bylo zajímavé vystavit zařízení, které získává vodu ze suchého pouštního vzduchu. Kondenzační systémy do vlhkého prostředí už existovaly," říká Nosek.
První úvahy podle něj moc optimistické nebyly. "Nebylo to vyzkoušené a nikdo nevěděl, jak by to mělo vypadat. ČVUT ale začalo s výpočty a ukázalo se, že po teoretické stránce by něco takového mohlo fungovat," popisuje specialista začátky projektu.
Zařízení funguje na tzv. dvoukanálovém principu, kde vzdušnou vlhkost v podobě kapek vody zachytává kolo s absorpčním materiálem. "V jednom kanálu proudí přes kolo vnější vzduch a vychází ze zařízení ven. V druhém kanálu vstupuje venkovní vzduch, který tepelné čerpadlo ohřívá na vyšší teplotu. Při vyšší teplotě do sebe totiž dokáže absorbovat daleko větší vzdušnou vlhkost z absorpčního kola," vysvětluje Nosek.
"To znamená, že vstupuje suchý vzduch, ale za absorpčním kolem vystupuje už vzduch vlhký, nasycený, který je dále ochlazován. Kondenzace probíhá už standardním způsobem," shrnuje s tím, že kondenzovanou vodu už je pak možné rovnou odebírat.
SAWER je možné napájet jak z elektrického zdroje, tak ze solárních panelů. Od konkurence se zařízení české značky liší výrazně v tom, že je přímo určené do suchého prostředí.
"Čím bude vlhčí prostředí, tím bude vody více, ale účinnost stoupá naopak se suchostí vzduchu. V prostředí pouště nebo suchých míst máme vyzkoušeno, ať už to bylo na velbloudí farmě ve Swaihanu ve Spojených arabských emirátech, nebo v Austrálii, že zařízení EWA vyrobí v průměru 30 litrů v suchém prostředí a zhruba 70 litrů ve vlhkých oblastech. U SAWERU jsme v průměru na nějakých 300 litrech vody za den v suchém prostředí," říká Nosek.
Hlavní cena za inovace
Celý projekt byl podpořen z evropských fondů skrz Operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, a to dotací ve výši zhruba 19 milionů korun. "Celá žádost o grant proběhla v podstatě bez větších zádrhelů, když neberu na zřetel standardní potíže, jako že je potřeba něco doplnit, upravit, vysvětlit lépe a tak dále."
Firma Karbox přitom do té doby neměla moc zkušeností se získáváním dotací z evropských fondů. "Předtím jsme dělali projekty, na které jsme dotace nepotřebovali. Používali jsme dotace pouze na nějaké školení zaměstnanců, co se týkalo třeba tzv. constructing softwaru."
Projekt byl podle Noska rozdělený do dvou etap. "V té první byl vlastní vývoj, výzkum a výroba. Druhá část byla primárně zaměřená na testování," řekl redakci Nosek. Konečným cílem byla podle technického specialisty komercionalizace výzkumného zařízení.
"Cílem grantového projektu bylo, abychom zařízení zpřístupnili komerční sféře. Ať už to bude civilní, nebo vojenská," vysvětluje vedoucí projektu. "Komercionalizací se hlavně myslelo, aby zařízení bylo použitelné pro běžné lidi. A k obsluze nebude potřeba speciální vzdělání, dlouhodobé kurzy, tréninky, ale bude vám stačit jednoduché zaučení k tomu, abyste mohli zařízení zprovoznit, udržovat, sbalit a dát jinam," popsal proces Nosek.
Původně určený pro vojáky
Jedinečné zařízení, které může v řadě oblastí pomoct bojovat proti stále většímu suchu a nedostatku vody, dosáhlo v roce 2020 na Expu v Dubaji velkého úspěchu, když získalo hlavní cenu za inovace coby, podle Noska, "světový unikát v této oblasti". Původně byl systém zamýšlen spíš pro vojenské využití. Nakonec ale směřuje blíž k tomu civilnímu.
"Původně mělo jít o produkt pro armádu. Dávalo nám to logiku, protože armáda pracuje na odlehlých místech nebo potřebuje rychlé nasazení a neví, jestli voda na místě nebude kontaminovaná," říká Nosek.
Jenže pak lidé od projektu zjistili, jak obrovský problém sucho představuje i v životě obyčejných civilistů a že na mnoha místech voda prostě není. "Já si nedovedl představit, jak jsou na tom třeba v Austrálii, kde ve vnitrozemí musí pít dešťovou vodu, kterou chytají do studní," popsal technický specialista.
O zařízení je zájem
O systém na výrobu vody je podle Noska velký zájem, a to nejen ve vnitrozemí ale i u moře, kde se voda získává odsolováním z moře nebo oceánu. "Řada vlád začíná odsolování slané vody zakazovat, protože mění poměrně významným způsobem ekosystém. Voda má svoji určitou zdravou slanost, při odsolování se ale sůl vrátí zpět do moře, takže v tom místě je najednou slanost desetkrát, stokrát větší a celý ekosystém se tam ničí," popisuje.
Zájem už podle něj daly najevo zejména Spojené arabské emiráty. Ozvala se i už zmíněná Austrálie, kde firma testovala menší zařízení EWA. Mobilní jednotka zvládne denně vyrobit asi desetkrát méně vody než její větší dvojče, tedy zhruba kolem 30 litrů. Zájemci jsou i v Severní Americe.
"Střední Evropu momentálně neplánujeme. Ale zdůrazňuji momentálně, to je důležité slovo, protože sucho jde i sem nahoru. Takové Španělsko, tam už to atraktivní je a máme tam kontakty. Zrovna tak jsme byli osloveni z Řecka, kde je v některých oblastech poměrně významný nedostatek vody," dodává Nosek.
Evropský fond pro regionální rozvoj
Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR), který podpořil i tento projekt, je jedním z hlavních finančních nástrojů politiky soudržnosti EU. Byl vytvořen v roce 1975, aby pomáhal zmírňovat rozdíly v úrovni rozvoje evropských regionů a zlepšovat životní podmínky v nejvíce znevýhodněných regionech. EFRR věnuje zvláštní pozornost regionům, které jsou závažně a trvale znevýhodněny přírodními nebo demografickými podmínkami.
Zdroj: Evropský parlament
