Analytici bruselského think-tanku Bruegel sestavili tři scénáře, které mohou v Evropě nastat příští zimu v závislosti na tom, jaké množství plynu z Ruska sem poteče. Dosud totiž byla role Ruska v evropském plynovém byznysu klíčová. Například Česko odtamtud kupuje téměř sto procent své spotřeby (přestože technicky pak od ruského Gazpromu pochází jen polovina plynu) a Evropská unie jako celek zhruba 40 procent.
Největšími zásobami zemního plynu na světě disponuje právě zmíněný ruský gigant Gazprom. Ten přitom své dodávky do Evropy začal postupně snižovat už během loňského roku. Situaci popsal minulý měsíc pro Aktuálně.cz analytik think-tanku Bruegel Simone Tagliapietra. "I když Gazprom stále plní své smluvní závazky, jsou jeho dodávky oproti minulosti značně nižší a to zvyšuje cenu plynu," řekl.
V únoru ještě před ruskou invazí na Ukrajinu pak byla západoevropská úložiště o třetinu prázdnější, než jak bývá touto roční dobou zvykem. Gazprom si je totiž v minulosti pronajal a z neznámého důvodu je během léta nedoplnil.
Obavy o nedostatek plynu v následující topné sezoně se pak umocňují po 24. únoru, kdy Rusko napadlo Ukrajinu. Kreml se sice zavázal ve vývozu suroviny pokračovat, protože jde o naprosto klíčovou položku v jeho rozpočtu, Evropská unie přesto více než kdy jindy přemýšlí, jak se ze závislosti na Rusku vyvázat.
V případě, že by plyn letos přestal z Ruska proudit úplně, by se však země EU ocitly ve velkých problémech. Ukazuje to jeden ze tří scénářů think-tanku Bruegel (všechny projekce ukazuje níže přiložený graf), ten nejčernější.
V případě naprostého zastavení dodávek by země Evropské unie musely snížit roční spotřebu o 10 až 15 procent. V tu chvíli by totiž ani rekordně vysoké dodávky z jiných zemí nestačily a zásobníky plynu v Evropě by se vyprázdnily už na přelomu ledna a února 2023.
Evropa by v dalších měsících podle Bruegelu potřebovala snížit poptávku po zemním plynu aspoň o 400 terawatthodin (TWh), což představuje právě zmíněných deset až patnáct procent. Podle odborníků je to možné pomocí série opatření, které ve studii vyjmenovávají a které by mohly omezit poptávku dokonce až o 800 TWh.
Z uvedených "tipů" by nejvíce pomohlo zvýšení výroby uhelných elektráren (poptávku po plynu by to snížilo o 270 TWh), dále omezení spotřeby v průmyslu (170 TWh) a snížení spotřeby obytných a komerčních objektů (130 TWh). Poté doporučují odložení plánovaného odstavení jaderných reaktorů (120 TWh), spalování ropy pro energetické účely (90 TWh), urychlené zavádění tepelných čerpadel (30 TWh) a rychlý rozvoj fotovoltaiky (30 TWh).
Jako druhý scénář Bruegel uvádí, že by Rusko pokračovalo ve snížených dodávkách. Plynovody Nord Stream 1 a Turkstream by stále fungovaly, ale plynovod Jamal ne a tranzit přes Ukrajinu a na Balkán by se zastavil. "Gazprom by vydělával na vysokých cenách a udržel si kontrolu nad dovozem plynu do unijního svazku, zatímco Evropa by dál trpěla kvůli nestabilnímu trhu s plynem," popsali experti tento scénář.
Poslední variantou je obnovení ruského importu do Evropy na předkrizovou úroveň. Zásobníky plynu by se naplnily dostatečným množstvím a ceny plynu by pomalu klesaly zpět k normálu. Vzhledem k současnému vývoji, kdy Rusko vyžaduje za suroviny platbu v rublech a většina států EU na to odmítá přistoupit, se však už tento scénář jeví jako nejméně pravděpodobný.
Zvláštní zmocněnec pro otázky energetické bezpečnosti Václav Bartuška bezprostředně po ruské invazi na Ukrajinu uvedl pro Aktuálně.cz , že by kompletní výpadek dodávek ruského plynu znamenal zavedení regulace, patrně omezení některých výrob. EU by nicméně podle něj situaci zvládla. Bartuška ale mluvil primárně o výhledu na další měsíce, ne směrem k další zimě.
Evropa upíná pozornost k LNG
Podle odborníků by Evropa mohla situaci ustát také díky zkapalněnému zemnímu plynu (LNG), který už nyní tvoří zhruba třetinu importovaného plynu. Evropa má podle Tagliapietry pro dovoz i zpracování LNG sice dostatečnou kapacitu námořních terminálů, na světovém trhu je ho však zatím málo.
V roce 2021 se na světových trzích obchodovalo celkem 5400 TWh zkapalněného plynu, největšími dovozci byly Čína, Japonsko a Jižní Korea. Za hlavní exportéry platí Austrálie, Katar a Spojené státy s tím, že USA budou podle odhadů koncem tohoto roku největším producentem LNG na světě a předstihnou tak Austrálii.
Právě americký prezident Joe Biden garantoval Evropě dodávky 15 miliard metrů krychlových zkapalněného zemního plynu do konce letošního roku. Cílem pro následující roky bude podle nich posílat přes Atlantik přibližně 50 miliard kubíků ročně.
Dalším problémem je však jeho cena. Nízká nabídka vývozců a vysoká poptávka v Evropě vedly k tomu, že se cena zkapalněného plynu loni v prosinci v porovnání se stejným obdobím předloňského roku více než zdvojnásobila. Pokud by tedy Evropa chtěla před příští zimou nakoupit například kolem 700 TWh zkapalněného zemního plynu, aktuálně by zaplatila nejméně 70 miliard eur (1,7 bilionu korun), předloni by to bylo přitom pouze 12 miliard eur (296 miliard korun).
Od Evropy tedy bude nákup LNG vyžadovat velké investice. Jak píší analytici, plyn v Evropě nenakupují státy, ale soukromé plynárenské společnosti. Pro ně je ale skupování zkapalněného zemního plynu za současné vysoké ceny riskantní.
Podle bruselského think-tanku totiž může nastat situace, kdy plynárenské firmy v EU nashromáždí do léta velké množství LNG a Gazprom se poté rozhodne, že objemy plynu do Evropy znovu navýší. "Ceny by dramaticky klesly a všichni, kdo Evropě pomohli připravit se na zvládnutí zimy, by utrpěli obrovské ztráty," upozorňují. Do hry tak musí vstoupit státy EU - buď prostřednictvím společných nákupů plynu, nebo státních garancí cen pro plynárenské společnosti.
Použití LNG vyžaduje také zlepšení infrastruktury. Podle think-tanku je třeba upnout pozornost k tomu, aby LNG mohlo bez problémů putovat do zemí, které primárně berou plyn od Ruska, a jsou tedy závislé na trubkách z východu. Podle Evropské komise má ale každý evropský region aspoň částečné nepřímé napojení na některý z terminálů.
