Především pěstounům je věnováno nové číslo Edice Otvíráme - magazínu o právech dětí a péči o ně, který vydává PubliCon ve spolupráci se sdružením Publicist za podpory Nadace Terezy Maxové dětem (NTMD).
Pěstounství totiž sehraje v chystané reformě péče o ohrožené děti, která počítá s rušením dětských center a domovů, zcela zásadní roli - protože by mělo převzít jejich funkci.
„To, oč se snažíme, je podpořit všechny rozumné kroky, které povedou k lepší péči o ty děti, které nemají to štěstí, že mohou vyrůstat ve vlastní bilogické rodině," píše v editorialu nového čísla, jež nese název Pěstoun jako střed světa bez ústavních zdí, patronka a předsedkyně správní rady NTMD Tereza Maxová.
Jedenáct textů aktuálního vydání magazínu nazírá problematiku pěstounství z nejrůznějších úhlů; poskytuje prostor zastáncům i odpůrcům reformy péče o děti, konfrontuje jejich názory a zároveň čtenáři ponechává prostor na vlastní úsudek. A co v něm najdete?
Jsou děti na prvním místě?
Péče o děti bez rodinného zázemí není soutěž, zní ústřední myšlenka úvodní analýzy, která shrnuje momentální situaci takto:
„Na první pohled se zdá, že ta část české sociální reformy, která má zlepšit systém péče o ohrožené děti, stojí a padá s pěstouny. Podaří se zkvalitnit a profesionalizovat pěstounskou péči? A podaří se to včas? Potíž je v tom, že komunita expertů, neziskových organizací, zaměstnanců ústavů, úředníků a politiků netáhne za jeden provaz. Druhý pohled říká jasně: ti, co se cítí být reformou ohroženi, využívají potenciálního nedostatku pěstounů k odsuzování reformy jako takové. Co to znamená? Reforma stojí a padá nikoli s pěstouny, nýbrž s tím, jestli všem půjde opravdu a především o děti."
Jak neselhat
Metodice výběru nových pěstounů je věnován rozhovor s ředitelem pardubického občanského sdružení Amalthea Davidem Svobodou a vedoucí Centra náhradní rodinné péče téhož sdružení Riou Černou. Právě Amalthea realizovala pilotní projekt náboru a výběru pěstounů, k němuž si know-how přivezla ze zahraničí a upravila ho pro české podmínky. Na jeho základě pak zpracovala metodiku, jež by měla na minimum omezit možnost, že pěstoun v budoucnu selže. „Častý protiargument zní, že je naše metodika příliš drahá. My nevíme, kolik přesně stojí současný systém příprav, ale jedním jsme si jisti: Co se investuje do důkladné přípravy, se velmi dobře vrátí v tom, že péče pěstounů nebude selhávat. A to je v zájmu dítěte," shrnují v rozhovoru svou zkušenost oba zpovídaní.
Neubližujme prarodičům
Konkrétního ustanovení chystané novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí si všímá stanovisko Občanského sdružení Rozum a Cit, jež se náhradní rodinnou péčí trvale zabývá. Uvažovaná změna - totiž že by prarodiče-pěstouni napříště neměli nárok na odměnu pěstouna (kvůli případům jejího zneužívání, jež se vyskytly) - je podle něj chybná. „Jsme upřímně přesvědčeni, že ustanovení, že prarodiče nemají ze zákona nárok na odměnu pěstouna, je diskriminující a povede v mnoha rodinách k velkým obtížím," píše se ve stanovisku sdružení.
Magazín rovněž přináší nezbytné základní informace, jež poslouží všem, kdo se s tématem teprve seznamují. Ve čtrnácti otázkách a odpovědích shrnuje vše, co by měl vědět každý, kdo o pěstounské péči byť jen začíná uvažovat - od její definice až po popis jednotlivých kroků, jež vedou k přijetí dítěte.
Nastiňuje rovněž pět základních problémů ve výkonu pěstounské péče v České republice, jež by mohly bránit jejímu většímu rozvoji, a také přináší přehled odměn pěstounů - srovnání současného stavu s tím uvažovaným, jak by měl vypadat po reformě.
A ještě příběhy
Šedivá je každá teorie, zelený strom života; tahle stará pravda platí pochopitelně i v péči o děti, a ani v tomto vydání magazínu nechybí tři konkrétní příběhy:
O tom, jak pomáhala hledat dětem, které má v pěstounské péči, kořeny vlastní rodiny, píše lékařka a pěstounka Dagmar Zezulová.
Portrétem je představena Zdeňka Brožová, sociální pracovnice, již loni ocenila Nadace Terezy Maxové dětem cenou Zlaté srdce; dětem věnovala celý dosavadní život a chystaná reforma péče o ně se jí vůbec nelíbí.
A je tu i příběh Tomáše Slavaty, špičkového terénního triatlonisty a českého reprezentanta, který se jako pěstoun začal sám starat o své dva synovce - už v jednadvaceti letech...
