Praha - Je to rok, co ekonom Pavel Kohout vydal knihu Úsvit, v níž přednesl vlastní diagnózu vleklé české politické krize.
Spoluzakladatel a šéf finanční skupiny Partners, člen poradního orgánu NERV i konzultačních sborů několika předchozích vlád v Úsvitu předpověděl, že ani příští volby situaci v zemi nezlepší. Chyba je podle něj zakódována ve špatně napsané ústavě a nefunkčním volebním systému.
"Výsledky voleb můj názor potvrdily," říká Kohout v rozhovoru, který v pondělním vydání otiskl deník Insider. "Nepřekvapivě se ukázalo, že povolební situace je složitá, že vytvořit stabilní vládní koalici bude opět obtížné."
Kohout v knize přišel s návrhem nové ústavy, postavené na přímé volbě a odvolatelnosti poslanců, posílení přímé demokracie a oslabení stranického systému. Úsvit nevyvolal mezi politiky ani politology vážnější zájem, nepodnítil větší diskusi. Inspiroval jen Tomia Okamuru, který na některých Kohoutových nápadech postavil politický program svého hnutí Úsvit přímé demokracie.
Aktuálně.cz: V knize Úsvit píšete, že v Evropě přestalo fungovat pověstné kyvadlo, které střídavě přesouvá moc od levice k pravici a naopak. Řada politologů to teď trochu s překvapením konstatuje i u nás. Je rozhodování voličů mezi pravicí a levicí přežitkem?
Pavel Kohout: Kyvadlo pravice-levice nefungovalo pořádně za posledních 50 let v celém západním světě. Potíž je, že u nás ani jinde v Evropě dnes prakticky nevidíte pravicové strany.
Vážně? Co třeba ODS, která na heslu „volte pravici" postavila svou kampaň?
Pravice a levice lze rozlišovat podle jednoduchého kritéria. Levice po vás chce, abyste na daních víc platili, pravice je ochotna vám z vašich peněz víc nechat. Podle tohoto kritéria je ODS pravicová jen verbálně, ve skutečnosti to je oportunistická strana, ochotná odsouhlasit cokoliv, co ji udrží v koalici. Také TOP 09 je z tohoto pohledu levicová, přesněji, klerikálně sociální. Levicová je ČSSD i KDU-ČSL, samozřejmě KSČM, zelení zcela vyhraněně. Vynechal jsem hnutí ANO, to teprve musí ukázat, co je zač. Zatím vypadá spíš pravicově, alespoň z hlediska daní. Jediná jasně pravicová strana u nás jsou Svobodní.
Taky jste jejich voličem. Co Úsvit Tomia Okamury, inspirovaný vaší knihou?
Tomio Okamura klade příliš velký důraz na referendum. To je z hlediska mé knihy spíš druhotná záležitost. Nicméně i referendum má své místo. Nechuť vůči referendům ze strany běžných politiků svědčí o tom, jak neradi by se vzdávali byť i jen části své moci. Referendum ale samo nestačí, je to dobrý doplněk, ale principiální základ je změna volebního systému do Poslanecké sněmovny.
Doporučujete přímou volbu. Kandidáti na poslance by se do voleb hlásili každý sám za sebe, nestáli by na stranických kandidátkách, partaje by tak ztratily velkou část vlivu. Riziko, že se tím snadno dostane k moci populistický diktátor, eliminujete dělením pravomocí mezi státními institucemi. A dále tím, že by voliči mohli zvoleného politika odvolat. Myslíte, že přechod na tak originální model je možný?
Není to nijak originální model. V USA funguje už přes 200 let. Kolik měly Spojené státy za tu dobu vládních krizí? Ani jednu. A to zažily i občanskou válku.
Čistě prakticky - co národ bude chtít, to dostane. V roce 1989 chtěl národ konec reálného socialismu a dostal ho. Bohužel nám pak komunisté napsali ústavu tak, aby zachovali vedoucí roli stran. A pokud jde o riziko diktátora, zde je nebezpečnější poměrný volební systém založený na stranách. Příklady: Německo 1933, Československo 1948.
Svobodní, které volíte, chtějí radikální změny v politickém systému prosadit? Soustředí se hlavně na kritiku evropské integrace. Čím jsou vám blízcí?
Jsou jediná pravicová strana volitelná s čistým svědomím. Ale ani jim plně nedošlo, jaký je problém s politickým systémem. Bude trvat možná dalších dvacet let, než změní svůj program. Mají mentalitu blanických rytířů, kteří se úplně neprobudili. Řada lidí u nich říká, že dělají běh na dlouhou trať. Ale kdo chce běhat dlouhou trať, ať jde do přírody, a ne do politiky.
Jak vnímáte Babišovo hnutí ANO?
Babiš je podnikatel, pragmatický člověk se smyslem pro obchod a realitu, na rozdíl od aparátčíků v tzv. tradičních stranách. Jsem ochoten věřit, že některé jeho podněty by mohly znamenat přínos pro podnikání a ekonomiku. Ale jeho hnutí vzniklo rychle, je otázka, jací lidé do něj vstoupili a jakou mu vtisknou tvář. To ukáže až čas.
Andrej Babiš mimochodem rovněž četl knihu Úsvit. A některá jeho vyjádření z poslední doby evidentně svědčí o tom, že poměrný volební systém rovněž považuje za nestabilní z jeho přirozené podstaty.
Vidíte vůbec nějakou šanci na cestu z politické krize?
Můžeme ještě několik desítek let rýt držkou v zemi, až se dostaneme do bodu, kde si většina lidí uvědomí, že opravdu potřebujeme změnu.
Chcete říct, že Češi při své solidní životní úrovni a slušné míře osobní svobody „ryjí držkou v zemi"?
Ještě ne dostatečně. Na dno se dostaneme, až se politická nestabilita a politické problémy začnou negativně promítat do běžného života. Mimochodem v Praze to už můžete pozorovat. Zhoršuje se kvalita veřejných služeb. Jsou tu stále nějaké problémy s předraženými megalomanskými stavbami. Nebo s menšími, naprosto nesmyslnými stavbami, které k ničemu nejsou a jen stojí peníze. A hodně lidí vám řekne, že už dnes zažívá i skutečný pokles své životní úrovně.
To je ale dané krizí, zvýšenou nezaměstnaností a je to hodně selektivní, ne?
Nejenom. Člověk nemusí strádat jen materiálně, může mít relativně vysoké příjmy, ale když mu systém hází klacky pod nohy, znepříjemňuje život, bere mu čas navíc, tak to postupně naštve. Tvrdím, že nás nečeká rozhodně žádný mejdan.
Takže jaká je podle vás cesta z krize? Z ekonomické, ale hlavně z té politické?
Lidem musí časem dojít, že politický systém, jak byl navržen Jičínským, Pithartem a Rychetským v roce 1992, je fundamentálně špatný. A že celá politická konstrukce se musí udělat nově. Nestačí přemalovat fasádu, když dům má špatné základy.
Vaše návrhy sepsané v Úsvitu politiky moc nezaujaly, inspiroval se jimi jen zmíněný Okamura, a to - jak sám říkáte - je zjednodušil. Vadí vám to?
Mně jde o to, aby se mé myšlenky chopil někdo, kdo ji uskuteční.
Co byste poradil budoucí vládě, která se zatím jen mlhavě rýsuje, kdybyste se stal součástí nějakého budoucího NERVu?
Já se do žádného orgánu typu NERV nederu. Mám dost vlastní práce: teď jsem dopisoval sedmé vydání knihy Investiční strategie pro třetí tisíciletí, vyvíjím počítačovou simulační hru na ekonomické téma, dělám turné po klientských centrech Partners, kde jsem členem investičního a produktového výboru.
Ale kdybych měl vládě radit, tak jí doporučím, ať je spíš pasivní a nedělá zbytečně moc. Ekonomika si teď potřebuje zvyknout na šoky, které utržila za poslední léta, hlavně na ty daňové. Rozhodně by nemělo přijít žádné další zvyšování daní ani zavádění nových daní. Pokud daně upravovat, pak výhradně dolů.
A jinak opravdu žádné další změny v řízení státu?
To neříkám, výraznější aktivita by měla být v oblasti veřejných rozpočtů. Tam to chce důkladnou revizi výdajů: revizi až na úrovni forenzního auditu. Protože se na jedné straně nedostává peněz tam, kde by byly potřeba, na druhou stranu se jimi nehorázně plýtvá.
A pak by to chtělo nový zákon o veřejných zakázkách, protože poslední úpravy z něj udělaly nefunkční monstrum. Vláda do něj sice zapracovala některé změny, které jsme doporučovali v NERVu, ale jen zčásti a nepřesně. Pracovat je třeba i na financování zdravotnictví.
