Pavla Adamcová
21. 6. 2019 8:55
Výhrůžky, časový nátlak, nulová ochota komunikovat. Ne vždy je odchod zaměstnance férovou záležitostí. Někteří zaměstnavatelé se za všech okolností snaží zvýhodnit sami sebe a odcházejícího pracovníka se zbavit co nejrychleji a nejlevněji. Aniž by si to propouštěný uvědomil, často využívají jeho neznalosti a zkouší nekalé praktiky, které jsou již daleko za hranicí jejich práv. Kde leží pomyslná čára, kterou zaměstnavatel v žádném případě nesmí překročit? A pokud tak učiní, jak se spolehlivě bránit?
Přijdete o bonusy!
- Pana Davida, který byl zaměstnancem dopravní společnosti, jeho zaměstnavatel postavil do situace, kdy ho rovněž nutil podepsat dohodu o rozvázání pracovního poměru z vlastního rozhodnutí - tedy bez nároku na odstupné. Kdyby tak neučinil, vyhrožoval mu odebráním osobního ohodnocení, které tvořilo značné přilepšení k jeho základnímu platu.
"Záleží, zda je osobní ohodnocení nárokovou či nenárokovou složkou mzdy," uvažuje Novák. Jestli nenárokovou, příliš možností obrany podle něj neexistuje - lze ale argumentovat například zákazem diskriminace a porušením zásady rovného zacházení.
Diskriminace může podle expertů nastat ve chvíli, kdy pracovník najednou dostane výrazně nižší mzdu oproti kolegům - třeba o 30 procent - a vykonává přitom stejně kvalitní práci. V takové situaci je možné podat podnět i na Státní úřad inspekce práce.
Pokud je osobní ohodnocení nárokovou složkou, na osobní ohodnocení podle Nováka bude mít zaměstnanec právo automaticky poté, co splní podmínky pro vyplacení - to není podmíněno rozhodnutím zaměstnavatele o vyplacení, postačí pouhé splnění podmínek.