Z nevábně vyhlížejících odpadů udělá rychle a efektivně bionaftu. Karel Kolomazník z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně využívá k výrobě paliv lůj, kafilerní tuky, přepálený olej, ale také odpady z koželužen.
Svůj nápad nejprve rozpracoval a vyzkoušel v laboratoři. Později ho otestoval v poloprovozu, který má blízko ke skutečným výrobním podmínkám. Je přesvědčen, že při výrobě ve velkém bude bionafta z odpadů levnější než ta, která se v Česku vyrábí z řepky.
Tato plodina se loni pěstovala asi na 14 procentech českých polí. Největším zpracovatelem řepky olejky v Česku je nyní firma Preol patřící Andreji Babišovi, která měla v roce 2013 rekordní tržby. Zavedené pořádky by se po uvedení Kolomazníkova nápadu do praxe mohly změnit.
Už nyní zlínský tým hledá firmu, která by rozjela výrobu ve velkém. I proto, že v Česku jsou veškeré technologie uzpůsobené hlavně na zpracování řepky, vidí vědci naději na uplatnění spíše v cizině. "V Číně se odpady stávají opravdu závažným problémem," říká profesor Kolomazník s tím, že právě se zástupci čínských a vietnamských byznysmenů několikrát jednali, naposledy minulý týden na čínské ambasádě v Praze.
Zájem však projevila také italská firma Giacomo Patrone z Janova, která zpracovává odpady. A není vyloučeno, že se časem podaří rozjet výrobu biopaliv využívající Kolomazníkovu metodu i v Česku. Za 10 let by na tyhle pohonné hmoty mohlo u nás jezdit až 15 procent aut.
Bionafta se dnes v Česku vyrábí převážně z řepky, ale lze použít také ostatní rostlinné oleje nebo živočišné tuky. Proměna živočišných tuků na bionaftu není sama o sobě novinkou. Tyto sloučeniny glycerinu a mastných kyselin se dnes přetvářejí na bionaftu především za použití alkalických louhů, případně jejich sloučenin. Jenže po této reakci se vcelku komplikovaně odstraňují další příměsi.
Tým Karla Kolomazníka přišel s lepším nápadem - louh nahradil směsí organických látek, které slouží jako katalyzátor. "Do velkého kotle, do bioreaktoru, nalijete metylalkohol, přidáte živočišné odpady a nakonec směs organických látek," popisuje profesor Kolomazník. Přeměna na bionaftu v tomto případě zabere pouhých 10 minut. Naproti tomu, při využití běžných metod trvá i několik hodin. Vzniklé palivo splňovalo všech 27 parametrů, jež pro biopaliva předpisuje norma.
Jak vysoké jsou náklady na tuto technologii? Jak velkou překážkou je toxicita katalyzátoru pro zaměstnance? A kolik bionafty lze vyrobit z jedné tuny živočišných odpadů? Dočtete se v nezkrácené verzi článku v aktuálním vydání týdeníku Ekonom.
Týdeník Ekonom je k dostání na obvyklých místech. Lze si jej přečíst také na internetu, na iPadu a iPhonu, tabletu Samsung a dalších zařízeních se systémem Android.
