Praha - Jaderná elektrárna Temelín bude od konce roku 2009 používat ruské palivo místo amerického. Česká energetická závislost na Rusku se tím prohloubí.
Zatím do Temelína dodává palivo americká společnost Westinghouse. Jenže její palivové články se v temelínských reaktorech deformují a vynucují si častější odstávky. Proč ruský výrobek takové problémy mít nebude?
"Nebudu házet na Westinghouse špínu. Problémy s deformací palivových článků měli v posledním desetiletí všichni výrobci paliva, Američané, Francouzi, a my také," říká upřímně Vladimir Trojanov, zástupce ředitele v ruské korporaci TVEL.
Státní korporace TVEL má 40 000 zaměstnanců a ovládá těžbu uranu v Rusku a jeho zpracování na palivo pro 73 ruských jaderných reaktorů i pro elektrárny ve třinácti dalších zemích světa. Včetně České republiky.
- On line rozhovor s Martinem Romanem
Generální ředitel ČEZ odpovídal na otázky čtenářů Aktuálně.cz
"Mělo to vliv na ekonomiku provozu a vlastně i na bezpečnost jaderné elektrárny," dodává Trojanov.
Prodloužené ozařování
Důvod kroucení palivových článků, jak se ukázalo, byl u všech výrobců stejný. Začali konstruovat palivové kazety tak, aby v reaktoru vydržely co nejdéle.
Původně se reaktor zastavoval jednou za rok, asi na padesát dnů, a obsluha pokaždé vyměnila polovinu paliva. Jedna kazeta tedy zůstala v reaktoru dva roky.
Výrobci palivových článků však do nich začali dávat o něco více obohacené palivo, aby článek vydržel déle. Třeba čtyři roky, takže se při každoroční odstávce vymění jen čtvrtina článků, což je levnější. "V některých elektrárnách zavádíme ekonomicky zajímavý cyklus, při němž se reaktor zastavuje kvůli výměně paliva jen jednou za půldruhého roku, a mění se třetina palivových článků. Totéž už dělají v jaderných elektrárnách v USA," konstatuje Vladimir Trojanov.
Konstrukci nabourávají neutrony
Reaktorem prolétávají uvolněné neutrony, které rozbíjejí atomy uranu v palivu, a umožňují tak výrobu energie. Současně však narážejí také na konstrukci palivového článku.
"Dva roky to materiály palivového článku bez problému vydržely. Ale po delší době začaly ztrácet svoji pevnost," říká doktor Trojanov. Články se pak začaly deformovat. "Vymysleli jsme tedy pevnější stavbu palivového článku a do jeho materiálu jsme přidali složitě legovanou slitinu zirkonia, aby lépe odolávala nárazům neutronů. Svoje postupy, v podstatě obdobné těm našim, vymysleli i Američané a Francouzi."
Šestihran versus čtverec
Reaktory ruského typu, včetně obou reaktorů VVER 1000, které pracují v Temelíně, používají palivové články o šestihranném průřezu. Americký Westinghouse má palivové články o čtvercovém průřezu. Ale když tato společnost v devadesátých letech připravila řídicí systém a palivo pro elektrárnu v Temelíně, musela navázat na rozdělanou ruskou konstrukci. Dodávané palivové články přizpůsobila šestihrannému tvaru.
Poté, co výrobci začali pracovat na úpravě článků, aby vydržely v reaktoru více let, pochopitelně se soustředili na svůj obvyklý design. Rusové na šestihranný, Američané na čtvercový.
Takže při výběrovém řízení na nové palivo pro Temelín mohla společnost TVEL nabídnout "trvanlivější" palivový článek vhodného tvaru. A vyhrála.
Závislost na ropě, plynu, a teď už i uranu
Po závislosti na ruském zemním plynu a vlastně i na ropě se tak prohlubuje i závislost české ekonomiky na jaderném palivu z Ruska, které se používá v Dukovanech a nyní začne i v Temelíně. To ovšem působí dost tísnivě...
"Jsme obchodníci, a pro ně je bezpodmínečné plnění smluvních závazků prvořadé," ujišťuje Trojanov. A na námitku, že TVEL není soukromá nýbrž státní společnost, takže si nemusí počínat čistě podle obchodní logiky, tvrdí: "Přesné plnění mezinárodních závazků je i naše státní politika."
Jednoznačně odmítá, že by Rusko mohlo zastavit dodávky jaderného paliva, jako se to stalo se zemním plynem loni kvůli sporům s Ukrajinou a začátkem roku s Běloruskem.
"Ukrajina kradla plyn a muselo se to řešit," říká natvrdo. "Ale uran přepravujeme letecky, u něj nic takového nehrozí."
Smlouvy na dodávky uranu do Česka vyprší v roce 2018. "Pak bude další vývoj záviset na tom, jak budou obě strany spokojeny," komentuje Trojanov.
Těžbu uranu zvýšíme
Zarážejícím faktem je, že Rusko těží míň uranu, než spotřebovává a vyváží. Dobývá asi 3200 tun ročně, ale na výrobu jaderného paliva spotřebuje každý rok 9000 tun. Rozdíl zatím pokrývá ze zásob.
"Nezapomeňte, že uran získáváme také z Ukrajiny, máme společné podniky s Kazachstánem. Nejde tedy jenom o těžbu přímo v naší zemi. Ale během patnácti let by v Rusku měla být těžba čtyřikrát až pětkrát vyšší než teď," ubezpečuje Vladimir Trojanov.
K prosakujícím zprávám, že Rusko má zájem obnovit těžbu uranu v Česku, jen opatrně poznamenává: "Pokud od vás přijdou takové nabídky, jistě je přijmeme vstřícně."
Ekologický problém? A jaký?
Zaskočí jej námitka, že tři desetiletí těžby českého uranu na Českolipsku po sobě zanechaly těžkou ekologickou zátěž.
"Jakou, prosím vás?" ptá se.
Soustředěně vyslechne vysvětlení, které pochopitelně musí znát, že totiž uranová ruda se v podzemí rozpouštěla v kyselině sírové, aby ji bylo možné odčerpat na povrch. V podzemí zůstaly chemické látky, které stále ohrožují největší zásoby pitné vody v republice. Obnova území potrvá podle plánů do roku 2040.
"Nu, za vše se musí nějak platit a cena musí být přijatelná pro obyvatelstvo. Můžeme se rozhodnout netěžit uran v místech s hustým osídlením. Třeba jej nakonec budeme získávat na Sibiři za polárním kruhem, nebo v Austrálii, kde to obyvatelstvu překážet nebude."
Uran na padesát let. A pak?
Zdá se však, že Vladimir Trojanov spíše předpokládá, že při stoupající ceně uranu se jej vyplatí těžit všude, kde bude dostupný. Podle něj zásoby této suroviny světu vystačí na padesát let.
Mezitím se podle jeho přesvědčení bude dnešní vyhořelé palivo z jaderných reaktorů stále častěji přepracovávat a využívat v nových typech jaderných reaktorů, na jejichž vývoji vědci v jaderných zemích světa pracují.
"Je to vlastně otázka ceny: teď chceme levnou energii z uranu. Až nebude k dispozici, přejdeme plně na využívání vyhořelého paliva, v němž je stále spousta štěpného materiálu. Bude to vyžadovat postupy o něco dražší, technicky složitější, ale zvládnutelné," tvrdí s technokratickým optimismem.
Poslední statistika Světové energetické agentury vypočítává, že mezi rokem 1973 a rokem 2004 vzrostla spotřeba energie ve světě téměř na dvojnásobek. Podíl jaderné energetiky se za tu dobu zvýšil z 0,9 na 6,5 procenta. Úměrně tomu vzrostl zájem o uran.
V Česku vyrábějí Dukovany a Temelín dokonce přes 40 procent elektřiny. Ty budou už brzy záviset jen a pouze na uranu od ruské státní společnosti TVEL.
