Brno - Stát bude platit za to, že jeho úředníci jsou příliš pomalí.

Vyplývá to z nového rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ten v případu muže, jemuž Česká správa sociálního zabezpečení spadající pod ministerstvo práce a sociálních věcí čtyři roky vyřizovala žádost o zvláštní příplatek k důchodu určený pro členy protifašistického odboje, rozhodl, že stát musí odškodnění za pomalou práci vyplatit.

Podle soudců stačí, aby úředníci překročili o několik dní lhůtu, kterou mají na rozhodnutí o žádostech lidí o vyřízení důchodů, mateřské či jiných sociálních dávek, a státní kasu to může připravit o desítky tisíc korun.

Věděli, nerozhodli

Pozdní placení peněz od státu není přitom neobvyklé, například v roce 2009 stát celý rok nedokázal vyplácet včas mateřskou a nemocenskou, zpoždění ve vyplácení peněz dosáhlo i řady měsíců.

Nejvyšší soud dostal na stůl případ muže-důchodce, který uplatnil nárok na příspěvek pro lidi zapojené do protifašistického odboje už v roce 2004.

A roztočil tak čtyřletý kolotoč několika rozhodnutí, ve kterých mu peníze Česká správa sociálního zabezpečení nejprve nepřiznala, po odvolání přiznala a nakonec v roce 2007 138 tisíc korun vyplatila. A to ještě s početní chybou, po čtyřech měsících musela správa doplatit ještě dalších 18 korun.

Muž, který o peníze žádal, se ale s tak dlouhým vyřizováním žádosti nespokojil a zažaloval stát o 60 tisíc korun jako odškodnění za pomalou práci úředníků.

Městský soud v Praze sice rozhodl, že sociální správa spadající pod ministerstvo práce a sociálních věcí nedodržela lhůty pro vyřízení žádosti a pracovala pomalu, ale celkově kvůli různým odvoláním překročila lhůty o 35 dnů. A omluva musí stačit, peníze muž dostat neměl.

Omluva přece nestačí

"Takovýto průtah však nelze považovat za nepřiměřený, a tudíž jako přiměřené zadostiučinění postačí samotné konstatování porušení práva," rozhodli soudci.

Muž se obrátil na Nejvyšší soud. Podle něj by nemělo být tolerováno to, že rozhodnutí, které měl úřad vydat za 30 dnů, vydala správa až po třech letech a čtyřech měsících.  "Kladu si otázku, zda jde tak dlouhou délku řízení omluvit," uvedl muž v dovolání.

Podle senátu Nejvyššího soudu vedeného soudcem Františkem Ištvánkem je jasné, že sociální správa dvakrát překročila stanovenou lhůtu a vydala tři vadná rozhodnutí. A celou kauzu navíc prodloužila tím, že nerespektovala nález Ústavního soudu v podobné kauze, přestože o něm jednoznačně věděla.

"V celkovém součtu tak Česká správa sociálního zabezpečení svým vadným postupem přispěla k celkové délce čtyřletého řízení bezmála třemi roky," uvedli soudci s tím, že takový postup není možné tolerovat a soudy musí rozhodnout celý spor znovu. Verdikt, že muž nemá dostat odškodnění, je podle Nejvyššího soudu nesprávný.

Nejste invalidní, tvrdili úředníci navzdory lékařům

Nejde o jediný nový verdikt, který ulehčí státní pokladně při posuzování důchodových nároků lidí.

Veřejný ochránce práv totiž ukončil šetření případu, v němž si orgány správy sociálního zabezpečení nevyžádaly všechny nezbytné lékařské zprávy o zdravotním stavu stěžovatelky a opakovaně jí nepřiznaly invalidní důchod.

Po zásahu ochránce došlo k novému posouzení, při němž si posudková lékařka vyžádala zdravotnickou dokumentaci a zohlednila závěry lékařských zpráv.

Na základě nového posudku stanovila Česká správa sociálního zabezpečení vznik invalidity již k roku 1989, kdy stěžovatelka o invalidní důchod žádala poprvé. Stěžovatelce je tak přiznán nejen pravidelný měsíční invalidní důchod, ale rovněž jí bude zpětně vyplaceno více než 400 000 korun jako doplatek od roku 2006.