Praha - "Je třeba nazývat věci pravými jmény: tahle skupina je na našem trhu práce diskriminovaná," tvrdí Jaroslava Rezlerová, generální ředitelka personální agentury Manpower a viceprezidentka Asociace poskytovatelů personálních služeb.
Řeč je o lidech ve věku nad padesát let.
Z výpočtů, které provedl online deník Aktuálně.cz na základě veřejně dostupných statistik ministerstva práce a sociálních věcí, vyplývá, že podíl této věkové skupiny na celkovém balíku nezaměstnaných se od roku 1999 zdvojnásobil (viz graf).
Nic na tom nezměnila ani nedávná konjunktura, která přinesla nouzi o zaměstnance a tím nakrátko i nový zájem o věkovou skupinu "50+".
Časy rekordní zaměstnanosti spíš jen zpomalily křivku prozrazující znepokojivý fakt: z pracovního trhu je systematicky vytěsňována věková skupina, která bude za pár desítek let tvořit polovinu populace.
To může v budoucnu ohrozit prosperitu země a životní úroveň lidí. "Za nějakých 25 let budeme mít problém," shrnuje věc Rezlerová. "A nikdo, státní instituce ani společnost jako taková si to neuvědomuje," dodává.
Až třetina všech nezaměstnaných je "50+"
Při současném propouštění diskriminace neplatí. Rozdíly mezi věkovými skupinami se podle lidí z terénu nedělají. Při nabírání nových lidí, které dříve nebo později zase přijde, je ale zaměstnavatelé nejspíš dělat budou. Stejně jako je dělali dosud.
Čísla mluví jasně. Zatímco v roce 1999 lidé nad padesát let tvořili 14 % všech nezaměstnaných, v letošním druhém kvartálu to bylo 28 %, vloni touto dobou dokonce 32 %. A mnohde to bylo ještě víc, například ve Zlínském kraji rovná třetina.
"Zaměstnavatel má před sebou mladého člověka a představuje si, že u něj bude pracovat bůhvíjak dlouho. U staršího ale tu perspektivu nevidí," potvrzuje vžitý názor zaměstnavatelů Miriam Majdyšová ze zlínského úřadu práce.
Podle ní tak věk doplácí na stejnou "vadu" jako ostatní příčiny diskriminace: na rozdíl od skutečných schopností je snadno identifikovatelný.
Podle Rezlerové jsou přitom zaměstnavatelé sami proti sobě. "Ti lidé, kteří dnes na pracovním trhu stárnou, už nejsou 'ze starého režimu', kteří nemají snahu se něco učit. Jsme dvacet let po Listopadu. Dnes mají padesát lidé, kterým tehdy bylo třicet," upozorňuje.
Starší lidé bez práce? Neudržitelný luxus
Firmy tak často dobrovolně a nevědomky odhazují velký potenciál. "Kde není zkušenost a nadhled lidí ze starší generace, tam něco významného chybí. Mnohem efektivnější jsou totiž smíšené týmy, to je dokázáno mnoha světovými výzkumy," dodává.
Nechat ležet ladem tolik pracovních zkušeností je luxus, který si dlouhodobě nemůže dovolit ani samotné Česko.
Zatímco dnes v Evropské unii na jednoho důchodce pracují čtyři lidé v produktivním věku, roku 2060 to budou jen dva. Hranice, která dělí populaci na dvě stejně početné poloviny, se tou dobou posune ze 40 let věku na bezmála 48 let. Počet lidí nad 80 let se skoro ztrojnásobí.
Alespoň podle dvousetstránkové zprávy The 2009 Ageing Report, kterou Evropská komise v květnu použila jako argument, když tlačila na členské země Unie, aby dokončily reformy svých důchodových systémů.
Stárnutí populace přispěje podle této studie ke zpomalení růstu HDP v celé EU. "Nové členské státy vykáží ještě prudší pokles," jmenuje zpráva kvůli nízké porodnosti výslovně i Česko.
Patnáct let na podpoře, dvacet let v důchodu
Způsobem, jak i za tohoto demografického vývoje v zachovat prosperitu země, je podle viceprezidentky Rezlerové kromě reforem důchodů také rozvoj alternativních a menších pracovních úvazků pro starší lidi.
Starší lidé si v nich mohou více organizovat život po svém, jak si zaslouží, být při tom užiteční ostatním a zároveň nezatěžovat sociální systém státu. V Česku do něj ale dnes zhusta padají už kolem padesátky a závislí jsou na něm i několik desítek let.
"Zatímco se v některých vyspělých zemích západní Evropy tyhle otázky řeší, u nás se pořád tváříme, že se nic neděje," upozorňuje Rezlerová. "Starších lidí schopných a ochotných fyzicky i duševně pracovat bude přitom přibývat," tvrdí.
Například v anglických supermarketech pro kutily B&Q vám běžně ochotně radí nebo pomáhají se zbožím do tašek i velmi staří lidé. Český pracovní trh naopak podle statistik stále více odmítá zaměstnávat i ty v produktivním věku.
"Stát v tomhle zaměstnavateli moc nepomáhá," hájí však firmy Rezlerová. "Pružný pracovní úvazek je dnes pro zaměstnavatele nesmírně drahá záležitost, pracovněprávní legislativa mu takřka žádnou flexibilitu neumožňuje. Zaměstnavatele tak nic nemotivuje, aby se tím vůbec nějak zabývali. Ten zákon je ušitý takhle a nedává žádnou alternativu," uzavírá.
Výzkum: Tahle země není pro staré
Že s českým trhem práce není něco v pořádku, si roku 2005 všimla i studie s názvem Ageismus od Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, jehož zřizovatelem je stejnojmenné ministerstvo.
"Koncept ageismu (věkové diskriminace, pozn. aut.) nebyl na rozdíl například od rasismu obecně odmítnut jako nemorální a nehumánní a jeho projevy tak nejsou potlačovány jako společensky nevhodné," píší autoři zprávy, podle nichž se diskriminace nejvíc projevuje právě na pracovním trhu.
Spolu s "politickou laxností" je už samo ignorování této diskriminace "důkazem její zvyšující se problematičnosti".
"Je tedy česká společnost ageistická?" ptají se autoři studie. "Zdá se, že ano," zní jejich odpověď.
