Praha - Hygienické zázemí a vybavenost českých domácností je na velice slušné úrovni. Kupříkladu bytů bez tekoucí teplé vody je u nás pouze pět procent. A jen zhruba dvacet procent bytů topí jiným způsobem než centrálním vytápěním. Ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi jsme v tomto ohledu na průměrné až lepší úrovni. O poznání hůře jsou na tom třeba v pobaltských zemích či v Rumunsku.
Vyplývá to z analýzy vlastních dat i evropských statistik projektu "Housing Statistics in the European Union", které zpracovali analytici společnosti FINEP. Ti se přitom ve své analýze zabývali všemi typy bytů v bytovém fondu České republiky, a to bez rozdílu jejich stáří.
Kohoutek s teplou vodou jako samozřejmost? Ne všude
Podle zjištění společnosti FINEP jsme tedy na tom v České republice s dostupností teplé vody, vany nebo sprchového koutu v porovnání s ostatními členskými státy Evropské unie na průměrné úrovni.
„Z porovnání je patrný dopad omezenější technologické dostupnosti bytového fondu v zemích bývalého Sovětského svazu. V západních státech je dostupnost téměř stoprocentní," komentuje výsledky průzkumu generální ředitel FINEP Tomáš Pardubický.
Nízký podíl bytů s tekoucí teplou vodou vykazovaly podle Tomáše Pardubického byty zejména v Estonsku, v Litvě, v Lotyšsku a v Rumunsku. Naopak nejlépe jsou na tom domácnosti v Rakousku, v Itálii a ve Finsku.
„Z hlediska podílu bytů vybavených tekoucí teplou vodou jsou země bývalého socialistického bloku tedy opět na chvostu žebříčku, nicméně Česká republika (podobně jako Maďarsko a Slovensko) nijak výrazně nezaostávala za ostatními vyspělými zeměmi," dodává Tomáš Pardubický.
A podobné to je i s vybavením koupelen. Bytů, kterým by chyběla vana nebo sprchový kout, je u nás rovněž relativně málo. Takové vybavení nemá asi 4,5 procenta tuzemských domácností.
„Situaci s omezeným přístupem sociálního zařízení v českých bytech sledujeme především v oblastech, kde jsou obecně horší sociální podmínky života. Jde především o lokality, ve kterých žijí nepřizpůsobiví lidé nebo obyvatelstvo s nižšími příjmy, které si prostě nemůže lepší podmínky dovolit," popisuje Tomáš Pardubický a dále dodává: „Zcela odlišné zdůvodnění je pak u druhé skupiny bytů, především postavených v první polovině minulého století. Absence sociálního zařízení je dána tehdejší architekturou domů."
Často se tak traduje, že se tato čísla týkají především sociálně slabých rodin. Nemusí tomu ale tak být vždy, jak naznačuje Pardubický. Ještě do nedávna i v centru Prahy například existovaly domy z poloviny 19. století a starší, které sice měly přivedenou studenou vodu do bytů, ale už tam nemívaly koupelny a toalety. A teplá voda byla také jen v některých z těchto domácností. Zpravidla tam, kde si obyvatelé bytů, byť v nájmu, pořídili kotel či karmu na své náklady. V průběhu let se sice i v takovýchto bytech začaly objevovat koupelny, většinou ale načerno, tedy bez oficiálního povolení.
Tento stav vyplýval z minulosti, především před začátkem 20. století, kdy se byty ještě stavěly bez těchto místností. Toalety tak obvykle bývaly v takovýchto domech na chodbách či pavlačích, a to společné pro několik bytových jednotek.
Podobná situace stále ovšem přetrvává i v některých evropských metropolích, kde je bydlení, obzvláště v centru, velice drahé. Znají to třeba Pařížané, kteří u některých vysloveně „minibytů" mají na chodbě společné nejen toalety, ale i koupelny.
Při srovnání vybavenosti vanou nebo sprchovým koutem se tak Česká republika podle analytiků FINEP nachází někde ve středu srovnávaných evropských států. Země bývalého socialistického bloku zaostávají z hlediska tohoto ukazatele za ostatními uvedenými zeměmi s výjimkou Portugalska a Irska.
Chybějící centrální vytápění neznamená vždy zimu
Bytů, které nemají centrální vytápění, je i v Česku ale podstatně více, a to přes 18 procent. Počítají se ovšem do toho i domácnosti, které využívají jiné způsoby vytápění, jako například tepelná čerpadla, elektrické zdroje nebo tuhá paliva.
„Podíl bytů s centrálním vytápěním je v zemích střední a východní Evropy v porovnání s ostatními zeměmi relativně vysoký, tedy snad s výjimkou Lotyšska, Estonska, Maďarska a Rumunska," konstatuje Pardubický. Hůře jsou na tom podle něj z hlediska sledovaného ukazatele logicky země jižní Evropy (Kypr, Portugalsko, Malta, Řecko, Španělsko), ale i Irsko či Lucembursko. V jižní Evropě ale vzhledem ke klimatu nebývá až tak běžné, aby všechny byty byly vybavené vytápěním.
„Postavení České republiky v úrovni sociálního zázemí tak může vypadat lépe především ve srovnání s jižními státy Evropy. A je to logické. Zde jsou zcela odlišné povětrnostní podmínky - jde o země, kde je větší část roku teplo. A v takových podmínkách jsou potřeby mnohem odlišné oproti oblastem se čtyřmi ročními obdobími," dodává Tomáš Pardubický.
