Pro vědce z Fraunhoferova institutu pro výrobní technologii a pokročilé materiály je jejich Powerpaste způsobem, jak vodík přenést bez nutnosti ho stlačovat. Hlavní součástí pasty je hořčíkový hydrid v tuhém skupenství. Ten vědci vyrábí tak, že při tlaku pěti až šesti atmosfér a teplotě 350 stupňů Celsia slučují hořčíkový prášek (hořčík je čtvrtý nejčastější prvek na Zemi) s vodíkem. Finální produkt pak tvoří ještě ester a sůl blíže neurčeného kovu.
"V Powerpaste dokážeme chemicky uložit vodík za pokojové teploty při běžném atmosférickém tlaku. V případě potřeby ho pak dokážeme snadno uvolnit," vysvětluje výzkumník Marcus Vogt. Pasta se přitom začne rozkládat až při 250 stupních Celsia, takže zůstává stabilní i na přímém slunci.
Představa vědců je taková, že by se Powerpaste prodávala třeba na čerpacích stanicích v kapslích, nádobách nebo by ji vydával přímo stojan. Jako tekutina je ostatně čerpatelná.
Ve vozidle by se pak pomocí pístu vytlačila do komory, kde by se smísila s vodou z další nádrže. Elektronika má vodu i pastu dávkovat tak, aby vždy v aktuálně potřebném množství vznikl čistý plynný vodík, který by v palivovém článku vyrobil elektrickou energii, a nejedovatý hydroxid hořečnatý, jenž se běžně používá třeba jako projímadlo nebo v lécích proti pálení žáhy.
Výhoda pasty však nespočívá jen ve snadné skladovatelnosti, snadném převozu i prodeji. Z deseti kilo Powerpaste vznikne kilo vodíku a to znamená, že v jednom kile pasty je 1600 Wh energie, v jednom litru 1900 Wh. To není jen desetkrát více než u lithiových baterií v elektromobilech, ale podle vědců i takřka dvojnásobek srovnatelné hodnoty benzinu.
Fraunhoferův institut v současné době staví pilotní závod na výrobu Powerpaste, v provozu by měl být ještě letos a nabídnout výrobní kapacitu čtyř tun hořčíkové pasty ročně. Ta by se pak dala použít nejen k provozu elektrických skútrů, malých aut, ale i dronů a sloužit jako zásobárna elektrické energie v místech, kde není k dispozici rozvodná síť.
