Jedenáct let práce, dvanáct sborníků mapujících komunistickou diktaturu. Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu včera zveřejnil svou novou publikaci. Jenže to ještě neznamená, že cesta k rozkrytí všech komunistických zločinů je otevřená.
Nový sborník Securitas imperii se snaží mapovat Státní bezpečnost především ze zachovaných archivních dokumentů. Řada historiků ovšem úroveň sborníků kritizuje.
"Jsou to částečně vyhozené státní peníze. Kdybych některé texty přinesl do odborného periodika, tak by nemohly projít," říká například Petr Koura z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd.
Úroveň některých čísel sborníku zpochybňuje také historik Petr Blažek ze stejného pracoviště: "Autoři většiny textů vycházejí takřka výhradně z archivních pramenů StB, aniž by je konfrontovali s odbornou literaturou či svědectvím pamětníků."
Tiskový mluvčí ÚDV Jan Srb ovšem problém v kvalitě studií nevidí. "Hodnocení bych nechal historikům. Občas vyjdou k našim sborníkům recenze. Opisování materiálů byla otázka druhé poloviny devadesátých let. Úřad přetiskoval svodky StB a jiné archiválie ministerstva vnitra," hájí sborník Srb.
- Podrobnosti o historii a práci ÚDV čtěte ZDE.
ÚDV má mimo jiné dokumentovat zločiny komunistického režimu. Podle historiků ale úřad na tuhle práci nestačí.
"Stačí se podívat na slovenský Ústav pamäti národa. Jeho pracovníci vydali seznam příslušníků StB k roku 1989. Nyní také zveřejnili osoby, které arizovaly židovský majetek za druhé světové války," říká badatel Radek Schovánek, který ve slovenském ústavu pracuje.
Obtížná témata?
ÚDV se podle něj podobným tématům vyhýbá. Narozdíl od obdobných institucí v zahraničí navíc není správcem archivních fondů a nepracuje na rekonstrukci zničených dokumentů.
Podle nového archivního zákona jsou sice přístupné veškeré dokumenty StB, přesto stále neexistuje kompletní "oficiální" seznam pracovníků někdejší tajné policie. Archivářů je podle Schovánka málo a proces zpřístupňování je v České republice zdlouhavý.
Mluvčí Srb však tvrdí, že zveřejnění tohoto seznamu je věc archivní a spisové služby a také zákonodárců: "Něco bude možné zveřejňovat, až poslanci schválí speciální zákon." Na otázku, zda bude v této věci ÚDV podnikat vlastní iniciativu, nenašel odpověď.
- Rozhovor s Janem Srbem o práci ÚDV najdete ZDE.
ÚDV má také odhalovat a stíhat trestné činy v období 1948 - 1989. S trestem zatím odešly od soudu skoro čtyři desítky lidí, od řadových pohraničníků, referentů StB, přes krajské velitele StB, až po členy Ústředního výboru strany, bývalé náměstky ministrů či prokuratury.
"Poptávka je už uspokojena. Kauz je podstatně méně," komentuje stav mluvčí Jan Srb. Většina zločinů je po roce 1989 v současné době už promlčena.
Paměť národa
Historikové však ani tady ÚDV nešetří. "V úřadu pracuje asi sto lidí. To znamená, že na jeden vyřešený případ vycházejí přibližně dva lidé, kteří se jím po řadu let zabývali," vypočítal Radek Schovánek.
V podobné instituci na Slovensku přitom pracuje o čtvrtinu méně lidí, nadto však například provádí lustrace a spravuje archiv, který zpřístupňuje badatelům.
Řešení vidí historikové ve vytvoření Ústavu paměti národa, který by podle polského či slovenského vzoru shromáždil dokumenty bývalé Státní bezpečnosti a vojenské rozvědky pod jednu střechu.
Část dokumentů má v tuto chvíli civilní rozvědka, ministerstva vnitra, obrany a spravedlnosti a další instituce roztroušené po republice. Podle mluvčího ÚDV Jana Srba však sjednotit archivy není potřeba.#reklama
Badatel Radek Schovánek s tím nesouhlasí: "Je rozdíl, když si můžete některé informace zjistit rychle na počítači nebo v kartotéce, než když o ně několik měsíců složitě a často neúspěšně žádáte různé instituce."
Podobná instituce v tuto chvíli funguje už v Maďarsku, Německu, Polsku, Rumunsku nebo na Slovensku. Návrh zákona o Ústavu národní paměti, který připravilo sedmnáct senátorů, bude za několik týdnů projednávat Sněmovna.
- Odkazy k tématu jsou ZDE.
