Text je součástí společného projektu Aktuálně.cz a Nadace České spořitelny, Chytré Česko.
Na to, že jsou letní prázdniny, je v budově Středního odborného učiliště kadeřnického na Karlínském náměstí v Praze nebývale živo. Sídlí tu jazyková škola, která funguje i v červenci a srpnu, ale především zde působí Edukační laboratoř, jež pořádá letní školu pro učitele.
Takzvaný EduLab se věnuje dalšímu vzdělávání pedagogů a kromě toho inovacím ve školství. Vydává odborné publikace a snaží se do českých škol rozšířit formativní hodnocení žáků.
To nespočívá ve strohém známkování, ale v průběžné zpětné vazbě, kterou žáci od učitele dostávají. Děti nad sebou "nemají bič", neučí se pro dobré známky. Pedagog spíš nabízí vodítko k tomu, jak se mohou zlepšit v učení, na co si mají dát pozor a kde by měly přidat.
V karlínské třídě sleduje lektorku EduLabu 15 učitelek a dva učitelé, což zhruba odpovídá genderovému zastoupení tohoto povolání v tuzemských školách. Je evidentní, že frekventanti kurzu patří za katedru, a nikoliv do lavic - na dlouhé vysedávání, které musí o školním roce strpět jejich žáci, nejsou zvyklí. A tak někteří během semináře chodí či aspoň stojí.
Boření stereotypů
Letní škola EduLabu je jednou z mnoha, které vyvracejí zažité stereotypy. Mnozí rodiče si myslí, že pedagogové se nepředřou a pouze si odučí své hodiny. Přitom učitelé tráví dlouhý čas ve sborovnách, kabinetech i doma při opravování písemek a úkolů nebo nad přípravami vyučování.
Téměř dvouměsíční "dovolená", kterou o letních prázdninách učitelům hodně lidí závidí, je vykoupena tím, že si nemohou vybrat delší volno během školního roku.
A kromě toho někteří pedagogové nezahálí ani o prázdninách a "usedají do lavic" letních škol. Kurzy, na kterých se seznamují s novými trendy ve výuce, se většinou podobají příměstským táborům či školám v přírodě. V tom je letní škola EduLabu pořádaná v Praze spíš "velkoměstskou" výjimkou.
Na letní školy, které obvykle trvají tři až pět dnů, nikdo učitele "nenahnal". Přijíždějí dobrovolně v srpnu, kdy už si během prvního měsíce prázdnin stihli odpočinout od pracovního zápřahu. Na všechno je tu v uvolněné atmosféře dost času, a tak debaty o výuce mnohdy pokračují dlouho do noci - při posezení na zahradě, na louce či u táboráku.
Především ale letní školy nenabízejí suchopárné přednášky, spíš příležitost zažít modelové situace, pokusy či názorná cvičení, při nichž si pedagogové vyzkoušejí, jak mohou svou výuku oživit - aby nenudila, dávala dětem smysl a odpovídala požadavkům 21. století.
Máme vyprodáno
"Vždy mě velmi těší nadšení a neutuchající elán účastníků kempu, učitelů, kteří by mohli čerpat zaslouženou dovolenou po celoroční namáhavé práci s dětmi. Přesto s námi jedou na letní školu a doplňují si znalosti z oboru. Z jejich zápalu pro výuku čerpám energii a také další nápady," neskrývá nadšení Kateřina Sobotková ze Střediska společných činností Akademie věd ČR, které od roku 2013 každý srpen pořádá Letní vědecký kemp - už poněkolikáté v Jindřiši u Jindřichova Hradce.
Tato škola v přírodě je určená pedagogům exaktních předmětů na základních a středních školách. Náklady za ně hradí pořadatel s přispěním ministerstva školství. To ale neplatí pro všechny letní kurzy: pobyt pedagogů někdy platí jejich škola, jindy si výdaje hradí učitelé sami.
S financováním pobytu učitelů na letních školách je to ale různé, někdy ho hradí organizátor s přispěním MŠMT, někdy škola, jindy je úhrada přímo na učiteli.
Letní vědecký kemp přijímá na každý kurz jen 12 učitelů, aby si všichni mohli pokusy vyzkoušet. "Ještě ten den, co spustíme nabídku, máme plno," potvrzuje koordinátorka akce Zuzana Všetečková. A vědecký kemp není výjimkou. Většina letních škol je zaplněná a další zájemce musí odmítat. Poptávka převažuje nad nabídkou.
A tak letních škol každý rok přibývá. V srpnu se například uskutečnil první ročník kurzu Léto s matematikou, určeného pro učitele ze druhého stupně základních škol. Zaměřený byl na didaktiku a formativní hodnocení v matematice. Učitelé se v Malšicích u Tábora dozvěděli, jak mohou propojit matematiku s inovativními didaktickými metodami, iniciovat žáky pomocí her a jak v nich rozvíjet smysl pro matematiku.
O prázdninách také zahájila letní škola pro finalisty soutěž Global Teacher Prize CZ, která oceňuje inspirativní pedagogy. "Nechceme jen každoročně pogratulovat několika učitelům, chceme, aby se seznámili a navázali spolupráci," říká k prvnímu ročníku školy pro finalisty koordinátorka Global Teacher Prize CZ Hana Matoušů. "A to už se letos stalo, čtyři učitelky, každá z jiného regionu, se domluvily na společném enviromentálním projektu, při kterém bude hrát roli, že na každém místě jsou jiné klimatické podmínky."
Avšak ani letní školy nepředstavují všemocné řešení, jak inovovat výuku dětí. Pasivní či příliš konzervativní pedagogové se kurzům vyhýbají. Ti první nechápou, proč by si měli kazit letní dovolenou nějakým školením a ve svém volnu se zabývat prací, které si užijí přes školní rok dost, ti konzervativní zase nejsou otevření inspirativním nápadům.
"Pasivního učitele nabídka letní školy nezaujme, ale kdyby byla jeho účast vynucena například vedením jeho školy, stejně to nebude přínosné ani pro něho, ani pro nás," říká k tomu Květa Sulková, vedoucí metodička Edukační laboratoře, v níž některé kurzy vedla.
Letní školy proto často zdokonalují už i tak kvalitní učitele. Podchytit ty méně motivované či vyhořelé bývá obtížnější a podle koordinátorky Letního vědeckého kempu Zuzany Všetečkové je to výzva pro budoucnost.
"Ale některé naše účastnice po návratu do své školy vyprávějí o letním kempu s takovým nadšením, že často nalákají i méně aktivní kolegy. Ti většinou dají na osobní doporučení než na nějaký náš letáček nebo e-mail," vysvětluje koordinátorka.
Květa Sulková upozorňuje i na další slabinu: pedagogové si kurz iniciativně najdou, absolvují ho ve svém volnu, naučí se na něm nějakou novou přínosnou metodu, ale s touto inovací pak nezřídka narazí u ředitele své školy, protože není změně nakloněn. "Ovšem někdy je to naopak a na naše kurzy dorazí i vedení školy, aby mohlo svým zaměstnancům se zaváděním inovací pomoci," dodává.
Sejmi kočce otisk prstu
Možná by nebylo špatné, kdyby do penzionu v Jindřiši vybudovaném z někdejší staré školy, mohli nahlédnout žáci učitelek a jednoho zástupce ředitele, kteří sem na Letní vědecký kemp přijeli. Děti by zjistily, že také učitelé ztropí o přestávkách pořádný hluk, smějí se na celé kolo, na hodinu je musí lektorka nahánět, protože se venku zapovídali, a během hodiny občas dostávají poťouchlé nápady. Třeba zda by nešlo sejmout kočce otisky prstů. Nešlo.
Monika Klusáčková a Magdalena Zlámalová jsou kolegyně z Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského na Akademii věd. Kromě vlastní oborné práce se věnují popularizaci vědy. Jejich ústav ročně realizuje desítky programů pro žáky a pedagogy, ale také pro další zájemce o přírodní vědy.
V Jindřiši právě seznamují pedagogy se základy forenzní chemie, která se používá při dokazování trestných činů. "Tohle odvětví většinou děti velmi baví. Pokusy se dají vést přes zajímavé příběhy plné zločinců, kriminalistů a detektivů," líčí Magdalena Zlámalová, jak mohou účastníci kurzu přenést znalosti do svých vyučovacích hodin.
Jako první je na řadě daktyloskopie, tedy metoda odebírání a zobrazování otisků prstů. Pedagogové se nejprve učí vytvořit na papíře otisky vlastních prstů pomocí polštářku napuštěného černou barvou a poznat základní tvary kožních papilárních linií. Poté pomocí černého prášku a kosmetického štětce odebírají otisky zanechané na plastové misce.
"Nepoužíváme žádné speciální pomůcky, všechno jde nahradit věcmi z domácnosti, takže náklady jsou minimální a může si to vyzkoušet opravdu každý," říká Monika Klusáčková.
"Daktyloskopii určitě ve svých třídách použiji. Tohle se bude dětem líbit," těší se učitelka Miroslava. "Pro žáky je hodně motivační vyzkoušet si něco, co souvisí s reálným životem. Vidí, jak mohou využít konkrétní znalosti a dovednosti, tím pádem v tom najdou smysl. A usnadňuje to pak i volbu povolání."
Další z účastnic, Pavla, vystudovala biologii, pak učitelství pro první stupeň. Na základní škole vede přírodovědný kroužek. Na letní školy jezdí už řadu let každé prázdniny.
"Vždycky to pro mě znamená obohacení výuky. Naučím se novou metodu, občas pozměním postup, aby to vyhovovalo mým potřebám. Je skvělé si všechno ohmatat a vyzkoušet, snadněji pak znalosti předám žákům," říká.
Monika zase učí fyziku, chemii, biologii a zeměpis v malé obci v okrese Praha-východ. "Je nás málo, proto učím tolik předmětů. Školní přípravy často dělám až do brzkého rána," vypráví. Tento rok má po dlouhé době učit chemii místo matematiky, proto přijela na Letní vědecký kemp, aby se inspirovala.
"Chci být na začátek školního roku připravena a nabita nápady. Hodí se každá inspirace, každá nová metoda. V chemii a fyzice si může člověk hrát, v matematice není tolik času na hrdinství," líčí s úsměvem důvody, proč na letní kemp přijela.
"A také je dobré potkat nové lidi, kteří jsou stejně nadšení jako já, a předávat si s nimi zajímavé tipy a materiály. Spoustu nápadů pochytám od kolegyň, když posedíme večer venku," dodává.
Přijedou i z Horní Dolní?
Mezi baňkami s chemikáliemi probíráme s koordinátorkou Zuzanou Všetečkovou z Akademie věd další možné limity prázdninového vzdělávání pedagogů. Padají různé otázky. Například zda se letní kurzy neorientují především na učitele z velkých měst a dozvědí se o nich také ti takzvaně z Horní Dolní?
Dozvědí. "Třeba letos tu máme zastoupeny i malé obce, a dokonce tu jsou dvě paní učitelky z malotřídky," říká. Neplatí ani věkové vymezení - mladých učitelek i těch starších je zde tak půl na půl.
Akademie věd si pak zpětně ověřuje, zda kurzy letní školy skutečně zlepší výuku. "Kromě evaluačních dotazníků mají naši absolventi za úkol posílat nám fotky či videa z hodin, v nichž využijí, co tady pochytili. Z nich zjistíme, co na děti zabírá, na co pěkně reagují, a dává nám to zpětnou vazbu do dalších ročníků. Většinou s našimi metodami paní učitelky slaví úspěch," usmívá se Zuzana Všetečková.
Jediný z mužů v kurzu je David. Kromě toho, že pracuje jako zástupce ředitele na středně velké základní škole ve Středočeském kraji, vyučuje také fyziku. Každý rok zavítá na několik letních škol, aby pak ty nejlepší a nejužitečnější mohl s čistým svědomím doporučit svým učitelům.
"Oni mi pak věří, že v tom mám přehled a že když jim nějakou doporučím, skutečně stojí za to vážit na ni cestu třeba přes půl republiky. Právě o tomto letním kempu jsem jim říkal, že ho prostě musí zažít. Letos jsem se sem vrátil už se dvěma kolegyněmi," líčí.
Na celoživotní vzdělávání pedagogů klade důraz, vidí v něm klíč ke zlepšení úrovně škol. "Povinné další vzdělávání pedagogických pracovníků nechávám čistě na učitelích, záleží na nich, který akreditovaný kurz si vyberou. Dbám pouze na to, aby si kurzy aktivně vybírali a zajímali se o ně," dodává.
Matika a fyzika není fuj!
V dalších dnech se na Letním vědeckém kempu v Jindřiši věnuje frekventantům Jitka Houfková, pedagožka z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Už dvanáct let se zabývá popularizací fyziky a k zájmu o ni vede dokonce i tříleté děti.
"Je to jednoduché. Děti jsou zvídavé. Když si ve školce budou hrát s různými předměty a vyzkouší si, který plave a který se potopí, tak se vlastně seznámí s Archimédovým zákonem, aniž by slyšely jméno Archimédes nebo slovo zákon. A když vyrostou a někdy v šesté třídě ve fyzice na Archimédův zákon přijde řada, už si svou ranou zkušenost jen pojmenují," prozrazuje.
Na letní školy Jitka Houfková jezdí proto, aby pedagogům pomohla "oddémonizovat" fyziku. "Velký vliv na démonizování exaktních předmětů má společnost. To je prostě: ‚Matika, fyzika - fuj!‘ Proto je potřeba začít pracovat už s malými dětmi, ty ještě předsudky nemají a vidí, že fyzikální pokusy jsou krásné, napínavé i zábavné."
Jenže mnoho pedagogů si myslí, že fyzika s mateřskou školou nebo první třídou nejde dohromady. Letní vědecké kempy jsou tedy od toho, aby učitelé zjistili, že vztah malých dětí k exaktním předmětům lze vytvářet snadno.
"Učíme je pohádky, kde se problémy neřeší kouzlem, ale fyzikálním pokusem. Když třeba hledá Dlouhý prince v lese, začne se natahovat. My si s dětmi uděláme periskop, který umožní dívat se přes překážku, jež je mnohem vyšší než vy," názorně ukazuje Jitka Houfková s lektorkou Jitkou Soukupovou, učitelkou matematiky a fyziky na osmiletém gymnáziu ve Stříbře a popularizátorkou vědy.
Letošní vědecký kemp nabízel i blok Andrey Tláskalové, učitelky prvního stupně ze školy ve Zbirohu nedaleko Rokycan, jinak odbornice na badatelství a učení venku. Na takové téma je letní škola jako stvořená, učitelé si vše mohou zkusit přímo v lese a na louce, místo aby si o výuce v přírodě jen vyprávěli někde v učebně.
"Venku nemusíte učit jen přírodní vědy, ale také češtinu nebo matematiku," říká Andrea Tláskalová a vysvětluje jak: například v matice děti spočítají nohy nějakého živočicha a pak je počtem stejných živočichů násobí. Na listech rostlin lze zase vyučovat osovou souměrnost. "Anebo mi děti nosí předměty podle jednotlivých tvarů. V češtině se zase venku dobře učí třeba antonyma. Před žáky položím kartičky s přídavnými jmény a oni musí přinést věci, které mají vlastnosti opačného významu."
Co ocení puberťáci
V karlínském kadeřnickém učilišti lektorka EduLabu Květa Sulková právě obchází účastníky letní školy s kalíškem plným dřevěných lékařských špachtlí a ukazuje, jak s pomocí této rekvizity zapojit do výuky celou třídu. Špachtle lektorka používá jako jednoduchá losovátka, na nichž jsou napsána jména žáků. Náhodným vytažením některé z nich může být vyvolán kdokoliv. Každé dítě tedy musí být neustále ve střehu.
Vzápětí se mezi pedagogy rozproudí diskuse o zkušenostech s losovátky. "Chvilku to fungovalo. Ale když jsem s tím přišla další týden znovu do tříd, zejména osmáci či deváťáci otráveně konstatovali: ‚Jé, to snad ne, zase má ty špachtle!‘" svěřuje se jedna z učitelek, pro niž tato "hra" není novinkou.
Kolegyně jí proto doporučuje aplikaci, která žáky losuje nejrůznějšími způsoby a všichni mohou průběh výběru sledovat na chytré tabuli. Tenhle způsob prý oceňují i puberťáci a berou ho naopak jako zpestření hodiny.
Bdělost žáků je tedy náhodným losováním zajištěna. Nyní lektorka s pedagogy ladí, jak dosáhnout toho, aby měli průběžné informace o výsledcích učení. Zkoušejí si modelové otázky, kterými v uzlovém bodě výuky zjistí, zda třída látku pochopila a učitel může ve výkladu pokračovat.
Názorně řeší také způsoby, jakými může učitel získat odpověď od celé třídy najednou - například číslicí, kterou děti ukážou na prstech, písmenem napsaným na mazací tabulce a označujícím správnou odpověď či moderním hlasovátkem na tabletu propojeném s chytrou tabulí.
Učitel je na vaší straně
Potom se účastníci dělí do dvojic - jeden představuje žáka, druhý učitele - a zkouší si aktivní naslouchání, které je důležité pro důvěru a navození bezpečného prostředí ve třídě.
"Dítěti dáváme najevo, že nás zajímá problém, se kterým za námi přišlo, parafrázujeme jeho slova a ujasňujeme si, že jsme dobře pochopili, co nám říká. Ale nevynášíme rychlé soudy ani rady," nabádá lektorka. "Žák by měl ze způsobu komunikace pochopit, že je učitel na jeho straně a snaží se mu pomoci."
Ač jde o vážná témata jako "bojím se, že můj starší brácha bere drogy" nebo "zasedl si na mě jeden učitel a ponižuje mě", ozývá se občas třídou bujaré veselí. Ukazuje se, že pedagogové mají své žáky skvěle naposlouchané a někteří předvádějí dokonalé herecké etudy.
Opět dochází k vášnivé diskusi a polemice. Tentokrát o tom, zda je správné nešťastnému žákovi neporadit a jen ho vyslechnout.
"Když už sebral odvahu, šel za mnou a svěřil se mi, pak ho problém asi opravdu trápí. Takže jen žáka vyslechnout mi přijde trochu málo. To pak vlastně u mě nepořídil a riskuji, že už za mnou nepřijde," argumentuje jedna z učitelek. Druhá jí oponuje, že svěřená starost je poloviční starost.
Jedna z účastnic, učitelka Ludmila, si takto inspirativní prostředí letní školy pochvaluje. "Jsem tu takzvaně mezi svými - mezi učiteli, kteří chtějí sebe a výuku zdokonalovat, klidně i ve svém volnu," říká.
"Spoustu věcí si tu mohu vyzkoušet nanečisto a zhodnotit předem, které z nich se mi budou hodit a které ne. A už teď se také těším, jak od září začnu učit jinak, zajímavěji, nově," usmívá se Ludmila.
Uznává, že určitou slabinou letních škol je to, že na ně jezdí především aktivní učitelé, kteří už i tak patří k úspěšnější části pedagogů. Těžší je podchytit ty vyhořelé či konzervativní, kteří zarputile setrvávají na svých pozicích.
"Já to ale dělám tak, že ve sborovně po prázdninách nadšeně líčím, na jaké letní škole jsem byla, jak to tam bylo skvělé a co jsem se dozvěděla i vyzkoušela a teď mi to ve třídě funguje," líčí Ludmila. Některé učitele tak prý inspiruje novými poznatky a jiné nadchne. Ti se potom o příštích prázdninách na letní školu vydají také.
