Záběhlice (Praha) - Dělí je od sebe možná tři kilometry. Hamerský rybník si Záběhličtí zamilovali kvůli labutím, romantickému ostrůvku uprostřed, zimnímu bruslení a v poslední době též tenisu či příjemnému posezení nad šálkem kávy.
Do zahrádkářské kolonie u Záběhlického zámečku zase před světem prchají ti, kteří hledají i v Praze kousek ticha, přírody a klidu.
Obě místa spojuje potok vytékající z nedaleké Hostivařské přehrady. Jmenuje se Botič a zrovna teď by ho asi "potokem" nazval jen málokdo.
I klid a ticho jsou ta tam - v pravidelných intervalech vzduch protínají ohlušující sirény hasičů či policie, duní tu generátory a vrčí čerpadla.
Už o víkendu se Botič změnil v divokou řeku. Ničila vše, co jí stálo v cestě. Pražským Záběhlicím uštědřila ránu, z níž se budou vzpamatovávat týdny, ne-li měsíce.
Jizva na duši zdejších obyvatel se dost možná nezacelí už nikdy.
Co zbylo po tenisu
Kdo si chce v Záběhlicích zahrát tenis, ví přesně, kam jít. Tedy - věděl, ještě před týdnem.
Zdejší sportovní areál Hamr-Záběhlice, mezi rybníkem a říčkou Botič, byl vyhlášený i daleko za hranicemi desáté městské části.
Osmnáct tenisových kurtů, hřiště s umělou trávou i hřiště na beachvolejbal teď ale vypadají jako jedno velké smetiště. Voda opadla a odhalila celý rozměr zkázy.
Na jinak vždycky plném parkovišti je tlustá vrstva bahna. Leží tu spadlý strom, o kus dál se válí zablácená pánská aktovka.
K můstku, který kurty spojoval s budovou v srdci areálu, právě přijeli hasiči. Zmítá se ve vodě a hrozí, že se co nevidět utrhne.
"Tohle nezvládneme, musí sem těžká technika," hlásí jeden z hasičů do vysílačky. Jeho manšaft nasedá zpátky do auta a s blikajícím světlem kvapem odjíždí.
Bez práce i bez domova
Když ředitel areálu Jakub Strnad mluví večer ve zprávách o tom, co povodeň způsobila a jestli je pojištěný, je na něm vidět rozčilení i únava. Škody jsou obrovské, hrát se tu nebude určitě nejmíň měsíc.
Už 48 hodin nespala ani jeho žena. Strnadovi si totiž postavili hezký červený domek hned vedle parkoviště. I ten se ocitl pod vodou, ač ho od Botiče dělí určitě několik desítek metrů.
"Já vím, že bych měla být ráda, že mám rodinu, která je v pořádku, že to je jenom barák a práce. Ale stejně je to těžké," říká vyčerpaně paní Strnadová.
Na dvoře jejího domu zatím panuje čilý ruch. Přišla spousta pomocníků, z domu vynášejí nábytek a vlastně veškeré vybavení. Jsou tu rodinní přátelé, ale třeba i trenéři, kteří ještě před pár dny učili děti i dospělé v Hamr-Sportu hrát tenis.
Krizová linka nic nevěděla
"Když jsem sem po povodni prvně přišla, má kuchyň byla celá pod vodou," ukazuje paní Strnadová směrem ke kuchyňským okům.
"Vše bylo zničené, jen na stole ležel nepoškozený obrázek, který jsem krátce předtím nakreslila na výtvarném kurzu. Bylo to jako takové světýlko. Nedovedete si představit, jakou mi to v tu chvíli udělalo radost," vzpomíná na moment, kdy ohromeně otevřela domovní dveře.
Krátké zasnění ale rychle střídá hněv. "Nikdo se tu o nás nestaral, důležití pro ně (politiky, pozn. redakce) jsme, jen když je před volbami," zlobí se. Když o víkendu volala na krizovou linku, řekli jí, ať se zeptá jinde. Že oni nic nevědí.
Ani někteří klienti, kteří si zvykli na Hamru trávit svůj volný čas, se nechovají tak, jak by slušný člověk předpokládal.
Paní Strnadové volal kupříkladu pán, který se vehementně dožadoval informací, co bude s jeho kreditem na tenis. Když mu řekla, že je jí to líto, ale ona teď zrovna neví nejen to, kdy se začne znovu hrát, ale ani to, kde vlastně dnes v noci přespí, bez omluvy zavěsil.
Nebezpečně blízko vody
Hned vedle Hamerského rybníka vyrostlo před pár lety sídliště, které se musí líbit snad každému. Malé, vkusně vyhlížející viladomy, upravené zahrádky, dětské hřiště...
Po dětech tu však není ani stopa. Byty vypadají opuštěně.
Zato hasičů je tu požehnaně. Čerpají vodu ze zcela zatopených garáží. Přijeli i ze vzdálenějších pražských čtvrtí, kde voda tolik neřádila.
"To je tím, že ty domy postavili v místech, kde se stavět nemělo," vysvětluje kolemjdoucí maminka s kočárkem své ratolesti.
Popravdě řečeno - něco na tom bude. Každý, kdo projde tříkilometrový úsek podél Botiče od Hamerského rybníku až k Tvrzi Práče, si nemůže nevšimnout, že zrovna tady vyrostla v uplynulých letech zbrusu nová moderní sídliště až nebezpečně blízko vody.
Na zmiňovaných třech kilometrech jsme napočítali hned tři takové rezidenční komplexy. A další se pod ulicí Práčská zjevně staví. Přitom - jak vám potvrdí každý, kdo tu už nějakou dobu žije - Botič se tu zdaleka nerozvodnil poprvé.
Zahrádkářská kolonie duchů
Od Hamerského rybníka vedla dřív hezká procházka podél zdi Záběhlického zámku, skrz zastrčenou zahrádkářskou kolonii přes novou lávku až na Práčskou. Obyvatelé Záběhlic teď ale mají na dlouho smůlu.
U zámku už sice voda opadla, zahrádky jsou ale v dezolátním stavu. Podobají se oraništi s potoky nevábně hnědé vody páchnoucí rybinou.
Mrtvé ryby se válejí i na dříve tolik opečovávaných záhonech.
Zničená lávka končila ještě v pondělí večer uprostřed rozbouřeného potoka. V holínkách se sem na ni chodí dívat lidé z širokého okolí.
Většina z nich neskrývá překvapení. Zeptáte-li se však historika, překvapený pravděpodobně nebude. Ve webové encyklopedii Wikipedie se totiž píše: "Název Botič je doložen již od 12. století. A nejčastěji je vysvětlován souvislostí s botěním či botněním, tedy nabýváním objemu (čili) rozvodňováním."
