Proč byla první pacientkou právě paní Jana?
Protože jako první splnila všechna kritéria ve studii a byla k transplantaci připravená. My jsme neměli tendenci vybírat tu nebo onu. Určitý počet žen se přihlásil, ty jsou postupně vyšetřovány, zda jsou k zákroku vhodné. Paní Jana byla ta, která uzavřela všechna vyšetření, postoupila první fázi umělého oplodnění. Měla zamražených více než deset embryí, nebudu říkat kolik. Tím pádem splnila všechna kritéria a my jsme mohli jít operovat.
Jaká jsou další kritéria, které pacientka musí splnit?
Kritérií je celá řada, je to dlouhý seznam. Obecně vzato: pacientka musí být zdráva, aby mohla podstoupit velký operační výkon. Musí samozřejmě velmi toužit po dítěti. Musí být rozhodnuta, že půjde do takové metody, která je z řady pohledů neověřená. Plus splnit řadu dalších medicínských kritérií, včetně umělého oplodnění. Musí mít dlouhodobého partnera nebo manžela, který je dárcem spermií pro umělé oplodnění. Musí mít vlastní vaječníky, ze kterých jsme schopni odebrat její vlastní vajíčka.
Kterým ženám může transplantace dělohy pomoci?
Myslím, že nikdo ještě neudělal úplný výčet. To ukáže budoucnost. Obecně jsou to tři skupiny – ženy, které dělohu vrozeně nemají, to je součást některých syndromů. Pak jsou to ženy, které o ni přišly během života, například z důvodu krvácení. A pak jsou ženy, které dělohu mají, ale pro těhotenství je prokazatelně nepoužitelná. Nefunguje, neudrží těhotenství.
Pacientce je třicet let, teď se bude pomocí umělého oplodnění snažit otěhotnět. Říkal jste, že děloha bude muset časem zase pryč, aby žena nemusela doživotně brát léky na potlačení imunity. Je tam nějaká lhůta, do níž má smysl pokoušet se o otěhotnění?
Časová lhůta není. To je jeden z otazníků, který nyní řešíme všichni, kdo se tím na světě zabýváme. My si samozřejmě přejeme, aby taková žena měla alespoň jedno vlastní dítě. Arbitrárně jsme si stanovili čas pět let, ať už se to povede, nebo ne. Po pěti letech se začneme bavit o odstranění, ale samozřejmě do toho nemůžeme nikoho nutit. Z naší strany to budou pouze doporučení, byť možná velmi striktní.
Kolik má první dárkyně dělohy, matka Jany, celkem dětí? Hraje i to nějakou roli, třeba co se týče kvality toho orgánu?
Já nechci odpovídat za ni, protože mi k tomu nedala souhlas. To, jestli to hraje roli, nikdo neví. Na kvalitu dělohy to pravděpodobně nebude mít vliv. Na druhou stranu: to, co jistě má vliv, je, jestli je dárkyně po císařském řezu, případně opakovaných císařských řezech, protože děloha se samozřejmě musí zahojit jizvou, která může být ať už pro transplantaci, nebo potom pro těhotenství určitým rizikovým faktorem. To jsou věci, o kterých se můžeme zatím dohadovat, ale data pro to žádná nemáme.
Má na život dárkyně, která už není v plodném věku, nějaký dopad, že přijde o dělohu?
To už je otázka na gynekologa, ale troufnu si odpovědět, že nikoliv. Ten život by měl být úplně stejný. Transplantace dělohy je ve srovnání s ostatními orgány naprosto výjimečná. Odstraňujeme orgán, který není životně důležitý, tím pádem na zdraví dárce se to nijak neprojeví. To je jedna věc. A z pohledu příjemkyně: opět transplantujeme orgán, který na bezprostřední zdraví nemá vůbec žádný vliv.
V čem ještě je děloha oproti jiným orgánům speciální?
Nemůžeme měřit její funkci. Děloha je sval. Můžeme jen zkoumat, jestli je dobře prokrvený, ale to je tak všechno. Funkce se prokáže po devíti až dvanácti měsících, kdy přistoupíme k případnému umělému oplodnění. V tom je to složitější.
V čem je specifická samotná transplantace dělohy?
Děloha je orgán, který má velmi jemné cévy kalibru jednoho, dvou, maximálně tří milimetrů, které jsou navíc změněny předchozím těhotenstvím. Je to výkon velmi složitý, který provádíme pod operačním mikroskopem a obnovení prokrvení je technicky velmi náročné. Navíc nevíme úplně detailně, které cévy jsou pro zásobení dělohy ty nejdůležitější a které případně nemusíme rekonstruovat a napojovat. U ledvin či jater to víme, u dělohy to zatím nikdo na světě nezkoumal.
Současně s touto klinickou studií běží řada studií experimentálních, které se snaží na tyto otázky odpovědět. Jeden z cílů studie je, pokusit se ten výkon zjednodušit, aby byl proveditelný ve větších počtech. Ovšem pokud se na jedné straně podíváme na teoretický počet dam, které by z toho mohly profitovat, a na druhé straně na složitost toho výkonu, tak si dost dobře nedovedu představit, že bychom ho dělali rutinně a dělali jich desítky potažmo stovky ročně. Myslím si, že to je časově neproveditelné.
Jak dlouho trvala první operace?
Asi 16 hodin s přestávkami. Ale ten čas jako takový je samozřejmě do určité míry kompromitován tím, že to byl první výkon.
Zahraniční transplantace dělohy nedopadly vždy úspěšně. Co selhalo?
Já znám detailně pouze švédskou studii, ostatní práce si netroufnu hodnotit. Co je asi podstatné, z těch ostatních operací ani jedna nebyla součástí programu, byly, řekněme, nahodilé. Ti lékaři se s pacienty domluvili a udělali to. Program je něco úplně jiného. Je to velmi přesně definovaná skupina pacientů, o kterých víme, že z toho mohou a budou profitovat, ale na oplátku musí splnit poměrně přísná kritéria, aby to mělo naději na úspěch.
Ve vašem programu už je deset žen vybraných, včetně první odoperované pacientky. Dalších deset se tedy stále hledá?
Některé už jsou vyšetřovány, ale v podstatě je ještě studie otevřená pro dalších deset. Studie je časově otevřená. To jí dává tu eleganci, že víme, že na konci bude dvacet dvojic, které budou statisticky hodnotitelné. A všechny vědecké poznatky z toho plynoucí budou mít nějakou váhu. Jediné, co nevíme, kdy ta studie skončí. Ale to nevadí. My potřebujeme ta data. A jestli budou za dva roky, nebo za delší dobu, na tom nezáleží.
Ženy se tedy mohou do studie stále přihlásit?
Ano. Dokonce na webových stránkách IKEMu je na to speciálně vytvořená e-mailová adresa [email protected]. Tam se mohou případné zájemkyně hlásit.
Dá se už teď říci, kdy bude následovat další transplantace?
Nedá, protože dámy se postupně blíží ke splnění posledních kritérií. Může to být teoreticky za týden, za měsíc, nebo i za několik měsíců.
Pracujete na nějaké další podobné studii? Můžeme třeba v brzké době očekávat oznámení první transplantace jiného orgánu?
My pracujeme tak, že skoro nespíme. A všechno vám neprozradím. To byste pak nebyli překvapení.
