Zeman ve funkci dožívá, po otočce s Ruskem mu nevěří ani vlastní voliči, říká Kopeček

Barbora Doubravová Barbora Doubravová
25. 5. 2022 17:17
S výkonem prezidenta Miloše Zemana je spokojeno jen 20 procent občanů, vyplynulo z průzkumu agentury Kantar. Podle dat CVVM mu důvěřuje 38 procent lidí. U obou průzkumů jde o jedny z nejnižších hodnot v historii Česka. "Může za to nečinnost během covidu i otočka ve vztahu k Rusku. Choval se víc konfrontačně než jeho dva předchůdci," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz politolog Lubomír Kopeček.
Miloš Zeman
Miloš Zeman | Foto: ČTK

Jen pětina občanů je podle průzkumu Kantaru spokojena s výkonem prezidenta. Co to říká o Miloši Zemanovi?

Předně to, že se na konci svého prezidentského působení Miloš Zeman dostal do podobné situace jako Václav Klaus, tedy do stavu, kdy drtivá většina lidí hlavě státu nedůvěřuje. U Zemana nejde jen o nedůvěru v závěru mandátu, ale o dlouhodobý trend prostupující většinu jeho druhého funkčního období. Zatímco u Klause nastal propad hlavně v posledních týdnech, po vyhlášení amnestie (Klaus ji vyhlásil v lednu 2013 krátce před vypršením svého mandátu, prominul 111 tisíc trestů a zastavil stíhání mnoha případů včetně závažné hospodářské kriminality a korupce - pozn. red.).

Politolog z Lubomír Kopeček Fakulty sociálních studií v Brně.
Politolog z Lubomír Kopeček Fakulty sociálních studií v Brně. | Foto: Lubomír Kopeček

Těsně předtím, než agentura Kantar dělala letos v dubnu průzkum, udělil Zeman milost šéfovi Lesní správy Lány Miloši Balákovi odsouzenému k tříletému vězení za manipulaci veřejné zakázky. Jak velkou roli to hraje v propadu prezidentovy popularity?

Kontroverzní milost Balákovi, tedy podřízenému hradní kanceláře, se musela projevit propadem důvěry. Velkou roli hraje také fakt, že se množství Zemanových stoupenců cítí zmateno. V zahraniční politice otočil o 180 stupňů. Prorusky orientovaní Češi najednou ztratili pevnou autoritu, a to se promítlo i do jejich vztahu k prezidentovi.

Takže zahraničněpolitická orientace na Východ se Zemanovi nevyplatila?

Zjevně to byla chyba, a to nejenom kvůli oblibě. Vedle silně konfrontačního přístupu k výkonu funkce - myslím tím například útoky na intelektuály, na "pražskou kavárnu" - se Zemanova orientace na Východ táhne celým jeho prezidentstvím. Už od počátku vyvolávala kontroverze. Ale když v roce 2021 v případě Vrbětic a teď při ruském útoku na Ukrajinu občan zjistil, že zahraničněpolitická linie prezidenta je scestná, důvěře v jeho osobu to rozhodně nepomohlo.

Celkové hodnocení prezidenta Zemana
Celkové hodnocení prezidenta Zemana | Foto: Kantar
Jen sedm procent lidí považuje udělení milosti Miloši Balákovi za vhodné.
Jen sedm procent lidí považuje udělení milosti Miloši Balákovi za vhodné. | Foto: Kantar

Během celého prezidentství Zemanovi věřila zhruba polovina lidí. To se změnilo v září 2020, kdy přišel výrazný pokles, který koresponduje s příchodem druhé vlny koronaviru. Selhal v té době prezident?

Miloš Zeman měl většinu svého prezidentského období nižší důvěru než jeho předchůdci. S epidemií na jaře 2020 pak přišla "hibernace prezidenta", byť se to ve výzkumech projevilo až po čase, protože se nějakou dobu nedělaly. Zeman skoro vymizel z veřejného prostoru. Pokud do něj vstupoval, tak rozhodně ne jako sjednocující autorita, ale spíš jako někdo, kdo rozděluje. Takový styl se ale promítá do jeho celého prezidentství, akorát v krizi v souvislosti s covidem-19 se to projevilo ještě destruktivněji a prohloubilo to nedůvěru vůči jeho osobě.

V dubnu 2020 během první vlny koronaviru se navíc objevila podivná kauza hradního kancléře Vratislava Mynáře, který si uspořádal během nouzového stavu zabijačku. Sice to vyvolalo humorné reakce, ale nesl se s tím podtón, že se místo ochrany zdraví Hrad orientuje na prase a přispělo to k podkopání důvěry v prezidenta.

V rozhovoru pro Deník N jste řekl, že Miloše Zemana k úspěchu dovedla mimo jiné jeho schopnost vycítit, kam se posouvá nálada části lidí. Teď mu ale moc nevěří ani jeho vlastní voliči, podporuje ho 38 procent z nich. Umí to tedy ještě?

Tady bych byl opatrný. Působí tu zdravotní stav prezidenta, problémy prostupují zejména jeho druhé období. To, že v době covidu skončil v "hibernaci", bylo dost ovlivněno jeho špatným zdravím. Zeman dnes ve funkci už spíš dožívá. Sice se snaží udržet si nějakou veřejnou podporu, ale třeba v reakci na ruskou válku na Ukrajině je vidět, že se jen pragmaticky přizpůsobil něčemu, co bylo nevyhnutelné. Jeho snahou bylo vyhnout se spojování s neobhajitelným postupem Ruska a už ani nemohl brát tolik ohled na své příznivce.

Hodnocení prezidenta Zemana dle sociodemografií.
Hodnocení prezidenta Zemana dle sociodemografií. | Foto: Kantar

V důvěře v prezidenta se odráží spokojenost 

Podíváme-li se na dlouhodobý graf CVVM ukazující důvěru v hlavu státu od roku 1990, každému dalšímu prezidentovi věří méně lidí. Čím to je?

Kromě konkrétní osoby prezidenta hraje roli doba a prostředí, ve kterém působí. Havel byl dost populární do začátku roku 1997, spokojeno s ním bylo až 80 procent lidí. V pozdějších letech druhého funkčního období jeho podpora klesala, je velký kontrast mezi jeho dvěma obdobími. Důvěra v prezidenta se nepohybuje ve vakuu, odráží i spokojenost s politickou a ekonomickou situací a zrovna období od roku 1997 bylo v tomto směru horší. 

Graf důvěry prezidentovi od roku 1990 do roku 2021.
Graf důvěry prezidentovi od roku 1990 do roku 2021. | Foto: CVVM

Takže Havel ztrácel ve druhém funkčním období popularitu, protože byli lidé nespokojení?

Hrály tam roli i některé Havlovy přešlapy. Prvním je jeho zapojení do událostí kolem pádu premiéra Václava Klause v roce 1997, což je známé jako "Sarajevo". Z perspektivy části příznivců pravice přispěl k pádu premiéra Klause. Dlouhodobější vliv měly hlavně reputační problémy spojené s jeho druhou ženou. Dagmar Havlovou si vzal velmi brzy po smrti první ženy Olgy a to vyvolalo negativní reakci veřejnosti. Bulvární odér kolem vztahu s herečkou zatížil prezidentovu důvěryhodnost. 

Říkáte, že popularitu prezidenta ovlivňuje i politická situace v dané době. Václav Klaus byl prezidentem v době politické nestability, vystřídaly se tři vlády ČSSD, pak dvě Topolánkovy, jedna úřednická a nakonec Nečasův kabinet. Jeho podpora však byla poměrně stabilní, kolem 60, později i 70 procent. Proč si Klaus držel relativně vysokou důvěru navzdory turbulentnímu politickému dění?

Minimálně v prvním období byla převážně ceněna Klausova role při vládních krizích. Ukázal se jako někdo, kdo byl schopen krize celkem dobře regulovat a dotáhnout je do výstupu, který byl alespoň většinou veřejnosti vnímán když ne pozitivně, tak alespoň neutrálně. Vládních krizí během jeho mandátu bylo hodně, proto je to důležité. Klaus měl postavení stabilizačního prvku české politiky.

Během svého prvního období navíc hodně cestoval po republice, což jeho oblibě také pomohlo. Ve druhém období intenzita cest po zemi klesala a přišly i mnohem větší kontroverze. Například to, že nechal do neskutečných rozměrů rozrůst "kauzu chilské pero" (video zachycující, jak si Klaus na státní návštěvě vzal protokolární pero - pozn. red.), mu ubralo body. On se za to omluvil až s mnohaměsíčním odstupem. 

Propad důvěry však souvisel také s lidmi v Klausově okolí, hlavně s hradním úředníkem Petrem Hájkem, který šířil naprosto šílené konspirace, například zpochybňoval americké občanství Baracka Obamy. To působilo negativně na image prezidenta, srovnal bych to s Mynářovou zabijačkou během covidu. Že Klaus nechal Hájka na Hradě dožít až do konce svého prezidentství, je vlastně podobné aktuálnímu přežívání současného kancléře.

Dá se z toho, co popisujete, říct, že lidé hlavně chtějí, aby prezident působil úctyhodně?

Ano, má to být osoba, která dobře reprezentuje stát vůči občanům i navenek. Osoby jako Hájek či Mynář respekt k hlavě státu poškozují. Nicméně až do amnestie na začátku ledna 2013 má Klausova důvěryhodnost sice propady, ale pořád je vyšší než poslední roky u Zemana. Nebýt sporné amnestie, končil by Klaus na Pražském hradě pravděpodobně s vyšší důvěryhodností než Havel a možná i Zeman, ale ten ještě nedokončil mandát.

Havel i Klaus byli voleni nepřímo parlamentem, zatímco Zeman přímo lidmi. Promítlo se zavedení přímé volby do chování prezidenta v úřadu?

Pominu teď Havla, protože byl hodně specifický z hlediska doby, ve které byl prezidentem. U Klause je vidět, že si do svého znovuzvolení držel jisté hranice a ani potom nešel za hranu role prezidenta v parlamentním režimu. Zeman se z hlediska chování k vládám odvázal již krátce po nástupu do funkce v roce 2013. Instaloval tehdy de facto svou vlastní vládu v čele s Jiřím Rusnokem. Silně se odvolával právě na mandát z přímé volby.

Po znovuzvolení v roce 2018 se pak odbrzdil úplně a máme tu období, kdy prezident fakticky lpí na Andreji Babišovi jako premiérovi, přestože to vede k mnohaměsíční politické krizi a vládě bez důvěry sněmovny. Pak následují scény, kdy Zeman opakovaně fakticky zasahuje do složení Babišovy vlády. 

A ovlivnila tedy přímá volba to, co si pak prezident v úřadu dovolí?

To, co jsem popisoval, ukazuje, že to tak zjevně je. Má to souvislost s rolí politických stran. Klaus i Havel potřebovali parlamentní strany ke svému zvolení. Zeman byl na stranách závislý mnohem méně. Stačilo, že mu v roce 2013 posloužila jako zázemí pro volební kampaň vlastní strana Zemanovci. V roce 2018 sice Zeman podporu některých parlamentních stran ke znovuzvolení uvítal, třeba Babišova ANO, komunistů či SPD, ale stranickou podporu potřeboval rozhodně méně než jeho předchůdci.

Svoji komunikaci Zeman orientoval hlavně na voliče, ne na poslance a senátory jako Klaus a Havel. Přímá volba zkrátka vliv má. To, co si dovolil Zeman, by u Havla či Klause bylo nepředstavitelné, protože si uvědomovali, že vzešli z parlamentu a cítili limity parlamentního režimu. Zeman se omezovat nenechal, protože se odvolával na to, že je přímo zvolený. Shrnu-li to, Zeman v průběhu svého prezidentského období působil víc polarizačně a konfrontačně než jeho předchůdci, což souvisí i s přímou volbou. 

Agentura Kantar se doptávala na pět konkrétních věcí, které jsou s výkonem prezidenta Zemana spojené. Nejvyšší propad zaznamenal v otázce, zda prezident přiměřeně vstupuje do legislativního procesu - nyní se na tom shoduje jen 25 procent obyvatel, zatímco před pěti lety to bylo 58 procent. Vadí tedy lidem překračování prezidentských pravomocí?

To je zajímavé, protože počty vet zákonů jsou v posledních letech prakticky nulové (veto dává prezidentovi možnost s odůvodněním vrátit zákon schválený parlamentem zpět k novému projednání - pozn. red.). Zeman z hlediska legislativního procesu příliš aktivní nebyl. Projevoval se expanzivně ve vztahu k vládám, naopak v ovlivňování legislativní činnosti u něj nastal útlum ve srovnání s jeho předchůdci.

Detailní pohled na podporu pro prezidenta v pěti oblastech.
Detailní pohled na podporu pro prezidenta v pěti oblastech. | Foto: Kantar

V anotaci k vaší nové knize s názvem "Hodný, zlý a ošklivý? Havel, Klaus a Zeman - Paralelní životopisy" stojí: "Kniha dále detailně a otevřeně přibližuje odlišný charakter vůdcovství, které ztělesňovali v klíčové době politické a ekonomické transformace." Jakým typem vůdce je tedy každý z nich?

U Havla se to vztahuje primárně na přelom 80. a 90. let, kdy byl klíčovou postavou systémové změny a zrodu demokracie. Havel byl v letech 1989 až 1991 symbolem, ale i nejvlivnějším politickým aktérem. V době jeho českého prezidentství tohle už neplatí, v rámci exekutivy pak už byl prezident méně důležitý než premiér.

Jakým lídrem byl jeho následovník Václav Klaus?

Především za sebou zanechal odkaz euroskepticismu, který podle mě docela úspěšně vštípil české společnosti. Až do konce svého prezidentství byl hlavním reprezentantem skepse vůči EU. Češi jsou jeden z nejeuroskeptičtějších národů Evropy a podle mě v tom sehrál primární roli Klaus. 

Jak byste charakterizoval prezidentství Miloše Zemana?

Jako jakýsi pokus o budování lidového, zemitého prezidenta, který se ukázal jako fatálně neúspěšný. Zeman kvůli tomu, že potřeboval uspět v přímé volbě, musel zvolit nějakou image. Logicky čerpal ze svého předešlého politického působení, levicové minulosti, a zaměřil svou kampaň proti tehdejší Nečasově pravicové vládě.

Ale když se na to díváme v čase, do jeho prezidentství se promítl až bezbřehý pragmatismus, který vede k tomu, že se v roce 2015 ocitl v čele kampaně proti uprchlíkům. Obraz lidového prezidenta se vlastně překlápí v obraz populistického xenofoba. Zeman na rozdíl od svých předchůdců nikdy nebyl ideolog, ale pragmatik v pravém slova smyslu.

Co si z průzkumů podpory i faktorů, které ji ovlivňují, mají vzít kandidáti na příštího prezidenta? Osoba s jakými charakteristikami má šanci příští rok uspět?

Máme přímou volbu. Nahrává polarizačnímu a konfrontačnímu stylu kampaně, který Zeman předvedl v roce 2013 i 2018. Vedlo to k rozdělení na dva politické tábory, hlavně před druhým kolem volby. Tohle se zopakuje i v lednu 2023. Nevím, kdo postoupí do druhého kola, ale i to, co se už teď rýsuje v kampani lídra ANO Andreje Babiše, naznačuje, že polarizační strategie je s prezidentskou volbou těsně spjata. Bude to platit v roce 2023 i za deset let.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 3 hodinami

Britka Ghislaine Maxwellová byla dnes v USA odsouzena k 20 rokům vězení za napomáhání finančníkovi Jeffreymu Epsteinovi zneužívat náctileté dívky

Zdroj: ČTK
před 3 hodinami

O deset procent se od září navýší plat části zaměstnanců ve veřejném sektoru

Od 1. září by měli dostat o deset procent přidáno nepedagogičtí pracovníci či lidé, kteří pracují v resortech, jako je kultura. Jde zhruba o 300 tisíc lidí. Po jednání na úřadu vlády to novinářům řekli ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) a předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. Konečnou shodu na růstu platů ve veřejném sektoru však předsedové vládních stran s odboráři nenalezli.

Před úterním jednáním odboráři požadovali přidání ve veřejném sektoru od července a uváděli, že se chtějí dohodnout na navýšení o 15 procent lidem se zmrazeným výdělkem a o 7,6 procenta ostatním. Devět odborových svazů veřejné sféry na podporu požadavků vstoupilo do stávkové pohotovosti, další čtyři je podporují. Koalice se s odboráři znovu sejde 19. července, kdy by podle Jurečky měla vzniknout dohoda nejen pro letošní rok, ale i pro rok 2023.

Zdroj: ČTK
Další zprávy