Čtyřiapadesátiletá Lilije čekala deset let na nové plíce. Lékaři ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze ji nakonec vyléčili za několik hodin. | Foto: Všeobecná fakultní nemocnice v Praze.

Deset let čekala na nové plíce. Pražští lékaři nakonec ženu vyléčili za několik hodin

Čtyřiapadesátiletá Lilija z Ukrajiny bojovala deset let s chronickou plicní hypertenzí. Ukrajinští lékaři ji léčili pomocí léků na ředění krve, nakonec ji poslali až do Indie na transplantaci srdce a plic. V zemi se však nenašel vhodný dárce. Na Lilijině cestě k uzdravení bylo zásadní, že přijela ve snaze o záchranu před ruskou invazí na Ukrajinu v březnu se svojí rodinou do Česka. Ubytovala se u svého syna, který již několik let žije v severních Čechách.

Kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu po útěku z Ukrajiny a nedostatku léků poslali severočeští lékaři ženu do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze na vyšetření.

"Paní Lilija měla velké štěstí, že se po všech peripetiích, které zažila, dostala nakonec do Všeobecné fakultní nemocnice," říká lékař Pavel Jansa. Zvažovaná transplantace srdce a plic, na kterou se nepovedlo nalézt dárce, by v jejím případě podle něj stejně nepředstavovala ideální léčbu. 

Tromboembolická plicní hypertenze je způsobená vysokým krevním tlakem v plicních cévách, vzniká jako důsledek plicních embolií. Ty jsou způsobeny krevními sraženinami uvolněnými nejčastěji z dolních končetin nebo pánve, které jsou vmeteny do plicních tepen.

Lékař Jansa upozorňuje, že asi u čtyř procent pacientů se sraženiny v dalším průběhu nerozpustí a trvale zužují nebo ucpávají plicní cévy a vedou právě k plicní hypertenzi, která má bez léčby velmi špatnou prognózu vývoje. Ve Všeobecné fakultní nemocnici se ale na tyto pacienty specializují.  

Operaci, kterou ve fakultní nemocnici podstoupilo od roku 2004 již téměř 450 českých i zahraničních pacientů, provedli kardiochirurgové na začátku října také Liliji. Během osmi hodin ji odoperovali plicní hypertenzi.

Aby lékaři mohli odstranit krevní sraženiny z plicních cév a zprůchodnit je, museli ženu připojit na mimotělní oběh a na klíčovou část operace nejen zastavit činnost oběhu, ale i činnost srdce, a tím přerušit dodávku kyslíku do celého těla i mozku. Aby pacientce nepoškodili mozek, snížili jí chlazením krve tělesnou teplotu na 17 až 20 stupňů.

"Cítím se dobře a mnohem lépe se mi dýchá. Konečně se mohu zhluboka nadechnout, což jsem dříve nemohla. Těším se, až se vše zahojí a budu moci žít se svou rodinou zase normální život," řekla po zákroku Lilija. Necelé tři měsíce od operace je dnes prakticky zcela schopná plnohodnotného života. Limitují ji pouze léky na ředění krve, které bude muset do konce života užívat.